Zrušte poplach! Trubte na poplach! aneb Přetěžko hledá se casus belli

22. 11. 2011 / Karel Dolejší

V posledních dnech jsme opět vystaveni zvýšené úrovni radiace protiíránské propagandy. Čerstvá zpráva mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) byla už předem označována za průlomovou a prosakovaly informace o tom, jaké převratné nové informace o íránském jaderném programu jsou v ní údajně obsaženy. Veterán žurnalistiky sledující toto téma již mnoho let, Seymour Martin Hersh, však diskutoval novou zprávu hned s několika experty, aby dospěl k závěru, že v dokumentu v podstatě není po faktické stránce obsaženo takřka nic, co by nebylo již mnoho let známo. Jediná opravdu důležitá změna se tak týká vedení organizace, jež zprávu zpracovala: Namísto diplomatického vyjednavače starostlivě vyvažujícího zájmy jednotlivých skupin členských států OSN el-Baradeje nastoupil Jukia Amano, jehož prozrazená americká diplomatická depeše identifikuje coby oddaného příznivce Západu.

Je-li tomu tak, zkusme si zopakovat minulé cvičení v malé násobilce: V září 2002 britský premiér Tony Blair při parlamentní interpelaci řekl, že pokud jde o Irák, jeho vládě (coby nejbližšímu spojenci USA) nejde o změnu režimu, ale o zbavení zbraní hromadného ničení. Později toto prohlášení zopakoval. Obdobná prohlášení vydával jako na běžícím páse také tehdejší americký prezident. 5. února 2003 tehdejší americký ministr zahraničí Colin Powell na půdě Rady bezpečnosti OSN v rozporu se svými předchozími prohlášeními řekl, že si Irák hodlá ponechat své zbraně hromadného ničení. Nakonec 6. března 2003 byl Irák George W. Bushem obviněn z toho, že porušuje Rezoluci OSN č. 1441. Ta mu mimo jiné nařizovala ukončit všechny programy výzkumu a vývoje zbraní hromadného ničení.

Bushova administrativa tvrdila, že Husajnova vláda v Iráku se snažila získat obohacený uran z Nigeru. 7. března 2003 USA předložily Mezinárodní agentuře pro atomovou energii dokumenty, jež měly údajně obsahovat důkazy podporující toto tvrzení. Tyto dokumenty byly MAAE tehdy odmítnuty coby padělky.

Jak je známo, během invaze ani mnoha let po ní žádné zbraně hromadného ničení v Iráku nalezeny nebyly.

V letech 2002-2003 někteří západní politici svým voličům i světové veřejnosti prokazatelně lhali, aby získali záminku k rozpoutání katastrofální války. Posléze jsme byli ujišťováni, že šlo o komplot několika neokonzervativců, kteří byli odstaveni od moci, a takové věci se už nikdy nebudou opakovat. Hershův článek ovšem ukazuje, že se ve skutečnosti zřejmě právě před našima očima opakují - ovšem s tím rozdílem, že některé instituce OSN jsou tentokrát personálně obsazeny tak, že dostatečně neoponují snahám naspinovat existující údaje v souladu s určitou politickou objednávkou. Bylo by tedy velice naivní, kdybychom se teď nechali zaslepit strachem z imaginárních íránských jaderných zbraní a velmi starostlivě nezkoumali každou zprávu o íránských záležitostech, kterou mainstreamová média v následujících týdnech a měsících přinesou.

0
Vytisknout
3571

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2011