Proč nám města "lezou na mozek"?

12. 7. 2011

Zjistí někdy neurověda přesně, co se ve městech děje s našimi mozky - a s naším duševním zdravím? Vědci po léta provádějí studie, které ukazují, že pokud žijete ve městě, existuje větší pravděpodobnost, že onemocníte duševní chorobou. Ale co až dosud nezjistili je důvod, proč k tomu dochází. Teď však němečtí vědci provedli experimenty, o nichž jsou přesvědčeni, že by mohly být klíčem k neurologickému vysvětlení tohoto jevu.

Studie publikovaná v časopise Nature skupinou pod vedením Andrease Meyera-Lindenberga z Centrálního institutu pro duševní zdraví v Mannheimu, který je součástí univerzity v Heidelbergu, zkoumala vliv sociálního stresu na mysl experimentálního vzorku, v němž byli zařazeni obyvatelé měst i venkovských oblastí. Dobrovolníci měli za úkol řešit sérii stále obtížnějších matematických problémů, zatímco byla monitorována aktivita jejich mozků - a v zásadě byli vystaveni pocitům zahanbení a vlastní stupidity, pokud odpověděli špatně.

Ukázalo se, že lidé, kteří žili kdekoliv v urbánních oblastech, měli na rozdíl od obyvatel menších měst a rurálních oblastí zvýšenou reakci na sociální stres vyvolaný otázkami.

Zejména byly u městských obyvatel aktivovány dvě specifické oblasti mozku: Amygdala, která zpracovává emoce, byla aktivována pouze u lidí aktuálně žijících ve městě. A také součást limbického systému zvaná gyrus cingulatus, která se podílí na regulaci amygdaly a produkuje negativní emoce, u těch, kdo vyrostli ve městech, reagovala silněji než u těch, kdo strávili dětství v menších městech nebo na venkově.

Meyer-Lindenberg výsledky výzkumu shrnul tak, že neurální efekty jsou kompletně disociovány: Aktuální pobyt ve městě ovlivňuje pouze amygdalu, zatímco pokud člověk ve městě vyrostl, je ovlivněn pouze gyrus cingulatus. A za druhé, tyto oblasti mozku jsou spojeny s poruchami duševního zdraví. Amygdala je jakési centrum nebezpečí a je kriticky důležitá z hlediska pocitů strachu. A je zřejmé, že amygdala má velmi důležitou roli při vzniku deprese. Gyrus cyngulatus je zase oblast v předním mozkovém laloku regulující negativní emoce, a je o něm známo, že v případě schizofrenie bývá zasažen mezi prvními.

Meyer-Lindenberg zároveň upozornil, že hyperaktivita zmíněných mozkových oblastí vzniká také tehdy, pokud se k dané osobě někdo přiblíží na příliš malou vzdálenost a vstoupí do jejího osobního prostoru.

Nicméně podle Meyera-Lindenberga není na místě závěr, že příčinou je pouhá hustota osídlení. Mohou existovat desetitisíce složek zkušenosti s městským prostředím, které mohou, ale také nemusejí být pro duševní zdraví škodlivé. Zatím je nikdo nedokáže přesně rozlišit. Může jít o působení hluku nebo dopravy, znečištění atd., ale nelze dovodit, co z toho je důležité a co nikoliv.

Nicméně je zřejmé, že pokud by všichni vyrůstali v rurálním prostředí, bylo by tím odstraněno asi 30% všech případů schizofrenie.

Meyer-Lindenberg by si teď přál zjistit například, zda blízkost městské zeleně ovlivňuje výskyt duševních chorob, nebo jaký je význam statusu imigranta. Některé výzkumy podle něj poukazují na to, že samotné příležitosti v městském prostředí mohou být součástí problému a produkovat sociální úzkost. Jeho vlastní výzkumy ukazují, že pokud se socioekonomický status stává labilním, objevují se velmi podobné mozkové proudy jako v případě studovaném během výše zmíněného experimentu.

Různé typy městského prostředí mohou také ovlivňovat lidi různým způsobem, a sociální vazby ve čtvrtích, kde se lze pohybovat pěšky, mohou fungovat jako podpora ohrožených mozkových oblastí.

Cílem Meyera-Lindenberga je postupně dosáhnout toho, aby města z hlediska dopadu na duševní zdraví fungovala lépe, protože dynamika urbanizace neumožňuje uvažovat o jiných řešeních.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Volně k tématu: Brain Work ZDE
Deleuze, G. - Guattari, F.: Tisíc plošin. Herrmann & synové, Praha 2010 ZDE

0
Vytisknout
5494

Diskuse

Obsah vydání | 13. 7. 2011