Zvláštní pohled na dnešní izraelskou mentalitu

4. 7. 2011 / Jan Čulík

Přemýšlím od včerejška od večera o izraelském filmu Restaurátor, který se v neděli večer promítal v Karlových Varech v hlavní soutěži. Je to film, který izraelský režisér Joseph Madmony natočil v Tel Avivu a pracovníci karlovarského festivalu ho objevili letos v lednu na americkém festivalu nezávislých v Sundance. Zaujal je prý vylíčením toho, jak pozoruhodně na sebe reagují jeho postavy.

Uvažoval jsem o tom a film mi připadá trochu znepokojující. Přišel mi svým vyústěním velmi patriarchální. Posuďte sami. Příběh filmu se vyvíjí takto:

Ve starém Tel Avivu existuje dílna dvou starých restaurátorů, kteří tam provozovali svou živnost čtyřicet let a zákazníci hlavně chodili kvůli jednomu z obou starců, který však začátkem filmu náhle zemřel, těsně poté, co restaurátoři najali do dílny mladého pomocníka.

Po úmrtí jednoho z restaurátorů zákazníci přestávají chodit a vyjde také najevo, že dílna je silně zadlužena. Banky přeživšímu starci Fidelmanovi neposkytnou půjčku a starcův syn, docela agresivní podnikatel středních let, si mne ruce, že tatínek bude muset firmu zavřít a prostor uvolnit pro lukrativní stavbu činžovních bytů.

Starý Fidelman ovšem vzdoruje, a jeho velmi podporuje i mladý pomocník, který je nadaným klavíristou a objeví v dílně cenný hudební nástroj, pianino Steinway, která má hodnotu přes 100 000 dolarů - jeho prodejem by se Fidelmanovy dluhy naráz vyřešily. Potíž je, že pianino má prasklý rám, na němž jsou napjaty struny, a potřebuje rám nový. Proti orpavě pianina se staví Fidelmanův syn, protože ví, že kdyby Fidelman dostal za klavír peníze, jeho projekt výstavby bytů by se neuskutečnil.

Fidelmana při opravě pianina podporuje mladý pomocník, který se také sblíží s manželkou Fidelmanova syna, která je v nejvyšším stadiu těhotenství a jíž manžel, sobecký podnikatel zanedbává.

Zdá se tedy, že pozitivními postavami jsou starý Fidelman, mladý pomocník v dílně a sympatizující těhotná manželka Fidelmanova syna. Pianino se stává symbolem boje za udržení kulturní nezávislosti dílny proti agresivním podnikatelským plánům synovým.

Jenže v závěru filmu se Fidelmanově podnikatelskému synovi narodí dítě (je to syn, kterého si - zcela šovinisticky - podnikatel pevně přál) a rodina se upevní. Fidelman vzorně zrestaurované pianino prodá za pakatel náhodnému kupci, mladý pomocník z dílny odchází, dílna je uzavřena a vítězí podnikatel - rodina, patriarchát a nově narozený syn je důležitější než všechno ostatní.

Jsou tohle skutečně hodnoty dnešní izraelské společnosti, která potřebuje se stmelit proti veškerému vnějšímu protivenství? Je hodnota rodiny skutečně tím nejvyšším, bez ohledu na to, kdo se v rodině jak chová?

Je to v každém případě zajímavý závěr.

0
Vytisknout
5595

Diskuse

Obsah vydání | 12. 7. 2011