Test Klausem

8. 7. 2011 / Ilona Švihlíková

Je to bída české establishmentové levice, která neposlouchá argumenty, kterými Klaus zdůvodňuje, proč nepodepíše malou důchodovou reformu či proč je proti Paktu euro plus. Zaštitováním se figurou prezidenta, který klidně prohlásí, že by odboráře, kteří mají tu drzost stávkovat, nechal na hodinu vyhodit z práce, svědčí nejen o značné slabosti levice. Je to možná ještě horší -- část české levice možná ztratila schopnost zdravého úsudku.

Kdyby se představitelé levicových politických stran poněkud podrobněji podívali na Klausovo odůvodnění, zjistili by, že Klaus se nejen vrací k Thatcherové, ale spíše ještě před Bismarcka. Copak z jeho vyjádření nevyplývá, že (bezpochyby za Kalouskovy plné podpory) by si přál, aby se stát zcela zřekl poskytování sociálních funkcí a tedy se zřejmě tzv. sociálně odplevelil? Jeho vyjádření je přece především podporou rovného (chudinského!) důchodu -- jednotného pro všechny. Co na tom, že chudí nic jiného nedostanou? Bohatí se přece zabezpečí jinak.

Tohle všechno představitelé části české levice nechápou a nevidí? Jak jinak si vysvětlit, že místo, aby se tomu rázně postavili, chytají se výkřiků a jednoduchých sloganů a jak malé děti říkají: podívejte se, i tatíček prezident s námi souhlasí! Není se ovšem čemu divit -- vždyť jsou mezi nimi ovšem i tací, kteří mají potřebu "tatíčkovi" nosit dárkové koše. Zřejmě aby povzbudili jeho paměť, kdyby náhodou někdy v blízkém budoucnu vybíral budoucího premiéra.

Tato situace, která nenastala poprvé, ukazuje, v jak hluboké defenzívě je velká část české levice -- na rozdíl od občanských iniciativ a hnutí, těch se to naštěstí netýká, respektive ty ještě neztratily zdravý rozum.

Pravice kvůli svému privilegovanému přístupu do médií ovládá agendu, levice víceméně jen reaguje. Pokud se vymezuje, pak spíše negativně -- je proti něčemu, ale už méně pro něco. Nemá jasnou, radikální, přesvědčivou vizi. Program skutečné levice, vize, kterou tak moc potřebujeme, nemůže být pouhou negací pravicového programu -- tím se jen dál prohlubuje levicová intelektuální bída.

Levice a její argumenty jsou a ze své podstaty by měly být sofistikované a nesmí přijmout hru pravice na primitivní slogany, a la "mejdan skončil". V situaci mediální blokády to není snadné, ale co proboha takové sociální demokracii bránilo (když ty zdroje ještě měla, že), aby si vytvořila vlastní média? Bohatá na to byla dost.

Autorka má koneckonců s heslovitým přístupem své zkušenosti -- není tomu tak dávno, kdy ji jeden z politických představitelů komunistické strany přirovnal k Janě Bobošíkové, jen proto, že jsem si dovolila nesouhlasit s Paktem euro plus. To, že moje argumentační linka byla zcela jiná, než pravicové argumenty Nečase, to už nehrálo roli.