I političtí ztroskotanci vyhrávají, aneb "Tak to bychom měli", myslí si VV

1. 7. 2011 / Jiří Baťa

Jsou-li zprávy o udržení koalice relevantní (a všechno tomu nasvědčuje), pak lze jen smutně konstatovat, jak ubohá je politická kultura a mravní vyspělost vládního kabinetu. Oboustranně. Ubohost lze spatřovat především u profláknutých VV, které přes silná slova (spíše plané řeči), silná gesta, vyhrůžky, nafouknutá ultimáta nakonec stáhly ocas, neboť jejich koaliční oponenti (ODS a TOP 09) měli výrazně navrch. Upřímně řečeno, všem šlo o hodně a toto vědomí je dovedlo až tam, kde jsou dnes. Neznamená to však, že to reputaci vlády nějak zvlášť vylepšilo. Aspoň zatím.

Strana Věci veřejné si zadělala na ztrátě věrohodnosti krátce po vstupu do koalice. Jako strana bez jakýchkoliv zkušeností, významných politických osobností, zato s nepřiměřenými požadavky, které nebyla schopna prosadit a realizovat, neměla šanci se prezentovat lépe, než jako poslušný malý bratříček (či sestřička) svých dospělých sourozenců. Typické dupání nožkami, vzpurné jednání, umíněnost, ale i ultimativní gesta způsobily jen značnou názorovou rozkolísanost a rozbouraly jednotu vládního kabinetu.

"Véčkaři" si však škodili nejen svým počínáním, ale především zjištěním, že ministr dopravy V. Bárta a jeho ABL se jako podnikatelský subjekt v politické činnosti angažovali s obchodním záměrem a strategií, čímž výrazně ztratili na prestiži. To vedlo k ostrý střetům uvnitř kabinetu, což vyvrcholilo odvoláním předsedy VV Johna z místa ministra vnitra (údajně za jeho neschopnost, což však mohl být jen taktický tah zbavení se nepohodlného koaličního partnera) a následně i odvolání V. Bárty z funkce ministra dopravy. Vláda se dostala do situace, která vedla až k vyvolání hlasování o nedůvěře.

Bezpochyby to nebyla jen či zcela zásluha VV, do které se vláda dostala. Aféry ODS, zvláště kolem ministra A. Vondry a ProMoPro, ale hlavně Drobilova aféra, už tak pošramocenou pověst vlády jenom umocnily.

Vrcholem politické neohrabanosti a neprofesionality pak byly počiny poslanců VV Kočí a Škárky, kteří měli být (za loajalitu k VV) upláceni svým guru V. Bártou. Skandál, který byl kolem těchto událostí vyvolán, stál místo nejen ministra V. Bártu, ale i zmíněné dva aktéry z VV, k nimž byl přiřazen další rebel S. Huml. Přes všechny tyto maléry, skandály a aféry strana VV i nadále požadovala čtyři vládní místa a vypracování dodatku ke koaliční smlouvě, který by jim umožnil (přes veškeré jejich faux pas) setrvat ve vládě. Pomineme-li úplnou ztrátu morálního kreditu a ztrátu důvěryhodnosti, vedou VV k setrvání ve vládě a zachování koaliční vlády především tyto skutečnosti:

1. Kdyby VV rozbily koalici a byly předčasné volby, nedostaly by se jako strana do Sněmovny a VV by hrozil zánik. Současné volební průzkumy všech předních českých agentur veřejného mínění odhadují volební preference VV kolem 3 %, tedy hluboko pod hranici pro vstup do Sněmovny.

2. Současné poslanecké mandáty chrání vlivné členy VV před možným trestním stíháním.V případě krachu vlády by jim naopak hrozilo trestní stíhání.

3. Podle dostupných informací je strana zadlužená a v případě krachu vlády by neměla možnost získat potřebné finanční zdroje, aby uspokojila své věřitele.

4. Kromě poslaneckých výhod (imunita, plat, příplatky, auta apod.) není pro členy vlády a poslance zanedbatelná ani osobní finanční příjmová stránka.

Již méně, pokud vůbec, je pro ně ve hře otázka svědomí v podobě ztráty důvěry voličů, protože i když ustáli pozici koaličního partnera, stalo se tak pouze na základě zbabělých ústupků. Kde jsou ta ultimáta, která si VV kladly začátkem tohoto roku, respektive která tak tvrdošíjně (zda) prosazovaly donedávna. To nezmiňuji jejich volební program! Nejspíš tak činily vědomě se snahou (a snad i bláhovou nadějí), že jim koaliční partneři ustoupí. Neustoupili ani o píď a VV utřely nos. Výsledkem všeho je, že se musely spokojit s nepodstatnou funkcí na postu vicepremiéra-předsedy legislativní rady a několika místy náměstků ministrů a v dozorčích radách. Jedinou vládní změnou by měla být změna na postu ministra dopravy, kde místo úřednického člena vlády nastoupí buďto nedávno do VV přijatý první náměstek ministra dopravy L. Hampl, nebo ekonom VV Pavel Dobeš.

Nic víc, nic méně, přesto musí být VV spokojeny. A spokojeni jsou i ostatní členové vlády, hlavně premiér Nečas, neboť těmito personálními transakcemi se jim podařilo stabilizovat do té doby nestabilní a pádu se blížící koaliční vládu rozpočtové odpovědnosti. Nitky pro vedení loutek byly nahrazeny drátky, což dává vládě naději, že třeba do letošních Vánoc ještě vydrží. Jen čas a okolnosti ukáží, zda to byly drátky dost pevné.

Jakkoliv se VV a jejím koaličním partnerům se podařilo na politickém poli pozice stabilizovat, znamená to, že především VV ztratily veškerou reputaci a důvěru voličů. Konec konců, nevalnou důvěru má celá vláda a není to jen kvůli VV. Ty důvody jsou ryze praktické a spočívají jak ve výše zmíněných aférách, tak především v podobě a prosazování reforem, které jsou pro mnohé nepřijatelné. Znamená to, že slaví-li koaliční vláda nějaké pomyslné vítězství, je to vítězství tzv. Pyrrhovo.

0
Vytisknout
5626

Diskuse

Obsah vydání | 4. 7. 2011