Run na Evropu začal, globální investoři prchají

21. 11. 2011

Donedávna byly obavy ohledně Evropy převážně teoretické - týkaly se potenciální havárie, toho co by se mohlo stát, pokud a když by se světoví věřitelé rozhodli, že problémy překročily hranici mezi Řeckem a "jádrem" Evropy. Teď už tato obava není pouze teoretická - už se tak stalo, napsal Henry Blodget.

Světoví věřitelé se stále častěji rozhodují, že je lepší být v bezpečí než litovat, a vyvádějí své peníze z Evropy.

Výsledkem je, že náklady na půjčky v mnoha evropských zemích rychle rostou. A stejně tak i mezibankovní výpujčky, protože druhým obrovským problémem je, že evropským bankám eurodluhy doslova čouhají z bot.

Když rostou výnosy z dluhopisů, tržní hodnota existujících dluhopisů klesá, takže každá banka, která vlastní dluhopisy některé evropské země, utrpí ohromné ztráty. Banka tyto ztráty na trhu nijak neprezentuje, takže je nemůžete vidět v jejích účetních záznamech, nicméně existují.

Minulý týden výnos z italských dluhopisů, neboli náklady na ně, přesáhl 7%, což je považováno za jakýsi finanční Rubicon. Španělské výnosy se 7% velmi blíží a francouzské se rychle vzdalují německým.

Royal Bank of Scotland a nizozemské penzijní fondy v minulých dnech masivně prodávaly evropský dluh. Japonská společnost Kokusai Asset Management se v listopadu zbavila italského dluhu ve výši takřka miliardy dolarů. Vanguard nechal vypršet platnost dluhopisů pojištěných u Rabobank v hodnotě 300 milionů a převedl své peníze mimo Evropu. Evropské banky jako Société Générale a BNP Paribas se ve třetím čtvrtletí zbavily italského dluhu v hodnotě 26 miliard. Americké fondy působící na peněžním trhu se od května zbavily 54% svých evropských bankovních papírů, neboli 261 miliard dolarů. A tak dále.

Problémy s půjčováním na mezibankovním trhu jsou přesně tím, co postihlo USA v letech 2007 a 2008.

Pokud bude run pokračovat, banky a státy a společnosti žijící z vypůjčených peněz na tom budou podobně, jako byste se nacházeli v místnosti, ze které byl odčerpán všechen kyslík.

A vzhledem k absudní neprůhlednosti bankovních účetních záznamů neexistuje způsob jak zjistit, zda nedošlo k překročení nějaké kritické hranice.

A co je důležité, jakmile takový run začne, může rychle sílit. Vzpomeňte si, jak rychle šly pod vodu Bear Stearns a Lehman Brothers.

V této chvíli evropští lídři dosud problémy popírají a učenci dosud hovoří o možných řešeních. Jenže většina těchto řešení se soustředí na osud eura - a to je stále více to poslední, oč se svě obává. Potrvá zřejmě několik let než se ukáže, zda a jak euro přežije.

Mnohem a mnohem bezperostředněji hrozí krize v oblasti evropského bankovnictví a veřejného dluhu.

Dočasné řešení představuje vstup Evropské centrální banky, která by nakoupila evropský veřejný dluh za stamiliardy, aby snížila sazby. To by však nebylo snadné ani bez problémů, ani by to trvale nepomohlo. Navíc Německo a ECB trvají na tom, že to ani není možné. A kdyby k tomu přesto došlo, ECB by musela v nákupech pokračovat měsíc po měsíci stále dál, a dávat ve veřejných prohlášeních najevo, že je rozhodnuta v tom pokračovat. A odstranění problémů zadlužených zemí přitom potrvá léta. Jde tedy o to, jak odstranit pobídku, která by vedla evropské země k dalšímu zadlužování a jak předejít extrémní inflaci.

Jinak řečeno, pokud se situace bude dál zhoršovat - a jestliže nedojde k nějakému zázraku, bude se zhoršovat - odvrácení katastrofy bude stále méně pravděpodobné.

Jak by možná řekli Číňané, budou to zajímavé časy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8845

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2011