Jordánsko svolává nouzové zasedání kvůli možnému „vyvolání náboženského konfliktu“ ze strany Izraele

4. 8. 2026

 

Dne 23. července více než 2 000 Izraelců z řad náboženské pravice – převážně osadníků vedených ministrem národní bezpečnosti Itamarem Ben Gvirem – vtrhlo do této oblasti, kterou židé nazývají Chrámová hora. Modlili se a prováděli rituály po celém areálu, což jordánští představitelé označili za nejzávažnější provokaci v novodobé historii.

Ammán je rovněž znepokojen nedávnou náborovou kampaní zaměřenou na náboženské židy do speciální policejní jednotky pro Chrámovou horu a připravuje se na další přímé výzvy vůči tradiční jordánské správě ze strany extremistických izraelských vůdců během hlavních židovských svátků v září. Letos tyto svátky připadnou na období intenzivní volební kampaně, v níž bude krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua bojovat o přežití.

„Jedná se o neustálou hrozbu, nebezpečnou hrozbu, které se snažíme čelit všemi prostředky, které máme k dispozici,“ řekl deníku Guardian jordánský ministr zahraničí Ayman Safadi. „Varujeme, že narušení status quo … by mohlo vyvolat náboženský konflikt, jehož dopady se budou šířit nejen do Palestiny a Jordánska, ale do celého muslimského světa.“

Safadi, který bude ve středu hostit mimořádné zasedání, na němž se sejdou jeho protějšky ze zemí Arabské ligy, jakož i z Turecka, Indonésie, Malajsie a Pákistánu, uvedl, že jde o „něco, čeho by si měla být vědoma celá mezinárodní komunita. Jeruzalém je sudem s prachem.

„Snažíme se vysvětlit toto nebezpečí. Protestujeme legálními prostředky. Snažíme se zvýšit povědomí o bezprostředním nebezpečí, které představuje pokračování těchto izraelských opatření.“

Jordánská správa komplexu al-Aksá sahá až do osmanské éry a status quo týkající se náboženských památek ve městě byl zakotven v Berlínské smlouvě z roku 1878. Dohled hašemitského království v Jeruzalémě byl ve 20. století rozšířen i na křesťanská svatá místa a jeho správa byla znovu potvrzena po válce v roce 1967 a v izraelsko-jordánské mírové smlouvě z roku 1994.

Porušování tohoto statu quo ze strany židovských extremistů vyvolalo nepokoje v období britského mandátu mezi světovými válkami a návštěva komplexu v roce 2000 pravicovým vůdcem Arielem Sharonem, který se brzy stal izraelským premiérem, zapálila jiskru, která vedla k více než čtyřletému násilí během druhé intifády.

Jordánsko je obzvláště zranitelné vůči dopadům širší izraelské kampaně etnických čistek na Západním břehu, u nichž se Ammán obává, že by se mohly dramaticky vyostřit s blížícími se říjnovými volbami. Panují obavy z toho, co by izraelská vláda mohla podniknout v průběhu tří měsíců před volbami, jelikož radikální síly se snaží změnit geografii regionu způsobem, který by bylo obtížné zvrátit.

Pro Jordánsko je nejhorším scénářem pokus o hromadné vyhoštění Palestinců z Západního břehu, což by zemi destabilizovalo v několika ohledech, včetně ekonomických nákladů, politického dopadu přílivu rozhněvaného  obyvatelstva zbaveného majetku a ohrožení křehké demografické rovnováhy země.

„Náš postoj je takový, že se jedná o červenou čáru, jejíž překročení nedovolíme. Všem jsme dali jasně najevo, že uděláme vše, co bude třeba, abychom zabránili jakémukoli pokusu Izraele o přesídlení Palestinců do Jordánska,“ uvedl Safadi. „Nejenže by to bylo porušením mezinárodního práva a práva Palestinců zůstat ve své zemi, ale znamenalo by to také obrovskou eskalaci.“

Jordánci, kteří jsou potomky předchozích vln palestinských uprchlíků, již tvoří více než polovinu jordánské populace čítající 11,5 milionu obyvatel, a původní obyvatelé země, tzv. „East Bankers“, se obávají toho, co vnímají jako další oslabení národní identity.

