Co stála válka proti teroru?

11. 9. 2026 / Fabiano Golgo

Při útocích 11. září zahynulo 2 977 lidí, nepočítáme-li devatenáct únosců. Toto číslo známe přesně. U válek, které následovaly, už podobná přesnost neexistuje. Projekt Costs of War při Brownově univerzitě, který se jejich lidskými a ekonomickými náklady zabývá od roku 2010, v současnosti odhaduje, že v hlavních konfliktech spojených s americkou reakcí po 11. září zemřelo následkem přímého válečného násilí přibližně 905 000 až 940 000 lidí. Z toho bylo nejméně 408 749 a podle některých aktualizovaných souborů až přibližně 432 000 civilistů. Do celkového počtu ovšem patří také vojáci Spojených států a jejich spojenců, místní bezpečnostní síly, povstalci, členové teroristických organizací, kontraktoři, novináři a humanitární pracovníci.

To poslední rozlišení je důležité, protože číslo téměř milion mrtvých bývá někdy podáváno, jako by šlo o milion lidí zabitých americkou armádou. Nejde. Brownův projekt počítá násilná úmrtí na různých stranách konfliktů v Afghánistánu, Pákistánu, Iráku, Sýrii, Jemenu a dalších oblastech. Americké jednotky zabíjely, Tálibán zabíjel, irácké a syrské síly zabíjely, Islámský stát zabíjel, různé milice zabíjely a některé země prošly zároveň občanskou válkou, sektářským násilím nebo rozpadem státu. Jestli chceme něco z těchto čísel pochopit, je lepší nezačínat tím, že jim předem přidělíme jednoho majitele.

Ještě obtížnější je odhad takzvaných nepřímých úmrtí. Costs of War uvádí 3,6 až 3,8 milionu lidí, kteří mohli zemřít v důsledku následků konfliktů, například kvůli podvýživě, nemocem, nedostupnosti zdravotní péče nebo zničené infrastruktuře. Pokud se tento odhad přičte k přímým válečným úmrtím, vychází celkový rozsah přibližně na 4,5 až 4,7 milionu mrtvých. Autoři sami zdůrazňují, že přesný počet není znám a že u nepřímých úmrtí jde nutně o odhad založený na populačních studiích a zkušenostech z jednotlivých válek.

Britské listy už jednou zjistily, proč je dobré tuto větu číst až do konce. V roce 2023 publikovaly text, který výsledek Brownovy univerzity podal tak, jako by projekt připisoval miliony mrtvých přímo Spojeným státům a jejich spojencům. Následovala oprava. Studie ve skutečnosti nerozdělovala individuální odpovědnost za každý konflikt ani každé úmrtí. To je případ, kdy oprava nebyla kosmetická; měnila význam čísla. Pro letošní sérii je to docela užitečná připomínka, že při téměř pěti milionech odhadovaných mrtvých opravdu není nutné číslo ještě politicky vylepšovat.

Samotné přímé ztráty jsou ostatně dostatečně výmluvné. Afghánistán, Irák a Pákistán nesly v prvních letech největší část nákladů, později se těžiště přesouvalo také do Sýrie, Jemenu, Somálska a dalších zemí. Z konfliktu, který byl v říjnu 2001 prezentován především jako vojenská operace proti al-Káidě a Tálibánu v Afghánistánu, postupně vznikla síť amerických protiteroristických aktivit, která podle Brownovy univerzity v různých podobách zasáhla desítky států. Projekt dnes uvádí americké protiteroristické aktivity v 78 zemích.

To samozřejmě neznamená, že Spojené státy vedly v 78 zemích válku stejného typu jako v Iráku. Do jedné kategorie se zde dostávají velmi rozdílné věci: rozsáhlé pozemní invaze, letecké operace, dronové útoky, výcvik místních jednotek, zpravodajská spolupráce a další formy protiteroristické činnosti. Samotný zeměpis však ukazuje, jak daleko se pojem „válka proti teroru" vzdálil od původního bojiště.

Další velké číslo se týká lidí, kteří nezemřeli, ale museli odejít. Costs of War odhaduje, že konflikty zahrnuté do post-11. zářijových válek vyhnaly z domovů více než 38 milionů lidí v Afghánistánu, Iráku, Pákistánu, Jemenu, Somálsku, na Filipínách, v Libyi a Sýrii. Jde jak o uprchlíky překračující hranice, tak o vnitřně vysídlené osoby. Ani zde nelze říci, že všech 38 milionů vyhnaly americké jednotky. V Sýrii například lidé utíkali před režimem Bašára Asada, Islámským státem, dalšími ozbrojenými skupinami i zahraničními zásahy. Statistiky vysídlení popisují rozsah následků konfliktu, nikoli pachatele každého jednotlivého útěku.

Právě vysídlení dobře ukazuje omezení válečné statistiky. Člověk se do tabulky obvykle započítá ve chvíli, kdy opustí domov. Tabulka už podstatně hůř zachytí, zda se po roce vrátil, zda jeho dům ještě stál, zda děti mezitím chodily do školy, zda rodina ztratila živnost nebo půdu a zda se po pěti letech stále nacházela ve stejné zemi. Číslo 38 milionů je tedy současně obrovské a informačně překvapivě chudé.

