Ochránce nespravedlivě stíhaných před soudem III

4. 7. 2011 / Zdeněk Jemelík

V článku "Ochránce nespravedlivě stíhaných před soudem", uveřejněném 22. dubna 2011 na Britských listech jsem uvedl čtenáře do problematiky procesu proti Johnu Bokovi, obžalovanému pro násilí na úřední osobě, kterou byl strážník městské policie.

Navázal jsem 23.května 2011 zprávou o průběhu hlavního líčení, které se konalo 26. dubna 2011 a vyústilo v odročení na 26. května 2011.

(Autor je aktivistou Spolku Šalamoun, jehož je stíhaný John Bok předsedou.)

V pořadí druhý den hlavního líčení přinesl další svědecké výpovědi. Z nich nejdůležitější bylo vystoupení bývalého strážníka městské policie, dnes zaměstnance soukromé bezpečnostní agentury, který byl v době souzeného incidentu velitelem hlídky. Byl osloven obžalovaným jako první. Poškozený se k jejich výměně názorů připojil a v "utkání" pak pokračoval sám.

Svědek vypovídal v podstatě v souladu s obžalobou a tedy s obsahem výpovědi poškozeného. Horlivě několikrát předvedl, jak John Bok udeřil o hlavu většího poškozeného úderem do hlavy zhora, přičemž ho měl zasáhnout do okolí nosu. Potvrdil, že neví nic o přítomnosti psů. Vyslovil domněnku, že podobně jako kdysi Kateřina Jaques před volbami, tak také John Bok mohl vyvolat incident záměrně, aby k sobě přitáhl pozornost před volbou veřejného ochránce práv.

Zmínil se o projevech členů osádky kontrolovaného vozidla, která měla strážníky vinit z rasismu. Zásadně popíral, že by je někdo z příslušníků hlídky vyzval k odstěhování do Anglie.

V průběhu jeho výpovědi vzniklo napětí mezi ním a obžalovaným, který po prvé v tomto řízení, i když spíše jen náznakově, projevil svůj pověstný temperament. Svědek si pak stěžoval, že mu klade otázky agresivně. Johna Boka zjevně popouzely odpovědi, které považoval za nepravdivé. Předseda senátu zvládl situaci tím, že nařídil krátkou přestávku na uklidnění.

Oživení přinesly výslechy manželského páru, starší dvojice z osádky kontrolovaného auta. V jejich vystoupeních probleskly i střípky humoru. Z jejich výpovědí vyplývá, že chování městských strážníků k nim nebylo zrovna přátelské. Za zmínku stojí zejména skutečnost, že perlustrovali identitu celé osádky, byť šlo jen o nevýznamný dopravní přestupek, nakonec oceněný pokutou 200 Kč.

Dále byl slyšen svědek obhajoby, který incident sledoval z okna kanceláře v přízemí sousedního domu. Viděl ale jen část, když jej křik, pláč dítěte a štěkot psa na ulici přiměly, aby se vyklonil z okna. Nicméně uvedl důležité podrobnosti zejména o tom, kde kdo z účastníků děje stál a kdo se ke komu přibližoval. Ve chvíli, kdy konflikt pozoroval, již ale probíhala pouze slovní výměna názorů, nedocházelo k žádnému násilí.

I když důkazní situace v zásadě zůstává ve stavu "tvrzení proti tvrzení", přibývající svědectví do ní vnesla poněkud více světla. Vzhledem ke svému vztahu k obžalovanému si ale nedovolím toto zjištění rozvést do větších podrobností. Ostatně, každý, kdo je zvědavý, má možnost sledovat dění přímo v soudní síni, neb soudní jednání je veřejné.

Další předvolaní svědci se nedostavili, až na jednu výjimku bez omluvy. Ze závažných důvodů se nemohl dostavit znalec obžaloby. Předseda senátu pak rozhodl, že přibere znalce-psychologa, aby vyšetřil pana obžalovaného. Obhájce požádal o přibrání znalce z oboru forenzní biomechaniky, aby posoudil, zda je vzhledem k disproporcím v tělesných disposicích účastníků konfliktu vůbec možné, aby obžalovaný zasáhl poškozeného popsaným úderem a s uvedenými ničivými následky. Mimo to požádal o připuštění zprávy dětského psychologa o výsledku vyšetření Bokova vnoučka, který byl událostí značně traumatizován, takže rodiče jej nechali vyšetřit odborníkem.

Za dané situace předsedovi senátu nezbylo, než hlavní líčení odročit na 9:00 dne 7.července 2011 do jednací síně č. P301 v justičním paláci na Míčánkách. Domnívám se, že ani toto pokračování hlavního líčení nebude konečné, neboť pan obžalovaný dosud nedostal vyrozumění o přibrání znalců, čili nemohl ani být vyšetřen.

Z několikaminutového konfliktu, který má spíše povahu výtržnosti, na které se každá ze stran podílela svým způsobem, se tak vyvinulo řízení, jež svým rozsahem daleko přesahuje společenský význam souzené události. To ovšem soudu v žádném případě nevytýkám, protože při dodržení ustanovení trestního řádu se věci jinak zhostit nemůže. Žádný z úkonů dokazování, které volil, není nadbytečný. Kdyby nebylo následné 42 denní pracovní neschopnosti poškozeného, a kdyby se v této zemi soudilo podle zdravého selského rozumu, bylo by možné věc vyřídit ve zkráceném trestním řízení podle §179a a následujících ustanovení trestního řádu. Jenže se soudíme podle trestního řádu, podle něhož je zkrácené řízení možné jen tehdy, není-li horní hranice trestní sazby vyšší než 3 roky. I kdyby poškozený ustál políček od "staříka" (tak označila obžalovaného záhadná svědkyně z křižovatky) bez újmy na zdraví, horní hranice sazby by byla 4 roky, v našem případě teoreticky hrozí Johnu Bokovi až 6 let. Takže soud musí tuto malichernost soudit se stejnou péčí, jako kdyby šlo o úkladný mord.

Johna Boka tedy nečeká bezstarostná letní dovolená, protože bez ohledu na přesvědčení o své nevině čeká na rozsudek se stejným napětím jako každý jiný obžalovaný, pokud zrovna není otrlý kriminálník. Na základě zkušeností z dlouholetého působení ve funkci předsedy spolku Šalamoun má jistotu, že nevina není spolehlivou ochranou před odsouzením a naděje na nápravu nespravedlivého prvostupňového rozsudku je mizivá. V tom s ním bohužel souhlasím.

0
Vytisknout
3053

Diskuse

Obsah vydání | 4. 7. 2011