Izrael již odmítl prodloužit dohodu o dodávkách vody z roku 2021, na jejímž základě poskytoval 100 milionů kubických metrů vody ročně svému vyschlému sousedovi, jedné z nejvíce nedostatkem vody  postižených zemí na světě. Vrátil se k objemu 50 milionů kubických metrů, který byl původně dohodnut ve smlouvě z roku 1994, což zdaleka nestačí na pokrytí potřeb mnohem větší populace, než jakou mělo Jordánsko před 32 lety.

Izraelská vláda údajně snížila dodávky vody na polovinu jako odvetu za kritiku jordánské vlády ohledně masového zabíjení palestinských civilistů Izraelem během války v Gaze a úředníci naznačili, že by mohly být kohoutky opět otevřeny, pokud by kritika ustala.

Provokativní kroky izraelské vlády v Jeruzalémě, na Západním břehu a v souvislosti s vodou zvyšují politické náklady, které monarchii vznikají při udržování normálních vztahů se svým západním sousedem

„Nálady proti normalizaci vztahů zde ještě více zesílily kvůli plánům sionistického státu na anexi Západního břehu, popření jordánského podílu na dohodě o vodě a také každodenním výzvám vůči správě mešity al-Aksá,“ uvedla Dima Tahboubová, poslankyně a mluvčí jordánské islamistické strany Umma. „Každý den dochází k vnikání osadníků do mešity al-Aksá a zároveň je [palestinským] obyvatelům Jeruzaléma bráněno ve vstupu do mešity.“

Tahboubova strana je největším politickým blokem v Jordánsku, známým jako Islámská akční fronta (IAF) až do začátku letošního roku, kdy jí bylo nařízeno přijmout méně ideologický název. Její vzestup byl do značné míry poháněn událostmi na druhé straně řeky Jordánu a válka v Gaze jí pomohla získat přes 22 % dostupných křesel.

Nárůst politického islámu byl šokem pro monarchii, která v důsledku toho zpomalila své plány na politickou reformu a převod větší části pravomocí na parlament. Hnutí Muslimského bratrstva bylo loni zakázáno a IAF, která funguje jako jeho politické křídlo, byla vystavena raziím ve svých kancelářích. Bylo jí však povoleno pokračovat jako strana pod názvem Umma, což znamená „společenství“ nebo „národ“.

Tahboubová uvedla, že vláda by mohla dělat více pro získání mezinárodní podpory v boji proti izraelským zásahům.

„Myslím, že lze vyvinout větší tlak. Tato otázka není projednávána s takovou naléhavostí, jakou by si zasloužila,“ řekla a zároveň zdůraznila, že strana Umma stojí po boku jordánské vlády tváří v tvář jejím protivníkům a že chápe omezení daná geografickými a ekonomickými podmínkami, kvůli nimž je Jordánsko ve svých ekonomických a bezpečnostních potřebách značně závislé na USA.

Na rozdíl od jiných monarchií v Perském zálivu Jordánsko nedovolilo USA zřídit na svém území vlastní vojenské základny, ale na jordánských základnách je přítomnost amerických sil, která se od začátku války USA s Íránem výrazně zvýšila. Ammán se snažil přítomnost amerických sil, letadel a dalšího vybavení bagatelizovat, což však zkomplikovaly opakované úspěšné íránské letecké údery, při nichž na základně Muwaffaq Salti ve východní poušti zahynuli tři Američané a desítky dalších byly zraněny.

Po desetiletí byla přítomnost amerických vojsk vnímána jako záruka bezpečnosti pro Jordánsko, ukázala se však také jako politická zátěž, zejména proto, že jordánské letectvo se ocitlo v roli první obranné linie Izraele, když sestřelovalo íránské drony a rakety směřující na Tel Aviv.

Minulý měsíc podepsalo několik set významných osobností z politiky, právního světa a jordánského kulturního života otevřený dopis vyzývající k stažení amerických sil, což představuje vzácný případ přímé výzvy vůči vládě.

V dopise se uvádí: „Trváme na tom, že jejich přítomnost vystavuje Jordánsko bezpečnostním, politickým a ekonomickým rizikům, která neslouží žádnému národnímu zájmu, a zvyšuje pravděpodobnost, že bude naše země vtažena do regionálního konfliktu, jehož není účastníkem.“

Zdroj v angličtině ZDE