Americký účet lze naopak vyjádřit podstatně přesněji v dolarech, i když ani tam neexistuje jen jedno číslo. Costs of War odhaduje celkové náklady a budoucí závazky Spojených států spojené s post-11. zářijovými válkami přibližně na osm bilionů dolarů. Do této částky vstupují válečné operace, zvýšené výdaje Pentagonu a dalších bezpečnostních institucí, péče o veterány a část nákladů financování války. Projekt zároveň upozorňuje, že budoucí úroky z válečného dluhu nejsou do celkového odhadu zahrnuty v plném rozsahu.

Osm bilionů je číslo, které je pro lidskou představivost skoro stejně neužitečné jako několik milionů mrtvých. Mnohem zajímavější je, z čeho se skládá. Války nebyly financovány zvláštní vysokou válečnou daní, ale z velké části dluhem, takže náklady pokračují dlouho poté, co konkrétní operace skončí. A pak jsou tu veteráni. Brownův projekt odhaduje, že jen péče o veterány válek po 11. září bude do roku 2050 stát 2,2 až 2,5 bilionu dolarů. Válečný rozpočet má tedy podivuhodnou vlastnost: jeho nejvyšší položky se někdy objeví ve chvíli, kdy už válku skoro nikdo nesleduje.

Také samotné americké lidské náklady vypadají jinak podle toho, co počítáme. Ve válkách po 11. září zahynulo přes sedm tisíc příslušníků amerických ozbrojených sil. Studie zveřejněná v rámci Costs of War v roce 2021 však odhadla, že mezi vojáky v aktivní službě a veterány těchto konfliktů zemřelo od roku 2001 sebevraždou přes 30 000 lidí. Ani zde studie netvrdí, že každou sebevraždu lze jednoduše připsat válečnému nasazení; sleduje populaci výrazně zasaženou opakovanými nasazeními, traumatem, zdravotními problémy a obtížným návratem do civilního života. Přesto je poměr mezi bojovými úmrtími a sebevraždami jedním z méně známých údajů celé éry.

Tento účet zároveň nelze číst tak, jako by osm bilionů dolarů a stovky tisíc mrtvých vedly k absolutnímu strategickému neúspěchu. Al-Káida přišla o afghánské zázemí, velká část jejího původního vedení byla zabita nebo zajata a Usáma bin Ládin byl v roce 2011 nalezen a zabit v Pákistánu. Islámský stát přišel o téměř celé území, které na vrcholu své moci kontroloval v Iráku a Sýrii. Spojené státy a jejich spojenci rovněž zmařili řadu konkrétních teroristických operací. Otázka po pětadvaceti letech není, zda bylo dosaženo nějakých výsledků. Bylo. Zajímavější je poměr výsledků k prostředkům a také to, jak výrazně se původní cíle cestou změnily.

Afghánistán je v tomto směru téměř dokonalý příklad. Americká intervence v roce 2001 rychle odstranila Tálibán od moci a připravila al-Káidu o bezpečné útočiště. O dvacet let později americká vojska odešla a Tálibán během několika týdnů znovu ovládl Kábul. To neznamená, že dvacet let mezi těmito dvěma okamžiky jednoduše neexistovalo. Afghánská společnost se změnila, vznikly instituce, miliony dívek chodily do škol a vyrostla generace lidí s úplně jinou zkušeností než za prvního tálibánského režimu. Znamená to však, že vojenský vítězný okamžik v roce 2001 a politický výsledek v roce 2021 byly dvě značně rozdílné věci.

Irák představuje jiný problém, protože, jak jsme už v této sérii ukázali, Saddámův režim útoky z 11. září neprovedl. Americká invaze odstranila diktátora, ale současně otevřela konflikt, který prošel povstáním, sektářskou občanskou válkou, zahraniční džihádistickou mobilizací a nakonec vznikem organizace, z níž vyrostl Islámský stát. V tomto případě je proto obtížné vůbec rozhodnout, kterou část pozdějšího účtu stále nazývat „válkou proti teroru" a kterou už jinou válkou vzniklou z následků té předchozí.

A právě v tom je po pětadvaceti letech možná nejzajímavější problém těchto čísel. Výraz válka proti teroru zněl v září 2001 docela jednoduše. Existoval nepřítel, došlo k útoku a Amerika odpoví. Po dvaceti letech už pojem zahrnoval války, jejichž protivníci, cíle i zeměpis se několikrát změnily. Účet proto nelze jednoduše položit vedle 11. září a tvrdit, že jedno číslo způsobilo druhé.

Lze však udělat něco střízlivějšího. Můžeme se podívat, jak velká vojenská a bezpečnostní struktura vznikla po útoku, kolik konfliktů zahrnula, kolik lidí v těchto konfliktech zemřelo či bylo vysídleno a kolik peněz Spojené státy vynaložily. Pak lze položit otázku, která není ani pacifistická, ani militaristická: odpovídaly výsledky rozsahu použitých prostředků?

Brownova univerzita poskytuje jednu z nejúplnějších dostupných odpovědí v číslech: asi 940 000 přímých válečných úmrtí, odhadem 3,6 až 3,8 milionu dalších nepřímých úmrtí, více než 38 milionů vysídlených lidí a přibližně osm bilionů dolarů amerických nákladů a závazků. Ta čísla je třeba číst s metodologickými poznámkami, protože každé znamená něco trochu jiného.