Proč bychom se nečešili

22. 11. 2011 / Ladislav Hinner

Můžeme polemizovat s daty policie o počtech účastníků protivládních demonstrací, tím bychom ovšem jen potvrdili trapnost mizivé účasti veřejnosti a co je ještě horší, její nepatrné důvěry v praktické výsledky těchto akcí. V době večerní siesty Nečas i Kalousek s knížetem, pokud posledně jmenovaný právě neusnul, mohli s úsměškem pozorovat televizní záběry na hemžení několika set (i čtyři tisíce je jen několik set) občanů u Staroměstské radnice a pod Myslbekovým sv. Václavem a vzájemně si pochvalovat zdánlivé přitakání zbytku národa jejich politice. Tak to už obvykle bývá u politiků zahleděných do sebe, zvláště, když jim zahraničí nastaví "správně" pokřivené zrcadlo. Skepse prosákla téměř všemi vrstvami společnosti, a naproti tomu iluze o vlastní vyvolenosti mocné ovládl nejmocněji, až k narcistické posedlosti.

Tento komentář je trochu provokací, i cynickým konstatováním mentálního rozpoložení značné části občanů. A jistě také obrazem pravděpodobné, přirozeně pokleslé reakce v podstatě úspěšných politiků, kteří po dlouhou dobu manipulují veřejným míněním, za vydatné pomoci médií, kastrujících myšlení. A právě v tom vidím jádro pudla. Média vnucují témata, často zcela bezvýznamná či okrajová, kterými zamlží skutečné a zdravý život společnosti ohrožující problémy.

Na květnovou demonstraci organizované skupinou ProAlt přišly k Rudolfinu dvě tisícovky protestujících, včetně vydatné účasti Krásových chráněnců, aby se ve stejnou chvíli, jen na kilometr vzdáleném Palackého náměstí, šestitisícový dav bouřlivě domáhal legalizace marihuany. Jistě jen "náhodný" souběh.

Předseda klubu TOP 09 a Starostové Gazdík otevřeně přiznává, že uvažují o zmrazení důchodů a pro uklidnění připouští (pouze) symbolické zvýšení daňové zátěže pro nejbohatší, protože ti jsou schopni to obejít přesunutím (odkloněním) do daňových rájů, takže výnos by byl beztak na příjmovém účtu zanedbatelný. Jiný politik to nazval optimalizací výnosů. A slyšeli jsme z úst dalších věrozvěstů, že v úvahu připadá i snižování důchodů, Kalouskův nový batoh pořád čeká na doplnění obsahu. A tak i toto, dosud záměrně opomíjené téma je už na pořadu dne. Důchodci a vůbec všichni v Řecku i u nás si žili nad poměry, nic nevytvořili a všechno prožrali. Nezaměstnaným je vnucována myšlenka, že si za to můžou sami, nejsou flexibilní, proto musí počítat také s jistým omezením pomoci. Mladým jsou nabízeny půjčky na studium i k zajištění bydlení. Není poslušnějšího nad zadluženého občana. Na nadstandardní léčebnou péči si ovšem budete muset vydělat, proto nám sběratel per otevřel v Brně luxusní nemocnici a pojišťovny se slíbily plácnout přes kapsy také.

Peníze plodí peníze, říkají liberálové. Ale peníze plodí také bídu, neboť se podobají amébě, jenže na rozdíl od ní, která se množí dělením vlastního těla, peníze se množí zejména dělením cizích statků.

Ptám se, co způsobuje negativní emoce u většiny lidí při jakékoli narážce na politickou a ekonomickou situaci ? Co je ale současně příčinou letargie a pasivity občanů, kterým je čím dál otevřeněji vyhrožováno existenční nejistotou ? Jedinými, kteří nemají co ztratit jsou bezdomovci. I když by se mohlo stát, že budou prázdnější popelnice nebo ještě více zájemců o jejich obsah...

Pohlédněme zvenčí na mediální scénu, z větší části soukromou a ovládanou nezřídka zahraničními majiteli. Soukromá média mohou ovlivňovat lidé z "lidu" jen v mezích stanovených majiteli, takže za marketingově správné se považuje nasycenost hrami, růžovými i drsnějšími, méně se hovoří o chlebu.

Ale máme zde ještě veřejnoprávní média ČRo a ČT, která si platíme a právem očekáváme, že budou objektivně popisovat společenskou situaci a reflektovat názorovou různost. Povšimněme si jak se měnila témata i rozpravy od převratu. Občané znechucení čtyřicetiletou jednotvárnou propagandou, najednou se zájmem a okouzlením mohli sledovat různorodé diskuse u kulatých stolů na dosud zapovězená témata, ty se však v průběhu let pomalu vytrácely, až téměř zanikly docela a dnes jsme svědky jen většinou nudných jednosměrných debat, často monologů přisluhovačů a propagandistů.

Pořady týkající se choulostivých sociálních a politických problémů, s možností názorových vstupů posluchačů (Čro2, Čro6), mají malý edukační význam a slouží zejména ke snížení frustrace nemalé části občanů, kteří se spokojí s vědomím, že o problému se ví a naivně očekávají, že se bude řešit. Demokracie západního typu obsahuje v sobě prvek svobody, který je ovšem ve svém obsahu velmi pohyblivý. Rozhodující je výběr témat, neboť síla mocných se projevuje právě v jejich schopnosti určovat témata a v neposlední řadě ve výběru povolných redaktorů a souznících účastníků rozprav. V dojemné součinnosti tito určují právem silnějšího vše -- od zamlčování nepříjemných pravd v domácí i zahraniční politice a ochotně podle aktuálních potřeb šíři fámy a polopravdy a sociální oblast je "zkoumána" tendenčně.

Vliv tištěných médií se snižuje, internet ještě nedosáhl zenitu, takže se zdá, že v našich končinách ještě dlouhou dobu bude mít pro širokou veřejnost na informačním a propagandistickém poli největší význam televize. A ta se ujala své role ochotně, důsledně a musíme přiznat i flexibilně. V posledních letech se vztahy na pravici a mezi podnikavci zjitřily natolik, že nemohou zůstat nepovšimnuty, stejně jako zlodějny a nepravosti všeho druhu, zejména pokud se ještě nerýsuje vítěz. V poslední době již kritizuje i své chráněnce, protože sud trpělivosti přetéká a další ztráta důvěryhodnosti by znemožnila v budoucnu účinnou propagandu.

Jen se nenechme zmást, naše veřejnoprávní slouží a bude sloužit věrně, počkejte na předvolební čas. Redaktoři usilovně vybírají vhodné účastníky diskusních pořadů, rádi tam vidí přesilu, ke které se ochotně přidají a oponenty těch "správných" názorů verbálně rádi dostávají do defenzívy a s gustem neverbálně zesměšňují.

Abych byl objektivní, přece jen jeden pořad je mi sympatický -- Hyde park na ČT 24, jenže i tam došlo k nepochopitelné výměně moderátorky, snad proto, že se důsledněji domáhala odpovědí na méně příjemné otázky položené hostům. Jenže je to pořad divácký, a nemůžeme na něj mít přehnané nároky. Nemá kapacitu na otevření fundamentálních problémů, tím méně na jejich řešení a tak slouží také hlavně ke snížení frustrace.

Tento neblahý stav trvá již léta, jednostranná propaganda se zarývá hluboce do podvědomí diváků a neunikne ji nikdo, ani nositelé opačného pohledu na svět. Goebbelsův výrok znáte... Mnozí předkládaná vnitřně rozporná tvrzení očistí od protikladů, vzdají se vlastního úsudku z lenosti či neschopnosti myslet a ztotožní se s nabízeným řešením. Koukolík cituje ve své knize Mocenská posedlost amerického sociálního psychologa Irvinga Janise, který popsal příznaky skupinové hlouposti, jež, jak se zdá, se zmocnila nemalé části naší populace, jinak by naši pravicoví politici nemohli ve volbách v součtu dostat více než 20 % hlasů. Musíme si trpělivě počkat, nakolik společnost probudí stupňující se existenční problémy doma a neklid v okolním světě, opatrně informačně dávkován mainstreamem. Lidem, kteří s sebou ochotně nechávají manipulovat, nemusí nutně chybět charakter, ale postrádají sebeúctu a to už je diagnóza.

Nedůvěru již dlouhodobě budí chování celé opozice. Dosud se spokojili s verbálními projevy v parlamentě, ale na kategorický odpor, s připraveným a veřejně publikovaným programem nápravy všech nepřijatelných kroků současné vlády, dosud nepřešli. Nesou se na vlně nespokojenosti a spoléhají na volby, po kterých se nebudou muset cítit vázání jasně vyřčenými sliby a výmluvy na nutnost kompromisů s koaličním partnerem bude nabíledni. Nedokázali adekvátně jednat ani před minulými parlamentními volbami, kam dnešní koalice připlula na vlně dluhového tsunami.

V průběhu všech rozhlasových i televizních debat byla pokládána otázka, co udělají pro snížení dluhu a jakékoli zmínky o změnách na příjmové straně okamžitě moderátoři uťali. A opozice sklapla, stejně jako u vteřinových informací navyšování dluhu na obrazovce. Posměch nad "nemanažersky" vypadajícími politiky levice jen dokresloval "objektivitu" veřejnoprávních.

Nemusí to dopadnout tak docela podle představ dnešních opozičníků. Podnikatelé Babiš, Bernard i další hudou žalozpěvy nad situaci v našem Palermu a těší se na úspěch srovnatelný s VV. Rozdrobenou levici čeká koalice a dvířka výmluvám se otevřou. Občane, mírní svá očekávání.

Jakou cestu navrhuji ? Cestu vzdělávání, vzdělávání, které se stalo mantrou i této koalice. Veřejnost má být objektivně informována a není lepší edukace širokého publika v těch pro něj necitlivějších problémech, než-li obnovení kulatých stolů v ČT i ČRo, otevřených vzdělancům všech politických a sociálních proudů, zrušení nevyřčené ostrakizace "nebezpečných" oponentů a zejména vymizení redakční autocenzury. Uvažuji také o možnosti věnovat určitý stanovený čas (např. hodinu) ve veřejnoprávních médiích všem mimoparlamentním stranám, který by si mohly rozdělit v průběhu roku na několik kratších vstupů. A nemuselo by se to vztahovat jen na politické strany. Ale asi mám příliš velké nároky na demokracii.

Zásadní změny současného naladění veřejnoprávních médií na jednu notu se musí razantně a neodbytně domáhat všichni politici i lidé různých organizací při každé příležitosti, která se jim naskytne. Nebát se a nemlčet. Jedním z prvních kroků by měla být snaha odvolat současnou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, zvolení nové, s úkolem bedlivého sledování objektivity médií, oproštěných od vlivu politiků. Neobejde se to asi ani bez následných personálních změn v ČT i ČRo.

Proč bychom se nečešili, kdy nám pánbů rozum dá... Ale vážení, nepropadejme skepsi, lidé nebudou jednat dlouhodobě proti svým zájmům, jen jim musí být neustále a tvořivě předkládány alternativy. Nejsme víc, než ostrůvek ... Znovu připomenu Heideggera : Příprava připravenosti.

0
Vytisknout
7313

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2011