Fakulta, která na sebe nemá čas
13. 9. 2026 / Jakub Roubíček
Mnohými obávaná reorganizace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy prošla. Strach o budoucnost tuzemských humanitních věd tak znovu nevyústil v reálné zlepšení. Navzdory truchlivým ozvěnám můžeme očekávat další podobné změny. Jaké z toho plyne ponaučení?
Akademický senát dal přednost spíše ekonomickému pohledu na humanitní vzdělávání a vědu. Takový výsledek šlo očekávat už podle nevalných dopadů původních protestních setkání Hodiny pravdy. Uvnitř fakulty narazily a příliš nezaujaly ani veřejnost.
Iniciativa Pospolitost 2026 se svojí výzvou také vyšla do ulic. Spolu s některými akademiky se jí povedlo okupovat veřejný prostor a otevřít potřebnou debatu o podmínkách nejen zaměstnanců, ale i studujících a samotných oborů zmíněné fakulty.
Ovšem dopadlo to jako vždycky. Senát nakonec vyjádřil jasnou podporu „udržitelné“ reorganizaci. Sociolog Jan Sládek z Katedry sociologie FF UK ve svém komentáři popsal toto rozhodnutí jako pouhou letní bouři, a má pravdu. Do budoucna navrhuje, aby se protestující soustředili raději na ovlivnění senátu zevnitř. Je to ale reálné?
Spíše ne. Ve společnosti pracujících studentů a vytížených akademiků už nelze očekávat, že lidé budou mít vedle svých povinností dostatek času a energie na únavnou akademickou politiku. To se ukázalo už během protestů Hodiny pravdy nebo činnosti odborů. A byť to letos zvenčí vypadalo, že se děje něco víc, nakonec tomu tak nebylo.
Sládek ve svém textu upozorňuje na „nelichotivý obraz instituce v rozvratu, plné nejistot a živořících akademiků“. Nepovažuje to za lákavou vizitku pro nábor nových pracovníků. Nemohou si za to do určité míry sami?
Smutnou pravdou českého prostředí je, že umíme více brečet než adekvátně konat. Necháváme se desetiletí přesvědčovat ekonomickými poučkami, které radí komercializovat všechny služby a sféry života. Podporujeme systém, co nám paradoxně škodí, a ještě jsme za něj rádi.
Slovy internetových pravicových klasiků: „málo se snažíme“. Nevážíme si pořádně ani sebe, mordujeme se potřebnými úvazky navíc, natož abychom se ve volném čase ještě věnovali oklešťované fildě.
Zřejmě jsme si po letech zvykli přežívat s vidinou bájného zlepšení situace. Nakonec však záleží na tom, kolik lidí bude ochotných udělat něco efektivnějšího než pár výraznějších mediálních vyjádření a neúčinných protestních pochodů. O reálných stávkách a omezeních provozů se už dříve také hovořilo.
Třeba nakonec všechno zlé přeci jen směřuje k něčemu dobrému. V té bídě si na to nicméně budeme muset udělat čas.
Diskuse