Horký podzim

19. 9. 2011 / Milan Valach

Jaký to kontrast! Žijeme na nádherné planetě, ale v bezohledné a děsivé kapitalistické společnosti. Člověk se stal, jak již kdysi dávno napsal Ferdinand Peroutka, jen položkou v účetní knize. Zdraví, vzdělání, bezpečí, to vše je jen zboží na trhu. Chceš je? Pak zaplať! Nemáš peníze? Pak nic z toho není pro tebe. Dovolím si parafrázovat výrok jedné z velkých postav naší historie: "To, i kdyby sám ďábel přišel a zaplatil, vstoupil by do ráje!" Ráj je jen pro bohaté, peklo pro nás všechny ostatní.

Lidskost, přátelství, spravedlnost... k smíchu! Peníze jsou "až na" prvním místě. Ne, to není specifikum jen naší povedené vládní koalice. To je základní vlastnost nyní globalizovaného kapitalismu puštěného ze řetězů. Skutečný kapitalistický trh je jako "moře plné dravých ryb. Ty velké požírají menší a ty malé ještě menší!" Středověká pravda, podpořená dnešními sociologickými výzkumy. Chudnoucí střední třídy, plné strachu ze sociálního sestupu a nenávisti k těm, kteří jsou na tom ještě hůře, se se vší svou energií vrhají na ty ještě níže, aby až do roztrhání těla sloužili těm nad nimi, kteří to vše způsobili (Keller, J.: Tři sociální světy). Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na nástup fašismu v Itálii a nacismu v Německu. Toto hrozící opakování historie ovšem fraška nebude. Na mysli mi vytanul obraz z filmu právě zesnulého režiséra Vávry, v němž si Jan Žižka představuje útok křižácké armády na horu Vítkov se slovy: "Bude to jako příval. Ale lze zastavit příval?"

Zhroucení společenského systému, jež nám bezprostředně hrozí jako důsledek bezohledného kořistnictví globálního kapitálu, vyvolá výbuch společenské zloby v míře, kterou jsme ještě nezažili. Velká Británie a Řecko jsou jen první náznaky toho, co přijde. Ano, bude to jako příval. Příval zuřivých konzumentů, kteří přišli o svá spotřební šidítka a kteří budou hledat, na kom by si odreagovali svou frustraci.

Jak zastavit příval?

Husité to dokázali. Dokážeme to i my? Dokážeme včas zformulovat pozitivní alternativu k tomuto neofašistickému zhroucení a získat pro ni miliony spoluobčanů v celé Evropě? Náznaky pro uskutečnění této optimistické možnosti zde jsou. V Evropě, a dokonce i u nás vznikají občanské iniciativy, které se zvolna dopracovávají k poznání, že stojíme před zásadní volbou: Současný bezohledný kapitalismus směřující ke katastrofě nevídaných rozměrů, nebo zásadní změna celého tohoto systému v jeho ekonomické podstatě i politické nadstavbě.

Zatím je ovšem většina lidí v postavení kapky vody ve velmi široké řece. Tak široké, že nedohlédnou břehů. Protože jsou všichni součástí stejného proudu, zdá se jim, že stojí na místě.

Jen někteří již stačili postřehnout dravost proudu, který nás všechny unáší. A to jsou právě ti, kteří připravují první občanské demonstrace proti vládě, nejbližší z nich se odehraje již 21.9. v Praze (viz ZDE), další pak v celé Evropě 15.10. a 17.11. opět v Praze a snad i jinde. Je to naprostý začátek, první krok na velmi dlouhé cestě k systémové změně. Ale je to také zatím jediný zdroj naděje v této krizové době.