Nový Almodóvar: Varování před povrchní atraktivitou a posedlostí vědou

6. 7. 2011 / Ema Čulík

Almodóvarovo nejnovější dílo je komické, pseudoromantické polovědeckofantastické melodrama.

Zvykli jsme si na to, že od Almodóvara musíme očekávat něco barvitého a upřímného, je to vždycky plné radosti a obyčejně je to částečně absurdní. Almodóvarovy filmy jsou tak naprosto přeplněny city, barvami, dramatičností a vším, že je prostě potěšením se na ně dívat.

An English version of this article is in CLICK HERE

Nemluvě o tom, že si tento režisér vždycky vybírá nejkrásnější (a také nejtalentovanější) herce. Avšak jeho filmy mívají vážnější podtext -- katoličtí kněží zneužívají své moci, AIDS, týrání v domácnosti. Letošní Almodóvarův film Kůže, v které žiji, se zdá být na první pohled naprosto nerealistickým estetickým jásáním nad zdravotnickými zásobami, světlezelenými lékařskými převleky, ostře červenou krví, stříbrnými nástroji a bělostně zářícími keramickými dlaždičkami. Snímek se ale pak rozvine v příběh, jakého by se zřejmě ani ty nejbulvárnější televizní seriály nedotkly. Ovšem v Almodóvarovi, uprostřed veškeré té pošetilosti, je přesto pořád možno nalézt vážné varování.

Film Kůže, v které žiji, se odehrává v blízké budoucnosti, v únoru r. 2012, a líčí příběh nadaného plastického chirurga, Roberta Ledgarda, jehož talent a odvaha ho přimějí, aby experimentoval s kosmetickou a genetickou vědou. Je bohatý, slavný a úspěšný, ale jeho rodinný život je méně růžový. Jeho manželka mu uteče s jeho tajným nevlastním bratrem (!) a pak uhoří při autonehodě. Robert využije svého mimořádného lékařského talentu k tomu, že ji odvede od práhu smrt, ale kůže po jejím celém těle je tak znetvořená, že jakmile ta ubohá žena uvidí svůj odraz v okně, skočí z něho a spáchá sebevraždu.

Toho je svědkem její dcera, která je tím zoufale ztraumatizována a skončí v blázinci. Při první příležitosti, kdy ji z blázince pustí mezi lidi, je pozvána na bohatou svatbu do luxusní vily, ji tam znásilní jeden zdrogovaný mladík. V důsledku toho se dceřina psyché rozloží úplně a dcera nakonec následuje matku a spáchá také sebevraždu skokem z okna. Robert je samozřejmě bez sebe hněvem. Lehkomyslného mladíka nalezne, unese a zvráceně se mu pomstí tím, že ho promění v ženu. A nejen to, promění ho v neuvěřitelně krásnou ženu s kůží, která je odolná vůči komářímu štípnutí i vůči pálení. Muž-žena žije uzamčena v jedné místnosti v Robertově luxusní rezidenci, čte, vyrábí z látek sošky, píše na zdi a cvičí jógu.

Nakonec muž-žena Roberta svede a navzájem si přislíbí věrnost, jenže hned poté muž-žena vpálí Robertovi několik kulek do prsou a usmrtí ho. Uteče zpět ke své rodině, která, neuvěřitelně, věří, že tato žena je jejich bývalý Vicente. Jak vidíte, zápletka filmu je poněkud nezvyklá. A to jsem se ani nezmínila o všech podrobnostech. Ale ať už se ten příběh může zdát jakkoliv pochybný, je vyprávěn s takovou empatií a s takovou upřímnou vášní, že postavy filmu naprosto oživnou.

Almodóvar má obrovský cit pro detaily a intenzivně miluje kýč. To mu umožňuje vyprávět naprosto neuvěřitelný příběh, aniž by diváka naštval.

V roce 2002 použil Almodóvar svou slavnou gumovou nafukovací ženu, jejíž prostřednictvím vyprávěl příběh o muži, zamilovaném do ženy v komatu. Muž se zmenší na velikost tří centimetrů a vstoupí do její vagíny. I v Almodóvarově novém filmu je žena znovu zredukována v loutku. Když mladý násilník udeří Robertovu dceru a ta ztratí vědomí, mladý muž pak posunuje části jejího těla, jako by hýbal s loutkou. Když se na ženské tělo dívá homosexuál, to tělo se promění pouze v soubor anatomických částí těla. Zejména, když víme, že Robertovo stvoření (žena Vera, vyrobená z Vincenta) je ženou pouze na pohled. Anebo ne?

Znovu Almodóvar pokládá otázku: Jaký je skutečný rozdíl mezi pohlavími? Jeho postava Robert říká na začátku filmu: "Definuje nás tvář." A tak tím, že pozměnil Vicentovo tělo snad zcela zlikvidoval jeho osobnost? Ten mladý muž (nyní žena) proto nalézá útočiště v józe, o níž se dovídá, že je to způsob jak posílit svůj vnitřní život. Vzhledem k tomu, že se mu (jí?) nakonec podaří zlikvidovat svého mučitele a vrátit se k rodině, působí tento bizarní příběh nakonec jako příběh vítězství ducha nad všemi pokusy zotročit lidství. Zatímco Almodóvar takto oslavuje lidského ducha, zkoumá také náš vlastní přístup k tělu.

Jsme v dnešní době natolik fascinováni tělem a kamera dlouho dlí na těle Robertovy živoucí loutky Very, na její digitálně dokonalé kůži. Ve světě, kde vidíme falešnou krásu v každém časopise, kde plastická chirurgie nikoho nešokuje a lidské klonování je velmi reálnou možností, se tento film stává varováním, co se může stát, pokud opravdu zapomeneme na svou vlastní lidskost. Robert se zamiluje do násilníka, který nakonec způsobil smrt jeho vlastní dcery, a vůbec nad tím pořádně neuvažuje. Zamiloval se do její krásy, anebo do skutečnosti, že je Vera jeho vlastním stvořením? Obojí je děsivé -- buď povrchní atraktivita anebo posedlost vědou ho zaslepily v lásce a připravily ho o ten nejzákladnější morální instinkt.

0
Vytisknout
4170

Diskuse

Obsah vydání | 12. 7. 2011