Není krádež, jako krádež. Záleží na tom, kdo krade

20. 9. 2011 / Jiří Baťa

V první části nedělních OVM byla mj. projednávána jako vždy, rovněž otázka státních peněz. V. Moravec požádal vicepremiérku Karolinu Peake o objasnění postoje VV k případné blokaci schvalování rozpočtu, kdy si VV klade podmínku jednak uvolnění 9 miliard korun pro ministerstvo dopravy a požadavek na sdělení či upřesnění ministra financí Kalouska, kde vláda vezme 2,5 miliardy v r. 2012 na krytí splátky v rámci církevního vyrovnání.

Nejde ani tak o to, jak odpověděla K.Peake, ale jak na otázku peněz pro církev reagovala rovněž přítomná předsedkyně PS Miroslava Němcová. Ta v krátkosti objasnila svůj nesouhlas s původní verzí církevního vyrovnání v r. 2008 (v celkové sumě přes 240 miliard korun), připustila, že došlo k jistým úpravám ve způsobu vyrovnání jak po stránce finanční, tak majetkové a časové, avšak neopomněla zdůraznit skutečnost, že:

"To, co bylo ukradeno, zcizeno a zabaveno komunistickým režimem, musí být adekvátně a po zásluze vráceno!" Připusťme, za jisté oponentury, že má pravdu, je to také přirozené a správné, že ukradené věci mají být (existuji-li) vráceny.

V této souvislosti mne však také napadla otázka, jak by paní Němcová hodnotila a spravedlnosti se dožadovala v případech, které nepodobným způsobem a charakterem probíhaly v počátku 90. let. Mám tím na mysli kupónovou privatizaci, tunelování bank, Harvardské fondy, krachy a následné prodeje světoznámých podniků a firem, státních pozemků, majetků a jiných transakcí, prováděné ve jménu demokratizačního procesu v ČR. S odstupem doby je více než jasné, že tyto věci se děly nezákonně, neoprávněně, promyšleně a cíleně ve prospěch několika desítek prominentů, jejichž jména není třeba uvádět, neboť jsou všeobecně známa.

Mám-li se vrátit k paní Němcové a jejímu horlení za spravedlnost v případě ukradeného majetku komunisty, pak bych rád věděl, jak se postaví k témuž, což nelze nazvat rovněž jinak, než krádež. Kromě jiného to má dva, poněkud rozdílné charaktery. Zatímco ukradený majetek ukradený komunisty "měl sloužit lidu" (protože byl de facto zestátněn), v případě krádeží v rámci demokratizačního procesu, byl majetek ukraden "ve prospěch jedinců". Zatím jsem neslyšel, kromě některých levicových politiků a hlasů ze strany občanů, že by se současní vládní politici rovněž zasazovali či usilovalo o stejnou spravedlnost a odsouzení takového jednání těch několika desítek (možná stovek) úspěšných "podnikatelů" v rámci již tolik opěvovaného "demokratického" režimu, natož o nějaké vracení zcizeného!

Vůbec mi nejde o to, abych zpochybňoval či obhajoval postup komunistů v totalitním režimu (byť na to mám svůj názor, což snad mohu), ale jde mi především o to, jak se hodnotí krádeže, je-li páchána za situace, která je odsuzována a krádež za situace, která nám (rozuměj politikům) vyhovuje. Notabene, jestliže jeden z nich, dnes na postu nejvyšším mj. prohlásí, že nevidí rozdíl mezi čistými a špinavými penězi!

Nejspíše si to žádá zase nějaký časový odstup v rámci historických dějin státu, kdy se bude opakovat totéž, co se děje nyní. Budou se vinit lidé, kteří způsobili státu nemalé (spíše ohromné) škody, ale stejně jako jsou dnes nepostižitelní viníci z dob komunistického režimu, stejně tak budou nepostižitelní viníci současní (za demokratického režimu).Dějiny se opakují a krádež zůstane krádeží, ať je páchána za kteréhokoliv režimu a jak se ukazuje, spravedlnost (když je zájem) je vymahatelná, nicméně nikoliv po vinících, ale po společnosti, jinými slovy po občanech, coby daňových poplatnících.

Občané na tyto velkorysé transakce doplatí dvakrát, Jednou, když byli obalamuceni a okradeni in natura a po druhé, když tyto nepravosti hradí svými daněmi. Ti co to spáchali, nebo také ti "úspěšní", se nám, občanům vysmívají, jak jsme hloupí. A mají pravdu, bohužel.

0
Vytisknout
10353

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2011