Bezvýchodná situace Romů ve střední Evropě

5. 7. 2011 / Jan Čulík

Martin Šulík vykreslil svým novým filmem Cigán (2011) bezvýchodnou situaci člověka, který se narodí jako Rom. Potýká se od dětství s neuvěřitelnými překážkami a jakoukoliv snahu je překonat sráží svými podmínkami nejen jeho vlastní komunita, v níž žije, ale i širší bělošská společnost naprostým neporozuměním, nepřátelstvím, nezájmem a otevřeným rasismem.

Šulík natočil příběh čtrnáctiletého Roma Adama, žijícího v jedné z chudých osad na východním Slovensku. Nesmírně důležité je, že je příběh podáván empaticky, tedy nikoliv s nadhledem či s arogancí režiséra či bělocha, který "situaci rozumí líp", ale z hlediska Romů samotných: vnímáme, co žijí a co cítí, film je prezentuje jako lidi.

Velmi podobný přístup zaujala komedie německo-turecké režisérky Yaseminy Samderelliové Vítejte v Německu, také promítaná v Karlových Varech, která komediální formou vylíčila historii rodiny tureckých gastarbeitrů, pozvaných na práci v NSR od začátku šedesátých let, i současný zmatek rodiny i jejích nejmladších potomků, kteří o sobě nevědí, jestli jsou Turci, nebo Němci.

Když malému chlapci v turecko-německé rodině líčí jeho teta příběh příjezdu jeho prarodičů do Německa a jejich počáteční zmatek z cizí kultury, příběh přicestovavších Turků do Německa je -- prostřednictvím geniálního nápadu -- vylíčen německy, to je ve filmu totiž bezpříznakový, srozumitelný nástroj komunikace. Turecká rodina mezi sebou ve filmu komunikuje německy -- kdežto němečtí občané, jimž do Německa nově přicestovavší Turci vůbec nerozumějí, hovoří nesrozumitelnou směsicí hrdelních zvuků. Podobně jako Šulíkův Cigán , i film Vítejte v Německu tak zdůrazňuje, že existuje i jiný pohled - že příslušníci menšinové komunity jsou -- překvapivě -- taky lidi, i oni vnímají cit, strach a bolest a jejich pocity jsou složité a legitimní

Nadaný Adam v Šulíkově filmu má dobrou vůli a snaží se žít jako každý jiný mladý kluk. Jenže překážky jsou nepřekonatelné. Na začátku filmu přijde o život jeho otec, který se "celý život snažil šíž slušně jako gadža, stejně strávil většinu života ve vězení" a roli otce převezme v rodině jeho bratr, dokonalý mafián, který prezentuje své zločinecké způsoby jako nutnost -- svět je tak nastaven, jako zločinec se chová proto, že údajně vládne nesmiřitelná válka mezi Romy a bělochy a on se v ní chová "stoprocentně jako Rom" a také vítězí. Motivací k jeho postupu a k jeho nenávisti zřejmě byl v jeho mládí zážitek, kdy ho dvě hodiny mučila slovenská policie, a tak se zařekl, že s bělochy nikdy nevejde do jakéhokoliv přátelského srozumění. Jenže strýc terorizuje i své romské spoluobčany, které vydírá lichvářskými úvěry a když neplatí, brutálně je trestá.

Romská komunita žije v bídě a v důsledku složitých problémů, které si částečně způsobuje sama, a značnou měrou jsou jí způsobovány většinovou společností, si z nich nikdy nepomůže. I trojice údajně proromských aktivistů, bělochů, kteří nahrávají romské písně, jsou vlastně ostražití "cizinci" -- a nejméně jeden z nich je rasista. V přítomnosti čtrnáctiletého Adama vykládá pobaveně sprostý protiromský rasistický vtip.

Šulíkův film je jemným záznamem života lidí, s nimiž režisér sympatizuje, ale líčí situaci, která je neřešitelná, pokud někdo něco neudělá, a to je velmi nepravděpodobné. Sympatizující farář v místní vesnici je jediný člověk, který Romy zná, rozumí jim a pomáhá jim, ale jeden člověk je málo. A zajímavé je, jak oslabena pedofilními skandály je dnešní katolická církev. Když se farář postaví na obranu Adama proti jeho mafiánskému strýci, strýc se faráři vysměje, že jeho zájem o Adama je zřejmě sexuální. Může v takové situaci vlastně církev vůbec pomáhat? Film končí tragicky.

0
Vytisknout
6932

Diskuse

Obsah vydání | 12. 7. 2011