Sedm trpaslíků a jeden velký disneyovský trapas
27. 3. 2025 / Fabiano Golgo
čas čtení
3 minuty
Zdá se, že o osudu nového filmu společnosti Disney Sněhurka je rozhodnuto a že jeho kasovní neúspěch je tragický. Nejenže se filmu ve Spojených státech nepodařilo dosáhnout předpokládaných tržeb, ale hned první pondělí zaznamenal v pokladnách kin prudký propad. Jako by nestačilo, že Sněhurku (jejíž přezdívka byla dána právě kvůli její velmi bílé pleti...) hraje herečka tmavé pleti latinského vzhledu, Disney musel ještě zdvojnásobit politickou korektnost a změnil sedm trpaslíků na řadu kouzelných bytostí... Nová verze „Sněhurky“, příběhu starého jako, no, jako vyprávění samo, se stala představením dokonalé, byť naprosto předvídatelné absurdity.
Křehké city naší doby nesnesou pohled na, řekněme, výškově znevýhodněné jedince hrající, no, výškově znevýhodněné jedince. A tak prošla „sedm trpaslíků“ jakousi filmovou převýchovou a proměnila se v pestrou směsici „kouzelných bytostí“ a digitálních fantomů. Ne že bychom neměli určité pochopení pro ty, kdo vidí urážku v každém stínu. Ale tato neúnavná honba za čistotou, toto pročesávání každého kulturního artefaktu kvůli sebemenšímu náznaku provinění, se stalo úmorným cvičením v samolibém moralizování.
Tvrdí,
že to dělají kvůli citlivosti a začlenění. Ale ve skutečnosti jen
vymazávají. Vzali skupinu lidí s vlastní historií, vlastní důstojností a
zneviditelnili ji. Nahradili maso a krev pixely a nazvali to
pokrokem. Disney se snaží uchlácholit ty nejhlasitější hlasy, bez ohledu
na jejich intelektuální váhu. Výsledek? Vydezinfikovaný, stejnorodý
produkt bez jediné jiskry originality. Vyměnili umění za bezpečnou
konformitu. A tím poskytli dostatek munice těm, kdo - právem - kroutí
oči nad excesy našich kulturních komisařů.
Ironií ovšem je, že ve své snaze vyhnout se jednomu domnělému přešlapu dokázali dokonale odcizit jinou skupinu. Ti samí lidé, jejichž zastoupení chtěli „napravit“, jsou nyní digitálně vymazáni a nahrazeni chladnými, neživými pixely počítačového kompromisu. Nejde o trpaslíky. Jde o válku proti autentičnosti, syrovosti a nezkrotnosti. Je to o strachu ze všeho, co přesně nezapadá do jejich předem schváleného, cílenými skupinami vytvořeného vidění reality. A v této válce se Disney, kdysi hrdý šiřitel snů, stal ochotným kolaborantem.
Ironií ovšem je, že ve své snaze vyhnout se jednomu domnělému přešlapu dokázali dokonale odcizit jinou skupinu. Ti samí lidé, jejichž zastoupení chtěli „napravit“, jsou nyní digitálně vymazáni a nahrazeni chladnými, neživými pixely počítačového kompromisu. Nejde o trpaslíky. Jde o válku proti autentičnosti, syrovosti a nezkrotnosti. Je to o strachu ze všeho, co přesně nezapadá do jejich předem schváleného, cílenými skupinami vytvořeného vidění reality. A v této válce se Disney, kdysi hrdý šiřitel snů, stal ochotným kolaborantem.
Člověk se
ptá: Co bude dál? Bude „Malá mořská víla“ obsazena androgynní, nebinární
mořskou bytostí? Přepíše se „Kráska a zvíře“ jako varovný příběh o
toxické maskulinitě?
Zábavní průmysl, kdysi zdroj úniku a radosti, se stal bojištěm ideologických šarvátek. A v této konkrétní bitvě se Disney, se svou obvyklou jemností, trefil přímo do vlastního kolena.
Nakonec tato „Sněhurka“ nebude vzpomínána pro svou uměleckou hodnotu, ale jako důkaz doby zběsilé a často směšné politické korektnosti.
Zábavní průmysl, kdysi zdroj úniku a radosti, se stal bojištěm ideologických šarvátek. A v této konkrétní bitvě se Disney, se svou obvyklou jemností, trefil přímo do vlastního kolena.
Nakonec tato „Sněhurka“ nebude vzpomínána pro svou uměleckou hodnotu, ale jako důkaz doby zběsilé a často směšné politické korektnosti.
2818
Diskuse