220 „varování“ univerzity před Shakespearem ukazuje, proč mají lidé plné zuby politické korektnosti
7. 2. 2025 / Fabiano Golgo
čas čtení
4 minuty
Jak
informoval deník The Sun, UWE pečlivě zmapovala potenciální emocionální
nášlapné miny v Shakespearově díle. Macbeth nese varování před "krví",
"psychologickým traumatem", "násilím", "noži" a "rodinným traumatem".
Romeo a Julie je označen varováním před "smrtí", "sebevraždou",
"násilím", "noži" a "krví". Ani Bouře není ušetřena a nese varování před
"bouřemi" a "extrémním počasím" – a v jednom obzvláště pozoruhodném
případě i před "praskáním balónků" během scény ztroskotání lodi.
V době, kdy se kolektivní psychika zdá být křehká jako benátský pohár, by nás nemělo překvapit zjištění, že si univerzita vzala na bedra herkulovský úkol obalit Shakespeara do vaty moderní citlivosti. Bard, ten neúnavný šiřitel vražd, šílenství a meteorologických extrémů, byl shledán příliš nebezpečným pro jemné mysli studentů dramatu, pokud není opatřen seznamem varování. Dvě stě dvacet, abychom byli přesní - číslo, při kterém by se i Polonius začervenal nad vlastní upovídaností. Krev! Bouře! Praskání balónků! Člověk by skoro očekával varovnou poznámku u Bouře: „Pozor na herce v punčochách, neb jejich naparování může vyvolat existenciální krizi.“
UWE tvrdí, že tato varování jsou reakcí na žádosti studentů, zejména těch s "poruchami senzorického zpracování a zkušenostmi s traumatem". Ach, ale nesuďme něžné opatrovníky akademické obce příliš ukvapeně. Tato varování, jak nám bylo řečeno, jsou velkorysým gestem vůči studentům s poruchami smyslového zpracování a traumatickými zkušenostmi. Ušlechtilý cíl, bezpochyby, i když člověk přemítá, zda další sylabus UWE nezařadí varování před kyslíkem, vzhledem k jeho úloze při udržování nevyhnutelných tragédií života. Macbethovy dýky? Označeny. Romeova lahvička s jedem? Upozornění na spoiler. Dokonce i Mnoho povyku pro nic - komedie, nezapomínejme - nyní nese cejch za své „zacházení se ženami,“ jako by snad sama Beatrice mohla vyskočit ze stránek a mansplainovat jambický pentametr.
Taková
opatření studenty infantilizují a podkopávají samotný účel
vysokoškolského vzdělání. Zejména by studenti dramatu měli být
připraveni zabývat se náročným materiálem.
Nejde o ojedinělý případ. Univerzity po celé Velké Británii stále častěji sahají k varováním před spouštěči u klasické literatury, historických termínů a dokonce i vědeckého obsahu. University of Reading varovala studenty biologie před potenciálně "znepokojivými obrazy lidského těla", zatímco University of Nottingham označila Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera za "vyjádření křesťanské víry" a zakázala termín "Anglosaský" ve svých osnovách ve jménu "dekolonizace".
Tohle není vzdělání. Je to fraška paranoie, fraška, v níž strážci kultury zaměňují rozmazlování za soucit. Očistit Shakespeara znamená ho vykastrovat; jeho hry nejsou nedělní kázání, ale zrcadla nastavovaná přírodě, byť prasklá a krvavá. Vzpomeňme na snahy Thomase Bowdlera z 19. století, autora eponymní Rodinné edice Shakespeara, jenž texty pečlivě zbavil „nechutností“, aby ochránil ctnost viktoriánských panen. Jak hrdý by byl, kdyby viděl, že jeho odkaz ožívá ve 21. století, kde už pouhá zmínka o „rodinném traumatu“ v Macbethovi vyžaduje varování, jako by snad šlo o mražené jídlo s nápisem Pozor: obsah může být horký.
Ironií ovšem je, že sami studenti podrobovaní této infantilizaci se školí na hereckou dráhu - profesi, která vyžaduje konfrontaci s lidskou temnotou s otevřenýma očima. Co bude dál? Varování u Hamleta: „Obsahuje existenciální zoufalství, lebky a občas problematického prince“? Nebo možná upozornění před Králem Learem: „Stárnoucí patriarchové mohou vyvolat nepohodlí u osob s otcovskými problémy“?
1951
Diskuse