Ačkoli došlo k několika odsouzením žadatelů o azyl za závažné sexuální trestné činy, které vzbudily široký mediální ohlas, neexistují žádné komplexní zveřejněné údaje o trestných činech spáchaných žadateli o azyl.

Jedna žena, která strávila dva roky v azylovém hotelu poté, co uprchla před náboženským pronásledováním a domácím násilím, uvedla, že byla opakovaně slovně i fyzicky obtěžována zaměstnancem hotelu, ve kterém byla ubytována. Jednalo se mimo jiné o nechtěné dotýkání se a držení za ruce při předávání dokumentů. Po nějaké době ji začal pravidelně navštěvovat v pokoji a zvát ji na skleničku a na rande. Z hotelové databáze si vzal její číslo a začal jí opakovaně posílat zprávy ze svého osobního telefonu s žádostmi o sex. V tu chvíli ho nahlásila personálu hotelu a byla přemístěna do jiného hotelu.

„Bylo to hrozné,“ řekla. „Řekl mi, že se mnou chce mít sex.“

V jiném případě žena, která právě přijela do Velké Británie z Íránu a byla ministerstvem vnitra umístěna do hotelu poblíž Heathrow, uvedla, že ji znásilnil bezpečnostní strážce v jejím hotelu.

„Bylo to velmi děsivé. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nahlásila jsem ten útok personálu hotelu a zeptali se mě, jestli chci podat výpověď na policii. Nevěděla jsem, jestli bude policie tady stejná jako v Íránu, takže jsem se příliš bála něco podniknout.

„Také jsem se obávala, že pokud nahlásím znásilnění, zvýší se tím pravděpodobnost, že mi bude zamítnuta žádost o azyl.“

Krátce po nahlášení znásilnění byla přemístěna do jiného hotelu a neví, co se stalo s pachatelem.

Ve třetím případě lesbická žadatelka o azyl z Ugandy, jejíž žádost o azyl byla založena na strachu z uvěznění nebo smrti v její domovské zemi, pokud by byla odhalena její sexuální orientace, nebyla schopna najít právníka poskytujícího bezplatnou právní pomoc, který by ji zastupoval.

„Podařilo se mi najít soukromého imigračního právníka, ale neměla jsem peníze, abych mu zaplatila, a tak mě donutil k sexu s ním jako formu platby, i když věděl, o co v mé azylové žádosti jde,“ řekla. „Měla jsem pocit, že s tím nemůžu nic udělat.“

Všem třem ženám byl později přiznán status uprchlíka. Je pravděpodobné, že případy sexuálního napadení a znásilnění žadatelů o azyl nejsou úředníkům ministerstva vnitra, kteří spravují ubytovací zařízení, hlášeny v plném rozsahu.

Výbor pro vnitřní záležitosti v rámci vyšetřování týkajícího se ubytovacích zařízení pro žadatele o azyl vyslechl svědectví o nedostatečné ochraně v těchto zařízeních. Britský Červený kříž při vyšetřování uvedl, že tento nedostatek ochrany klade „mimořádnou zátěž“ na jejich týmy poskytující podporu uprchlíkům v první linii. Uvedli příklady, včetně případu, kdy se zaměstnanec hotelu pokusil pozdě v noci použít přístupovou kartu, aby se dostal do pokoje ženy, která se právě koupala. Uvedli také „všeobecně rozšířenou kulturu sexuálního obtěžování“ v jednom hotelu, včetně případů sexuálního napadení.

Mluvčí organizace Women for Refugee Women, která podporuje ženy v azylovém systému, uvedla: „Využití násilí na ženách a dívkách jako zbraně ze strany krajně pravicových skupin nijak nepřispívá k větší bezpečnosti žen. Zkresluje realitu zneužívání, vytváří překážky v poskytování podpory a spravedlnosti pro oběti a umožňuje pachatelům schovávat se za rasistické stereotypy, místo aby byli voláni k odpovědnosti.

„Využívání násilí proti ženám a dívkám k démonizaci lidí, kteří zde hledají bezpečí, je nebezpečným odváděním pozornosti. Toto násilí je systémovým problémem, který se neomezuje na žádnou národnost ani imigrační status, a musí být naléhavě řešeno jako takový.“

Ciara Bergmanová, výkonná ředitelka organizace Rape Crisis England & Wales, uvedla: „Nadále nás vážně znepokojuje nedostatek vhodných ochranných opatření, která by chránila ženy žádající o azyl ve Velké Británii před sexuálním násilím, zneužíváním a vykořisťováním.

„Tato skupina žen a dívek je obzvláště zranitelná vůči sexuálnímu zneužívání a vykořisťování. Mnohé z nich mají omezené informace o svých právech nebo je nemají vůbec, natož aby znaly smysluplné cesty, jak je prosadit.

Mluvčí ministerstva vnitra uvedl: „Naše vláda se zavázala, že během deseti let sníží násilí páchané na ženách a dívkách na polovinu; je zásadní, aby se to týkalo i těch, které žádají o azyl a žijí v azylových zařízeních.“

Zdroj v angličtině ZDE