Není pravda, že nevěděli

24. 11. 2011 / Jaroslav Teplý

Dovolím si poněkud doplnit Vaše tvrzení, že je fakt, že existovaly jiné cesty k ekonomickému blahobytu než oddání se rozkrádačským bezbřeze volnotržním principům a odevzdání domácího kapitálu do rukou zahraničních majitelů, jenže je nikdo jako alternativy české veřejnosti nepředložil.

To jest: fakt existence je pravdivý možná pro několik lidí včetně mne, ale že jsem je české veřejnosti nepředložil,je jakási polopravda v duchu praxe polistopadového režimu.

Možná, že se pamatujete, že jsem napsal v roce 1972 francouzsky knížku "Economie De La Tchécoslovaquie Contemporaine" a vydal ji jako samizdat v roce 1976 v Paříži. Později jsem ji přeložil do češtiny a vydal překlad jako poslední knihu nakladatelství INDEX začátkem roku 1990 opět za své peníze.

Nakladatel tehdy rozdal asi 140 výtisků, já jsem ji poslal pražskému tisku a několika známým osobnostem politické scény.

Nikdo z politiků a denního tisku na to nereagoval s jedinou výjimkou sekretariátu Václava Klause, který mi za knihu poděkoval. Sám jsem nakonec vyždímal jednu reakci tuším že z Respektu, že "naše parketa to není, tak jsme si ji dali do knihovny." A ještě o něco později jsem vyloudil vyhýbavou odpověď šéfredaktora MF.

Jen stručně k obsahu: v úvodu stojí, že politická situace se občas může změnit velmi náhle a nemusí zanechat hlubokých stop. V naší studii si položíme otázku: Předpokládejme, že se politická situace dostane do přiměřeného stavu, že sovětský tlak poleví nebo dokonce zmizí, co dělat?

V kapitole "Možnosti ozdravění hospodářského systému" pak stojí:

"Je zřejmé, že - s ohledem na zásady, výsledky a současný stav hospodářského systému - nemá smysl vylepšovat systém ukazatelů či spekulovat na zahraniční půjčku; nezbytná je asanace systému. Není možné a bylo by příliš odvážné předložit souvislý a úplný návrh jak asanaci provést - úroveň informací, které jsou k disposici, to nedovoluje. Nicméně se můžeme pokusit alespoň načrtnout jakýsi předprojekt zaměřený na základní problémy. Jeho první část - úvod - musí být politická, protože není možné implantovat moderní a účinný hospodářský systém na politickou strukturu, která v mnohém ohledu připomíná režim českého království v 18. století.

Mimoto, řešení hospodářských problémů nesmí být brzděno takzvanými "ideologickými principy". Nesmějí být kladeny podmínky, že systém musí být kapitalistický (systém založený na vzpomínkách) nebo socialistický (systém založený na přáních); nezamýšlíme vytvořit nový model socialismu, který by "ohromil" celý svět, stejně tak je třeba nechat na pokoji klasiky všeho druhu s jejich theoriemi.

Jedinou podmínkou je, že budoucí řešení musí být realistické a musí dosáhnout skutečného zásadního obratu v národním hospodářství. Zkrátka, je potřeba se z toho nějak dostat".

To ovšem bylo v rozporu s představami Václava Klause, který vycítil mou evidentní "třetí cestu", a proto byl zahájen bojkot mé knihy popíráním její existence, ačkoliv to byla nejaktuálnější kniha té doby.

Francouzskou verzi jsem rozeslal na různá místa české emigrace, ale téměř nikdo nereagoval ani správce skladu české emigrační literatury kdesi v Německu.

No, bylo to napsáno francouzsky, ale mám dojem, že někteří v tom okamžiku francouzštinu úplně zapomněli, protože se báli.Čili shrnuto, kniha s reálným základem předložena byla, ale reakce doma byla jak z Prodané nevěsty - ni viděti, ni slyšeti.

Reakce v zahraničí byla podobná. Jmenovitě franouzská fakulta SCI(ence)-PO(litiques) dodnes neví, respektive nechce vědět přes všechny mé nabídky, že kniha existuje. Její jakýmsi representantem v Praze bývá pan Rudnik, který také o ní "neví". Vůbec, dá se říci, že dost lidí o ní "neví".

Jedinou výjimkou js profesor Basilejské university Heiko Haumann, který ji zařadil do svého semináře k výročí Pražského jara v roce 2008. Já jsem pak někdy začátkem 21. století začal občas posílat týdeníku Business Week kritické komentáře k některý článkům v něm uveřejněným. Uveřejnili mii dva kratší dopisy redakci, při čemž v jednom (2004) vyzvedli do čela rubriky větu, že "západní ekonomové vlastně nikdy nevěděli, co se dělo v tzv. socialistických zemích a jejich ekonomikách".

Ostatní komentáře zřejmě pozorně četli, jinak by mi byl tehdejší president BW nenabídl v roce 2008 členství v jejich Businessweek Marketing Advisory Board: "...we seek the voice of opinion leaders, like you, to shed light on critical business issues... (vyhledáváme názory lidí jako jste vy, kteří utvářejí názory, abychom, mohli osvětlovat klíčové podnikatelské otázky)" což je, jak každý vidí, v mírném rozporu s postojem českých politiků.

0
Vytisknout
7026

Diskuse

Obsah vydání | 25. 11. 2011