Kara-Murza: Západ ztratil své morální hodnoty
15. 9. 2026
Ruský disident žijící v exilu Vladimir Kara-Murza v komentáři pro deník The Washington Post poznamenává, že „v posledních několika dnech se ve svobodném světě objevily dvě velmi odlišné zprávy týkající se Ruska, které vyvolávají vážné otázky ohledně soudržnosti, logiky a vskutku i moudrosti západní politiky vůči Moskvě..., upozorňuje Jolyon Naegele.
...Zatímco vysocí představitelé Kremlu jsou i nadále vítáni ve Spojených státech a v Evropě a přední kremelští propagandisté se i nadále volně pohybují v demokratickém světě, několik zemí EU a NATO uvalilo plošné zákazy vstupu na většinu ruských občanů, bez ohledu na jejich vlastní činy či názory – zákazy, které se často zaměřují na Rusy, kteří se staví proti diktatuře a válce.
Je podivné, že v 21. století musíme vysvětlovat, že nic jako „kolektivní vina“ neexistuje a že plošná diskriminace skupiny lidí je vždy špatná, ať už jde o barvu jejich pleti, nebo o barvu jejich pasu. Kromě porušování mezinárodního práva (článek 14 Evropské úmluvy o lidských právech zakazuje diskriminaci na základě národního původu) plošné zákazy napomáhají kremelské domácí propagandě tím, že zdánlivě potvrzují její dlouhodobý narativ o Západě jako o „rusofobním“ – tedy nenávidícím všechny Rusy bez rozdílu – spíše než o protiputinovském.
Na počátku roku 2010, kdy ruský opoziční vůdce Boris Němcov úspěšně prosazoval přijetí amerického Magnitského zákona – zákona ukládajícího cestovní a finanční sankce porušovatelům lidských práv a zkorumpovaným činitelům v Putinově vládě –, zdůrazňoval jeho promyšlenou a cílenou povahu. „Nedotýkejte se země, potrestejte zločince,“ říkal svým partnerům v diskusi na jednom zasedání za druhým na Capitol Hillu. Magnitského zákon přesně to udělal. Pro vyspělé demokratické vlády v moderním světě je zcela možné toto rozlišení provést.
Tvůrci politik by se měli soustředit na rozšiřování a posilování západních sankcí proti Kremlu – od zacílení na Putinovu „stínovou flotilu“, která pomáhá financovat jeho válku na Ukrajině prostřednictvím nelegálního prodeje ropy, až po uzavření mezer v zákonech, které jeho přisluhovačům pomáhají obcházet omezení. (Rozhodně by neměli otevírat nové, jak to právě udělala Kanada.) Zároveň by západní demokracie měly pokračovat v zapojení a dialogu s ruskou společností, jejíž velká část se stále více – a zjevně – obrací proti režimu a válce.
V minulých letech byl svobodný svět schopen rozlišovat mezi režimem a společností, pokud šlo o jednání s autoritářskými zeměmi. Toto rozlišení vždy hrálo důležitou a pozitivní roli, když tyto země procházely politickými změnami. Bylo by pro Západ jak prozíravé, tak dalekozraké, kdyby postupoval stejně i ve vztahu k Rusku.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse