Několik osob, které pokojně demonstrovaly ve francouzském městě Marseille proti procesu s ruskou skupinou Pussy Riot, zatkla francouzská policie za to, že měly na obličeji masky. Je to v rozporu s kontroverzním francouzským zákonem zakazujícím muslimské závoje.
Asi třicet demonstrantů se v pátek shromáždilo před ruským konzulátem v Marseille na protest proti procesu se skupinou Pussy Riot, jejíž charakteristickým znakem je nošení masek na obličeji.
neděle 15.40: Julian Assange vystoupil na balkóně ekvádorského velvyslanectví v Londýně. Britské televize projev vysílaly živě v plném znění. Na stránkách společnosti BBC je ZDE, v lepší kvalitě než výše uvedený záznam, zřejmě někým stočený mobilem z ruské propagandistické televize Russia Today. Assange poděkoval svým stoupencům, že dávají pozor, aby britská policie nevnikla na velvyslanectví. Upozornil, že jejich přítomnost je důležitá. Poděkoval také ekvádorské vládě, ekvádorskému prezidentu a zaměstnancům londýnského velvyslanectví za jejich podporu. Uvedl, že v pátek se bude konat jednání Organizace amerických států o pokusu Velké Británie porušit nedotknutelnost diplomatického území. Vyjmenoval všechny jihoamerické země, které uspořádání tohoto zasedání schválily. Kritizoval svou rodnou zemi Austrálii, Velkou Británii a Švédsko, že nechrání ani jeho, ani jeho práci. Jak si všímá tisková kancelář Reuters, Assange obvinil Spojené státy, že hrozí přesunout svět do éry, kdy budou novináři utlačováni. Apeloval na Spojené státy a prezidenta Obamu, aby přestal pronásledovat whistleblowers. Jmenoval některé z nich, opakovaně požadoval, aby byl propuštěn americký vojín Bradley Manning, který je v USA vězněn bez soudu protiprávně už více než 800 dní. Připomněl případ bahrainského aktivisty Nabeela Rajaba, odsouzeného za tweet na 3 roky do vězení. Požadoval, aby Spojené státy zastavily tajné vyšetřování Wikileaks a veřejně deklarovaly, že WikiLeaks ani jejího zakladatele nehodlají nadále pronásledovat. Nezávislí novináři nesmějí být pronásledováni, ať jsou to WikiLeaks, nebo americké New York Times. Zmínil se i o odsouzení ruské skupiny Pussy Riot. Svoboda je podle Assange nedělitená a musíme se o ni zasazovat všichni.
O pokusu britské policie narušit výsostné území ekvadorského velvyslanectví řekl Assange toto:
"Ve středu večer, poté, co velvyslanectví dostalo výhrůžný dopis, tuto budovu obklopila policie. Vy jste vyšli uprostřed noci do ulic, abyste na to dávali pozor, a přivedli jste s sebou oči světa.
Uvnitř velvyslanectví ve tmě jsem slyšel, jak se v budově skrz její interní požární východ rojí policisté.
Ale věděl jsem, že budou existovat svědkové, a to kvůli vám. Jestliže Británie nezahodila oné noci Vídeňskou konvenci, bylo to, protože se svět díval. A svět se díval, protože jste se dívali i vy.
Takže až vám příště někdo řekne, že není k ničemu bránit ta práva, jichž si vážíme, připomeňte jim svou vigilii ve tmě před velvyslanectvím Ekvádoru. Připomeňte jim jak, ráno slunce vyšlo v jiném světě a odvážný jihoamerický národ zaujal postoj na podporu spravedlnosti."
Julian Assange dostal ekvádorský azyl pod podmínkou, že nebude činit politická prohlášení.
neděle 14.10: Balthasar Garzón řekl před ekvádorským velvyslanectvím nepříliš dobrou angličtinou, že Julian Assange dal instrukce svým právníkům, aby zahájili právní akce na ochranu práv serveru WikiLeaks. Hovořil na chodníku před velvyslanectvím o Assangově "bojovném duchu" a uvedl, že Assange bude dál bojovat za pravdu a spravedlnost. Dál promluvil španělsky, což silně zmátlo britské novináře.:)
Garzón dodal, že Assange je vděčný ekvádorskému prezidentu za poskytnutí azylu a uvedl, že Assange promluví za půl hodiny.
neděle 10.00: Slavný španělský soudce Balthasar Garzón má jménem Juliana Assangeho promluvit v neděli v poledne před ekvádorským velvyslanectvím v Londýně. Pak má vystoupit i sám Assange. Není jasné, jestli při tom nebude zatčen.
Podle reportéra britské Sky News se vyndavá okno v prvním patře velvyslanectví. Assange zřejmě tedy nevystoupí PŘED vyslanectvím.
Co znamená "pochod homosexuálů" Prahou a protest ultrakonzervativní akce DOST proti němu? Že mentalita doby se vyvíjí a mění. Jsou k tomu různé důvody, z nichž ten hlavní je postupné vítězství emancipačního myšlení na Západě: emancipace otroků (zrušení otroctví), dělníků, žen, hendikepovaných lidí, gayů a leseb.
V principu nelze oddělovat jedno od druhého, aniž by člověk riskoval, že se stane tak trapným a odsouzeníhodným, jako by byl dnes zastánce otrokářství.
Můžeme si myslet, že emancipovaní nevyužívají vždy své svobody v souladu s tradičními představami.
Zřejmě ani ultrakonzervativní lidé z akce DOST by dnes nechtěli zavírat lidi do vězení za homosexualitu, pouze trvají na tom, že sexualita patří do soukromí jejich ložnic... což je druh myšlení, který by bylo možno před sto lety považovat za pokrokový a který by se jistě nelíbil tehdejším ultrakonzervativcům.
Kontroverzní dopis, jímž britské ministerstvo zahraničí varovalo Ekvádor, že Británie může provést razii na jeho velvyslanectví v Londýně a zatknout Juliana Assangeho, který se tam skrývá, schválil konzervativní ministr zahraničí William Hague navzdory vážnému varování od právníků na ministerstvu, aby to nedělal. Právníci upozorňovali že případná razie na ekvádorské velvyslanectví v Londýně vyvolá obdobné útoky proti britských velvyslanectvím v zahraničí.
Ekvádor byl britským dopisem šokován. Dopis vyvolal zuřivou reakci po celém světě. Ekvádor svolal kvůli němu mimořádnou schůzi Organizace amerických států, která bude v pátek debatovat ve Washingtonu o "nenarušitelnosti diplomatického prostoru Ekvádoru ve Velké Británii v souladu s mezinárodním právem."
Úvodem si dovoluji předeslat, že se moje vyjádření netýká politického rozhodnutí, které je v soudobé české právní terminologii vyjadřováno souslovím „zmírnění některých majetkových křivd“. Proto ho nekomentuji, nezabývám se jeho důvody a ponechávám stranou I etické a historické konsekvence.
Zaměřuji se na text návrhu zákona, který by měl určovat pravidla a nástroje provedení zmíněného rozhodnutí - sněmovní tisk č. 580, obsahující vládní návrh zákona, a který je nepřesně označován jako „zákon o církevních restitucích“.
Jste prezidentem velké země s rostoucí ekonomikou a chcete, abyste měl dobrou mezinárodní publicitu. Jste hrdý, že jste populární, máte hluboké povědomí o historii a sám zosobňujete budoucnost své země (aspoň si to pořád namlouváte). Trestní soud odsoudí tři mladé ženy, dvě z nich matky, k dvěma letům do vězení za to, že uspořádaly čtyřicetisekundovou feministickou performanci v jednom oficiálním kostele ve vaší zemí a světové sociální sítě z toho zešílejí. Dva roky gulagu pro Putinovy nepřátele, řičí na vás. Vypuknou demonstrace po celém světě před vašimi velvyslanectvími. Stárnoucí celebrity se řadí do fronty, aby vás odsoudily. Pan Putin se v pátek jen tak omylem nestřelil do nohy, ale vypálil proti sobě celý samopal, argumentuje redakční komentář listu Guardian.
Alexej Kudrin, bývalý ministr financí, který je i nadále Putinovým blízkým spojencem, řekl: "Rozsudek v případě punkové skupiny Pussy Riot není jen faktem v životě tří mladých žen, je také další ranou soudnictví a především důvěře ruských občanů v ně." Milionář Michail Prochorov označil rozsudek za "strategický omyl, který děsivě poškozuje autoritu soudnictví." Dodal: "Nevíme, kdo přijal konečné rozhodnutí - Kreml, patriarcha? Pravděpodobně ne soud."
Orgie trapnosti ohledně kapely Pussy Riot vypouštěné v českých provládních, dříve veřejnoprávních médiích, mne přivedly na myšlenku zdejší režim vyzkoušet.
Navrhuji podobný zátěžový test, kterému je vystavené putinovské Rusko. Punkový koncert před hlavním oltářem chrámu Sv. Víta. Text první písně bych navrhoval asi takhle:
Panenko Marie, vyžeň modroprdelníky,
Panenko Marie vyžeň černoprdelníky,
píše Radek Mokrý. Britské listy navrhují, aby koncert před hlavním oltářem pražské svatovítské katedrály uspořádal Michael Kocáb, který právě českým médiím rozeslal vášnivý dokument na podporu Pussy Riot, kritizující Rusko. Pan Kocáb se však bude muset vyrovnat s ustanoveními Trestního zákoníku ČR, uvedenými v odstavcích § 358 a §356. (JČ)
Je politováníhodné, že lidé, kteří protestují proti odsouzení skupiny Pussy Riot na dva roky do vězení, nenahlédnou do Trestního zákoníku České republiky na § 358 a §356. Posuzovala by se snad činnost této skupiny u nás jinak? Nebo máme dvojí metr uplatňování zákona? ptá se Petr Keřka.
§358
(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) opětovně, nebo
b) jako člen organizované skupiny.
§356
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.
Výzva Britských listů k uspořádání punkového koncertu před hlavním oltářem chrámu Sv. Víta působí neuvěřitelně trapně a amatérsky. Stejně jako výklad českého trestního zákoníku je v podání Britských listů neuvěřitelně amatérský, míní Ivo Mareš.
Tvrzení pana Mareše, že "my jsme říší světla", a proto protesty, jaké organizovaly členky Pussy Riot v Rusku, by v českém kontextu byly výtržnostmi, kdežto v Rusku jsou "bojem za svobodu", je absurdní především v tom, jak se nekriticky vyvyšujeme v něco dokonalého a nekritizovatelného. Totéž o sobě, pane Mareši, říká každý autoritářský režim a přesně tak bude argumentovat Vladimir Putin: "Provokativní akce Pussy Riot v Rusku byly výtržnostmi, protože my jsme civilizovaný stát, kdežto na dekadentním Západě jsou na místě."
Každý režim o sobě tvrdí to nejlepší, a argumentuje, že protesty proti němu jsou nelegitimní, přičemž poukazuje na jinakost v jiných zemích, kterou označuje za ztělesněného ďábla. Situace je zřejmě poněkud složitější. Dokazuje to už i svobodný průzkum veřejného mínění v Rusku, z něhož vyplývá, že s provokativními akcemi sdružení Pussy Riot tam sympatizuje jen šest procent obyvatelstva.
Považuju za pokrytecké, že čeští umělci houfně protestují proti uvěznění Pussy Riot, méně však už např. proti šokujícímu pronásledování Romana Smetany, které mimochodem ti britští politikové, kteří se o tom dověděli, považují za děsivé. Jako by Česko se svým zcela nedokonalým a prorežimně zaujatým soudnictvím nemělo máslo na hlavě.
Podstatou svobodné a demokratické země je, že protesty snáší a nekriminalizuje je jako výtržnictví. Takový režim je totiž stabilní a silný v kramflecích. Bohužel, dneska už takové režimy nejsou skoro nikde.
Protesty českých aktivistů proti uvěznění Pussy Riot by byly přesvědčivější, kdyby tito aktivisté zametali i před svým prahem a postavili se důsledně a systematicky i proti nespravedlnostem, k nimž dochází v jejich vlastní zemi.
Když už citujete ustanovení trestního zákoníku, citujte pro objektivitu též § 38 (přiměřenost trestních sankcí), § 55 odst. 2 (kdy lze uložit nepodmíněný trest) a § 53 odst. 2 (lze uložit i mírnější typy trestů).
Pussy Riot by tedy u nás dostaly maximálně podmínku nebo obecně prospěšné práce. Kritizovat 2 roky nepodmíněně je tedy zcela na místě, domnívá se Jaromír Šulc.
Zajímavě reagovali na čtenářských fórech deníku Guardian k případu Pussy Riot někteří jedinci:
To, že my v Británii jsme "šokováni a zděšeni", že tyto tři ženy byly shledány vinnými "autoritativním režimem", je směšné.
Zrovna včera byl protivládní demonstrant v Bahrainu, víte, v té oáze demokracie na Blízkém východě, s níž se Británie bratří, protože Spojené státy to nařizují, odsouzen na tři roky do vězení za zorganizování protivládního protestu. Všiml si toho vůbec někdo v Británii?
V Americe byl odsouzen muž k více než deseti letům do vězení, protože podpálil automobil v prodejně automobilů, na protest proti pokračujícím ekologickým škodám, které ta vozidla způsobují. Hovoříme o tom? Vůbec ne. Ale kdyby se to stalo v Rusku!!
Je to odporné! Pošlete Pussy Riot do Saúdské Arábie, země přátelské Británii, ať tam udělají totéž v mešitě, anebo do Izraele, ať si tam zkusí na obranu občanských práv štěstí v synagoze a uvidíte, co se stane.
Proč by měly mít feministky právo uřezat velký dřevěný kříž na Ukrajině, aniž by při tom projevovaly respekt náboženské víře (dovedete si představit, co by to vyvolalo v Británii, s její posedlostí s "předpisy ochraňujícími zdraví a bezpečnost občanů na veřejnosti"?) A taky poškodily strom! V Británii by byly zatčeny a odsouzeny za celou řadu trestných činů.
Nejsem nábožensky založený, ale takhle nenávistná kampaň proti náboženství, kterou Guardian hájí, je k zblití. Pussy riot v důsledku této kampaně, vytvořené médii a CIA, zbohatnou. Boj za podvracení prostřednictvím vulgarit není vždycky bojem za svobodu.
Pussy Riot dostaly polovinu trestu, jaký dostali Britové za to, že vytvořili internetové stránky, které parodovaly anglické nepokoje v ulicích loni v srpnu. Ti muži v Británii byli odsouzeni na ČTYŘI roky do vězení. Není pochyb, že kdyby někdo provedl něco podobného na oltáři ve Westminsterském opatství by vyvolal stejné rozhořčení a byl by potrestán ještě přísněji. Britský establishment nemůže kázat z morálních výšin. Státem podporovaná represe je tu stejně silná jako v Rusku či v Číně.
Podporuji právo lidí vyjadřovat své názory a pořádat politické protesty. Nemyslím si ale, že by mělo být lidem dovoleno znásilňovat druhé lidi anebo cynicky zneužívat pocitů druhých jako nástroj k vytváření publicity.
Informace v západních médiích o Pussy Riot byly velmi mlhavé a selektivní. Informace o tom, jak se Pussy Riot vysmívaly "plížení se a klanění" ortodoxních křesťanů byly jasně vynechány.
Také jsme se nedověděli nic o historii Pussy Riot, historii vypočítavých provokativních akcí, záměrně vymyšlených tak, aby byly co nejurážlivější. Například uspořádala Pussy Riot nahou orgii s těhotnými ženami ve veřejném muzeu. Nebo si žena sundala kalhotky a masturbovala s mrtvolou kuřete v supermarketu. Při tomto nekrofilně bestiálním aktu měly ty ženy s sebou vlastní děti.
Museum a supermarket byly také natočeny a je to na internetu, pokud o tom někdo pochybuje.
Ty ženy věděly přesně, co v tom kostele dělají a jak to bude přijato. Věděly, že lidé budou hluboce zraněni, šokováni a budou zuřit. Stejně jako věděly, jak budou lidi reagovat na scény ženy, která si rve do vaginy mrtvé kuře v obchodě, kde byly přítomné děti.
Moskevský Chamovničeský soud shledal v pátek aktivistky ze skupiny Pussy Riot vinnými z podvracení sociálního pořádku. Byly odsouzeny na dva roky do vězení.
Před soudní síní dochází k potyčkám mezi policií a demonstranty. Bývalý šachový velmistr a nyní politický aktivista Gary Kasparov byl zatčen. Policie také zatkla koordinátora opoziční organizace Levá fronta Sergeje Udalcova.
Britské supermarkety Tesco a ASDA přiznaly, že prodávají v PET lahvích pitnou vodu označenou logem svého supermarketu, která je stočena z normálního vodovodu. Litr takové vody stojí v Anglii 0,5 pence, tedy přibližně 10 českých haléřů (ve Skotsku, které nezprivatizovalo vodárny, se spotřeba vody v domácnostech neměři, ale platí se roční paušální poplatek v rámci městských dávek), Tesco pitnou vodu v lahvích prodává za 17 pencí (5,45 Kč) za litr, podle britského konzervativního deníku Daily Telegraph s "masivními zisky". Podle britského deníku to připomíná televizní komedii Only Fools and Horses, v níž nemožný hrdina naplňuje PET lahve vodou z kohoutku a prodává ji jako "Peckhamské zřídlo" (Peckham je čtvrť v Londýně, něco jako Karlín).
Ekvádor je dál ochoten vyjednávat s britskou vládou ohledně osudu Juliana Assange, navzdory "vyhrožování" od britského ministerstva zahraničí, že provede razii na ekvádorské velvyslanectví a Assange zatkne, a "zastrašující" přítomnosti britských policistům kolem budovy velvyslanectví a v ní. Uvedl to vysoký ekvádorský diplomatický zdroj.
Počet londýnských policistů, rozmístěných kolem ekvádorského velvyslanectví, nyní vzrostl ze dvou až tří na padesát. Stojí u všech oken a u všech požárních východů. Ekvádorské velvyslanectví to charakterizuje jako "absolutně zastrašující a bezprecedentní použití policie".
Diplomatický konflikt mezi Británií a Ekvádorem ohledně Juliana Assangeho bude příští týden předmětem jednání ministrů zahraničních věcí z obou Amerik.
Organizace amerických států hlasováním schválila rozhodnutí, aby se v pátek uskutečnilo její zasedání v této věci ve Washingtonu. USA, Kanada a Trinidad a Tobago hlasovaly proti rezoluci, ale 23 členských zemí organizace zasedání schválilo. Pět zemí se zdrželo hlasování a tři byly nepřítomny.
Generální tajemník Organizace amerických států José Miguel Insulza uvedl, že zasedání nebude o Assangovi, ale o "problému, který vyvolala výhrůžka Británie, učiněná Ekvádoru, že by mohla vstoupit na území jeho velvyslanectví v Londýně. Jde o nedotknutelnost diplomatických misí všech členů této organizace, což nás všechny zajímá.
Quito se také snaží zorganizovat obdobné jednání Svazu jihoamerických národů, levicové asociace bolívarských států v OSN.
Štáb německé televize musel být zachráněn čínskou ozbrojenou policií poté, co se stal terčem fyzických útoků a byl vězněn po dobu devíti hodin. Televize ARD uvedla, že rozlícení továrenští dělníci skandovali "Zabte ty cizí špiony". Čtyřčlenný televizní štáb byl zadržen u továrny Do-Fluoride nedaleko Jiaozuo v okrese Zhongzhan v provincii Henan. Reportérka Christine Adelhardtová uvedla, že je zadržely bezpečnostní stráže, když filmovali dokument o tom, jak továrna znečišťuje životní prostředí. Místní policie se snažila reportéry ochránit před rozlícenými zaměstnanci továrny, jimž ředitelé sdělili, že jde o zahraniční špiony, kteří chtějí ukrást tovární technologii.
Minulý měsíc napadla policie reportéra japonského listu Asahi Shimbun, když připravoval reportáž o protestech proti ekologickému znečišťování v Nantongu v provincii Jiangsu. Zbila ho a zkonfiskovala mu kameru.
Nejsem nábožensky založený člověk, ale nejsem ani protinábožensky vyhraněný.
Uznávám, že náboženství může poskytovat ředě lidí způsob, jak svůj život prožít a jak nazírat svět uvnitř nás i ten okolo nás. Pokud si dospělý člověk zvolí takovou cestu, je to jeho svoboda a právo. V této rovině nemám žádné námitky.
Nejsem ani anarchista. Uznávám právní kontinuitu a uznávám také etická hlediska: je-li možné napravit společenské křivdy, tak je potřeba se o to pokusit.
Ale snahu prosadit církevní restituce tímto způsobem a v této době, za hysterického (účelového?) vykřikování o propagandě a nátlaku z 50. let, se mi jeví jako akt čirého bláznovství, vyvolaného představou desítek miliard, které jsou ve hře.
Život je složitý. Ačkoli v zásadě souhlasím s Bohumilem Kartousem v tom, že římskokatolická církev dostane množství majetku neadekvátní jejímu společenskému významu (její majetek je ostatně pozůstatkem její historické role z dob aliance oltáře a trůnu a byl redukován v Habsburské monarchii již za dob, kdy trůn nastoupil cestu osvícenského absolutismu, tj. rušení roboty, náboženské svobody apod.), zdá se mi, že nevidí vyjádření biskupky Šilerové v širším kontextu.
Vycházíme z údajů, zveřejněných ze sčítání lidu koncem roku 2011. Už vzhledem k těmto údajům by se česká vláda měla ve věci církevních restitucí chovat taktněji.
6
milionů Čechů, tedy asi šedesát procent obyvatelstva, se r.
2001 prohlásilo ateisty, náboženské přesvědčení asi milionu
lidí zůstalo neurčeno (nezaškrtli žádnou kolonku). R. 2011 uvedlo 3
612 804 Čechů, že "nemají žádnou náboženskou víru", 707
649 nedeklarovalo členství v žádné náboženské organizaci a
and 4 774 323 občanů nevyplnilo žádné informace o žádném
náboženství. Tyto kategorie se překrývají, protože celkový
počet občanů (přičteme-li k němu i počet katolíků) je větší než je celkový počet občanů České
republiky.
Religionista Ivan Štampach proti této tabulce ostře protestuje: Jednak prý jsou údaje nesrovnatelné, protože každé sčítání lidu mělo zcela odlišnou metodiku. Zadruhé nejde o pokles náboženského "cítění", ale o "sebeidentifikaci ve vztahu k náboženství". (Tabulku sestavil Jan Čulík, jeho jméno z textu omylem vypadlo.) Štampach píše:
Podle definice OSN v konvenci o uprchlících je uprchlík osoba, která "v důsledku důvodných obav z perzekuce z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému názoru, je mimo zemi jeho národnosti a nemůže v důsledku takového strachu využít ochrany té země". Konvence také kokrétně uvádí, že status uprchlíka "neplatí pro žádnou osobu, u níž jsou vážné důvody se domnívat, že... spáchala mimo zemi, kde žádá o útočiště, vážný nepolitický trestný čin."
Je tedy jasné, že z právního a morálního hlediska nelze Assangeho řádně charakterizovat jako uprchlíka. Ochrana pro uprchlíky se Assangeho netýká a nemá právo si ji přisvojovat,míní redakční komentář listu Guardian.
Jihoafrická policie střílela ostrými náboji na tisíce stávkujících horníků ozbrojených mačetami a klacky v platinových dolech. Usmrtila na místě několik osob.
K incidentu došlo týden po konfliktu mezi policií a demonstranty u platinového dolu v Lonminu v provincii Maraikana.
Pozorovatelům to varovně připomíná dobu apartheidu před dvaceti lety, kdy bělošská police také střílela na demonstranty. Horníci se hájí, že proti nikomu nebojují, ale požadují zdvojnásobení svého platu, protože jejich nynější plat jim nestačí na to, aby mohli posílat děti do základní školy.
Nejzajímavější kandidát na prezidenta České republiky, ať už si říká kdo chce, co chce -- zahájil svou kampaň. Zdá se, že ten starý jezevec Miloš Zeman se rozhodl definitivně vylézt ze své nory na Vysočině. Stalo se tak včera, v Praze dne 16. srpna 2012, v 11 hodin v Loretánské ulici č. 179/13. Jen pár kroků od Pražského hradu.
Promeškat ten den by asi byla škoda, řekl jsem si. A snad se ve mne ozval i jakýsi novinářský reflex... protože potom, až budu číst ty nudné svodky v novinách, toho budu litovat. Zvláště, když jsem v průběhu několika dní po sobě nejprve dostal domů leták, potom na e-mail pozvánku a nakonec mne na Florenci, k mému velkému zděšení, oslovila jakási mladá dívka, slovy: "Podpoříte Miloše Zemana?" Musím přiznat, že ve mne v tu chvíli hrklo...
Holešovská Strategická průmyslová zóna (SPZ) byla původně vytipována pro možnost investičního záměru výstavby automobilového závodu HYUNDAI. Protože však záměr je jedna věc a realizace druhá, holešovská SPZ vybrána nebyla a začaly problémy. Vykoupení plochy stávající SPZ, dříve letiště Holešov, stálo Zlínský kraj cca 600 milionů Kč. Ještě něco samozřejmě stály investice do vybudování potřebné infrastruktury, nicméně v případě dobrého, nebo ještě lepšího investora (investorů), byla očekávána mimořádně výhodná návratnost, a tedy i nemalé zisky pro zainteresované. Osud jim však nepřál a SPZ zůstává, až nepatrné výjimky, prázdná, pustá. Zde je jeden za sporných důvodů.
Docela užitečnou a zajímavou informací pro mě bylo, jak obrovské iluze si lidé po třiadvaceti letech pěstují o husákovském režimu. Je to pochopitelné - je to reakce na systematickou antikomunistickou propagandu v médiích, která jde lidem na nervy - zvlášť když vidí, že se jim DNES vede špatně a DNEŠNÍ "demokratická" vláda je nedůvěryhodná. Za komunismu také lidé nevěřili vládní propagandě, když Rudé právo psalo, že na Západě je nezaměstnanost - kupodivu, bylo to pravda.
Uznávám, že některým lidem to málo, které za husákovského režimu existovalo, stačilo (existenční zajištěnost, když jste drželi pusu, minimální, ale spolehlivý sortiment výrobků - nostalgici už zapomněli, jak lidé v osmdesátých letech manickým způsobem sháněli konzumní zboží ze Západu, texaskami počínaje...) Samozřejmě, každý má právo těšit se jakoukoliv iluzí, takže nikdo nebere čtenářům právo myslet si, že za Husáka bylo v Česku krásně. Až na to, že moje zkušenost tomu neodpovídá.
A analyzoval jsem situaci v Československu stejně bedlivě jako dneska.
Obávám se, že z toho vyplývá poněkud deprimující závěr, že blbé to bylo v Česku tehdy, stejně jako je to blbé dnes, dnes ovšem zase jinak.
Rozdíl je jen v tom, že tehdy se nedalo nic dělat, protože Československo bylo kolonií Sovětského svazu, kdežto dnes záleží jen na Češích, jak si ve své zemi uspořádají společnost a život. Bohužel, nedělají nic.
Víte všichni, že kdyby se konaly každý týden na Václavském náměstí demonstrace statisíců nespokojených občanů, vláda by padla a došlo by k reformám. Vzhledem k tomu, že se takové demonstrace nekonají, nelze než dospět k závěru, že jsou Češi s dnešním režimem spokojeni.
Idealizaci husákovského režimu však neomlouvá nic.
Mimochodem, je vlastně pozoruhodné, když si přečtete ty staré analýzy, jak celá řada způsobů chování úřadů vůči občanovi, popisovaná v těchto článcích z doby husákovského režimu, přežívá ve zvyklostech českých úřadů a politiků, často jen velmi mírně pozměněna, dodnes.
Všichni co odsuzujete nostalgii po vládě KSČ se dopouštíte jednoho velkého
omylu, srovnáváte dnešek s poměry před rokem 1989. Ale to NEJDE, píše Josef Hejnák.
Je třeba porovnávat dnešek nikoliv se systémem před rokem 89, ale je třeba
porovnávat dnešek s tím, jak by se nám asi žilo, kdyby komunisti u nás
vládli dál i po roce 89 až do dneška!
Krajský soud v Praze potvrdil prodloužení vazby poslance Davida Ratha. Ve zdůvodnění rozhodnutí dokonce, vedle rizika z útěku a vyhýbání se trestnímu stíhání, znovu zařadil mezi vazební důvody i riziko pokračování v páchání trestné činnosti. Podle soudu by v trestné činnosti mohl pokračovat jako poslanec (sic)! Tento rozsudek nelze nazvat jinak než klasickým vítězstvím právního formalismu nad spravedlností. A dokonce i nad Ústavou.
Jako prodavač už jsem zažil výrobky, které po slevě stály tolik, co před ní. Firma Levné knihy však tento rekord předstihla. Je charakteristické, že ona "reklama na zdražení" se týká právě knihy Hlava XXII, jejíž slavný hrdina, poručík Milo Minderbinder, proslul tím, že si během Druhé světové války založil "one-man firmu" Milo&Milo, který výhodně zpeněžovala armádní majetek, přičemž voják na místě své chybějící výzbroj a výstroje (například padáku, s nímž se chystal skočit z letadla) našel "akcii" s nápisem "stal jste se akcionářem firmy Milo&Milo".
ZDE a ZDE najdete předchozí Koutky reklamní tuposti, zabývající se dalšími reklamními prezentacemi firmy Levné knihy.
Reklamně-ediční tupostí může být také uplatnění reklamy v tupém kontextu. Jako je například vydání sugestivní reklamy na firmu, zabývající se dodávkami plynu, pod článkem, vzpomínajícím oběti nacistických koncentračních táborů (jejichž součástí byly od března 1942 plynové komory).
Text reklamy: "Dokázali jsme, že jsme spolehlivým partnerem," ještě podtrhuje ironický kontext, který firmu staví do posměšného světla.
Otázku zda právem už ponechme jiným.
s velkým zájmem sleduji současnou diskusi na BL. Vcelku souhlasím s
vaším stanoviskem, že minulý režim byl blbý a blbý je i tento i když
jinak.
Vzpomínání na dobu minulou je vždycky osobní a může se výrazně
lišit. Ono i dnešní realitu vidí různí pozorovatelé různě. Se
zájmem jsem si přečetl vaše články z konce 80. let. Je trochu
legrační kritizovat článek starý 24 let (tehdy jsem ho nečetl a tak
mám šanci až teď) ale to vzpomínání mi nedá, píše Petr Šťastný.
Perex: Ekvádor si dovoluje skutečně hodně. Zruší americkou vojenskou základnu na svém území a nyní poskytne azyl přednímu nepříteli Washingtonu v zemi jeho hlavního vazala. Gratulace k odvaze! Ekvádor se svými vlastními politickými lapsy není alespoň připosraný jako námi obdivovaný zelený kapitalismus ve Švédsku, jehož představitelé stojí vůči USA v naprosto nemravném předklonu. Desítky zemí si dříve dovolily mnohem méně, a přesto byly v režii Bílého domu vystaveny teroru, destruktivní invazi nebo v pár případech dokonce genocidě ZDE.
Julian Assange byl ve Švédsku obviněn ze znásilnění. Proto musí švédský státní zástupce vykonávat svou práci a mimo jiné i provést výslech obviněného. A obviněný jako obvykle byl požádán, aby se dostavil k výslechu, a to samozřejmě v zemi, kde je obžalován. Když to obviněný odmítl udělat, státní zástupce podal oficiální žádost o Assangeho vydání a později nesouhlasil s jeho výslechem v Británii. Státní zástupce se ovšem také ale nemohl vyjádřit se k možné, zatím eexistující žádosti nějakého amerického soudu o vydání Assangeho, protože bez ní a bez její analýzy by nebylo v demokratické zemi, vázané zákonem, možné Assangeho do Ameriky vydat. A v Británii byla Assangeho námitka proti jeho vydání do Švédska samozřejmě soudem odmítnuta.
Britský konzervativní ministr zahraničních věcí William Hague se vyjářil, že Británie Juliana Assangeho nepustí do Jižní Ameriky. Uvedl na tiskové konferenci: "Panu Assangemu nedovolíme odcestovat z Velké Británuie. Není pro to pro nás žádné právní ospravedlnění. Spojené království neuznává princip diplomatického azylu."
Hague dodal: "Diplomatická imunita existuje, aby mohla velvyslanectví a diplomaté vykonávat řádné diplomatické funkce. Poskytování útočiště možným zločincům, anebo narušování soudních a právních procedur není dovolenou funkcí."
Británii však kupodivu nevadilo, když se maďarský kardinál Mindszenty, odsouzený komunistickým režimem k smrti za podporu antikomunistické revoluce, uchýlil v padesátých letech na americké velvyslanectví v Maďarsku a setrval tam patnáct let.
Britská vláda má podle deníku Independent obavy, že by mohlo dojít v důsledku kontroverze s Ekvádorem ke zhoršení diplomatických vztahů Británie s mnoha zeměmi v Jižní Americe. Už to prý záporně postihuje diplomatické vztahy s Argentinou, Bolivií a Venezuelou, ty všechny podpořily Ekvádor, a britská vláda nyní úzkostně očekává reakci Brazílie.
V prohlášení vydaném na ekvádorském velvyslanectví v Londýně přivítal Julian Assange "odvážný čin" Ekvádoru a dal ho do protikladu s neochotou Británie a Austrálie mu pomoci:
"Jsem vděčný ekvádorskému lidu, prezidentu Rafaelu Correovi a jeho vládě. Nebyla to Británie ani má rodná země, Austrálie, které by vystoupily na mou obranu před pronásledováním, ale odvážný, nezávislý latinskoamerický národ.
Assange má důvodnou obavu z politického pronásledování, pokud by byl deportován do Švédska, argumentuje Mark Weissbrot, jeden z ředitelů Centra pro výzkum hospodářství a politiky ve Washingtonu. Všichni uznávají, že by tam byl okamžitě uvržen do vězení. Vzhledem k tomu, že Assange nebyl obžalován z žádného trestného činu a švédská vláda nemá žádný legitimní důvod, proč by ho měla nechat deportovat do Švédska, už toto samo o sobě je určitou formou perzekuce.
Viz obrázek. Vím, jsme uprostřed léta, ale prosím, nezapomínejte na finanční příspěvky. Minimální míru finančních příspěvků pro provoz BL potřebujeme.
Informace, jak finančně přispět mobilem, jsou ZDE.
Někteři čtenáři si stěžovali, že minimální darovací částka 149 Kč je příliš vysoká. To je pravda, ale musíte si uvědomit, že my platíme z toho daru mobilní firmě poplatek a čím je darovaná částka menší, tím je ten poplatek percentuálně vyšší. Nemá cenu, aby čtenář velkou částku svého daru mobilní firmě, což by byl případ u menších částek. Raději s darem počkejte pár týdnů a pak pošlete větší částku, manipulační poplatek je v tom případě menší. Děkujeme.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat i na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500 nebo úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Britské ministerstvo zahraničí riskuje porušení mezinárodního práva, pokud uskuteční svou hrozbu zrušení diplomatického statutu ekvadorského velvyslanectví v Londýně, aby mohlo nechat zatknout Juliana Assange, varoval bývalý britský velvyslanec v Moskvě.
Sir Tony Brenton, který působil jako britský velvyslanec v Moskvě v letech 2004-2008, varoval, že "svévolné" zrušení diplomatického statusu budovy, v níž se skrývá Julian Assange, by "znemožnilo" fungování britské diplomatické služby v zahraničí. Uvedl:
"Kdyby bývali Rusové v minulosti měli právo prostě vstoupit na naše velvyslanectví a někoho tam zatknout, byli bychom ve velmi nebezpečné situaci."
Britské ministerstvo zahraničí varovalo ekvádorské velvyslanectví v Londýně, že britský ministr zahraničí má pravomoc požádat soud, aby mu dovolil poslat policii na území ekvádorského velvyslanectví a zatknout Assange. Ministr zahraničí by musel u soudu prokázat, že došlo k porušení mezinárodního práva a že Ekvádor porušil Vídeňské konvence tím, že poskytl Assangeovi na velvyslanectví v Londýně útočiště. Britské ministerstvo zahraničí je přesvědčeno, že to dokáže lehce. V dopise se praví, že velvyslanectví by o razii bylo informováno týden předem a britští policisté by nezkoumali ani neodnášeli žádné ekvádorské dokumenty a diplomatická imunita ekvádorských diplomatů by nebyla porušena.
Server WikiLeaks vydal rozhořčené prohlášení, v němž požaduje rezignaci britského ministra zahraničí Williama Haguea a obviňuje Británii, že se snaží "zastrašit" Ekvádor, aby Assangeovi azyl neposkytl:
"Cílem této hrozby je ovlivnit blížící se rozhodnutí Ekvádoru, zda poskytne Assangeovi azyl tak, aby Ekvádor rozhodl podle přání Velké Británie a jejích spojenců.
WikiLeaks odsuzuje nejsilnější možnou měrou toto rozhodnutí Británie Ekvádor zastrašovat.
Hrozba tohoto druhu je nepřátelským a extremním činem, který je nepřiměřený okolnostem a je to bezprecedentní útok na právo žadatelů o azyl po celém světě.
Upozorňujeme veřejnost, že tyto neuvěřitelné činy se dějí ve snaze zadržet osobu, která nebyla v žádné zemi obžalována z žádného trestného činu."
Británie sdělila ekvádorským úřadům, že je přesvědčena, že má právo vstoupit na ekvádorské velvyslanectví v Londýně a zatknout Juliana Assange, zakladatele WikiLeaks, který se tam zdržuje poté, co požádal ekvádor o politický azyl. Oznámil to ekvádorský ministr zahraničí Ricardo Patino. Dodal také, že Ekvádor oznámí své rozhodnutí ve věci azylu pro Assange ve čtvrtek v 7 hodin ráno (ve 14 hodin středoevropského letního času).
Pattino také zveřejnil podrobnosti dopisu, který obdržel od činitelé britského velvyslanectví v hlavním městě Ekvádoru Quito.
V dopise se praví: "Měl byste si být vědom toho, že v Británii existuje právní důvod, totiž Zákon o diplomatických a konzulárních úřadech z r. 1987, který nám umožňuje podniknout na území dnešního ekvádorského velvyslanectví akci, která povede k zatčení pana Assange."
Uvedl to ve čtvrtek ekvádorský ministr zahraničí Patiño. Dodal k tomu: "Můžeme konstatoval, že existuje riziko, že bude politicky pronásledován... Věříme, že Velká Británie poskytne nutné záruky, aby mohly obě vlády adekvátně a řádně respektovat mezinárodní právo a právo na azyl. Doufáme také, že vynikající vztahy mezi oběma zeměmi budou pokračovat."
Británie splní svou "závaznou povinnost" vydat Juliana Assangeho do Švédska navzdory rozhodnutí Ekvádoru poskytnout mu politický azyl, konstatoval posléze mluvčí britského ministerstva zahraničí. Pokračoval:
"Jsme zklamáni prohlášeníM ekvádorského ministra zahraničí, že Ekvádor nabídl Julianu Assangemu politický azyl. Podle našich zákonů vyčerpal pan Assange všechny možnosti odvolání a britské úřady mají povinnost ho vydat do Švédska. Tuto povinnost splníme. Rozhodnutí ekvádorské vlády z dnešního odpoledne na tom nic nemění. Dál budeme usilovat o řešení prostřednictvím vyjednávání, které nám umožní splnit naše povinnosti podle zákona o deportaci osob do zahraničí."
Kolem takzvaných církevních restitucí se vytvořilo dusno na úrovni deštného pralesa. Bohužel místo věcných diskusí a debat, které by v souvislosti s nimi byly na místě, převládl náboj ryze emoční a iracionální. Každý, kdo se proti podobě zákona o "vyrovnání" s církvemi vyslovil, byl onálepkován v lepším případě jako demagog, v horším jako gangster, totalitář či přímo fašista. Proč tolik povyku bez argumentů?
Je směšné, pokud vláda obviňuje opozici z populismu, když ta kritizuje její kroky. O formě, jak to dělá, lze jistě vést polemiky, co je šťastnější, a co méně šťastné, ale vytváření obrazu, kde zodpovědná vláda, dělající vše z ušlechtilých pohnutek a myslící ve dne v noci na své nebohé občany, je dehonestována podlou opozicí, která nic z toho, co říká, nemyslí vážně a jde jí pouze o její vlastní blaho, už není ani počinem kýčovým. To by si lidé nesměli pamatovat výrok premiéra Nečase po akci skupiny ZTOHOVEN, jež rozesílala politikům falešné esemesky. Premiér odhalil podfuk jednoduše. Zná přece ministra Kalouska a ví, že ten by ho k nějaké morální obrodě nikdy nenabádal. Na to se v jeho myšlení i slovníku orientuje až moc dobře.
Z vystoupení na konferenci Nová bezpečnostní architektura Evropy – spolupráce pro XXI. století, která se konala v červnu v Poslanecké sněmovně pod záštitou Františka Bublana
Milosrdný čas se spolu s hloupostí oficiózní propagandy svorně postaraly o to, že rusofobní nálady u veřejnosti vycházejí z módy. Jinak je tomu v případě části subkultury mladší generace vojenských a diplomatických byrokratů. V tomto případě se zdá, že rusofobie zůstává jak nepřiznaným předpokladem výběrového řízení, tak i součást výchovy a vzdělávání na pracovišti. Podstatnější je, zda střední Evropě skutečně z Ruska plíží nějaké nebezpečí. V této chvíli se hrozbách z Ruska hovoří především ve třech souvislostech: ve spojení s vojenskou, energetickou a informační bezpečností
Stanovisko Národního kontaktního centra -- ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., k pořadu Českého rozhlasu 1 Dvacet minut Radiožurnálu ze dne 14. 8. 2012 s Cyrilem Höschlem
Dne 14. 8. 2012 proběhl v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu rozhovor s psychiatrem Cyrilem Höschlem o jeho prohlášení, že v ČR není dost žen-expertek na vědecký výzkum, a proto o jeho dalším směřování rozhodují zejména muži. Rozhovor byl i o tom, zda by se mělo ve vědě dbát na rovné zastoupení mužů a žen.[1]
NKC -- ženy a věda vítá, že se média a významné osobnosti české vědy i vědních politik, jako je Cyril Höschl, otevřeně začínají věnovat a vyjadřovat k problematice genderové rovnosti ve vědě a zastoupení žen v rozhodovacích pozicích vědy.
Rády bychom poukázaly na zásadní aspekty řečeného.
Z důvodu nízké obeznámenosti s problematikou genderové rovnosti i postavení žen v české vědě byly v pořadu uvedeny některé nepřesnosti, k nimž cítíme potřebu se alespoň z části vyjádřit:
Český helsinský výbor provedl malý průzkum pracovních inzercí, který po roce od provedení průzkumu ochránce přivedl podobné výsledky - přes 12% z celkového počtu analyzovaných inzercí jsme shledali závadných (diskriminační). K nejčastějším důvodům stále patří věk a pohlaví. Inzeráty jsou formulovány tak, že např. starší/mladší uchazeče či ženy/muže mohou odradit od toho, aby se na avizovanou pozici hlásili. Zaměstnavatel má plné právo vybrat si do svého týmu osoby podle svého uvážení, nesmí s nimi však zacházet diskriminačně. Zajímavé je zjištění, že u pracovních míst manuálního charakteru převažovala diskriminace na základě pohlaví, zatímco u pracovních pozic vedoucích či tvůrčích pracovníků se častěji objevovala diskriminace na základě věku.
Ano dříve se Většina lidí měla lépe. Na úkor menšiny. Většina měla
lázně, zajištěnou práci, léky zdarma, chalupu, zahrádku, byt, rohlíky a
pivo za pár haléřů. Menšina zatím četla a protože neměla nic lepšího na
práci přečetla nakonec celou knihovnu, potom vysedávala u výslechů, aby
tajným zástupcům Většiny vysvětlila co se dočetla. Někteří potom za to byli
biti, některé odeslali do vězení, někteří ty výslechy nepřežili, někteří
museli emigrovat, nebo přinejlepším pracovat v zaměstnáních
neodpovidajících jejich profesnímu zaměření a kvalifikaci.
Před pár lety mi vyprávěl jeden z mých bývalých studentů, že vstoupil do jedné z hlavních českých stran kvůli stokoruně, kterou mu za to slíbili, a že tento mechanismus umožňuje v té straně vytvářet bezduché většiny, volící do místních stranických funkcí kohokoli, kdo si je koupí (zejména blbce a podvodníky, za nimiž stojí nějaké kradené peníze a vyšší zájmy velkých tunelů). Vrtěl jsem nad tím hlavou a chtělo se mi zvracet.
Dnes však čtu přímo na Novinkách.cz, že prezidentský kandidát Vladimír Dlouhý chce dát možnost brigádníkům si "přivydělat" tak, že za každý podpis, který pro něj získají, jim dá 20 korun.
Váš článek je velice objektivní a jako takový se mi líbí, píše František Mlejnek. Doplnil bych ho ze svého pohledu. Jsem od mala levicově zaměřený člověk, který věří v ideály a nutnost budování sociálně spravedlivé společnosti, i když je to možná stejně marné jako boj s kuřáky nebo lidmi, kteří nedodržují pravidla silničního provozu. Ale ten boj nutný je, protože jak je vidět ze současné podoby této společnosti, jsou-li možnosti takového boje omezovány nebo se šíří pocity marnosti, pak prožíváme chronickou krizi, která u nás trvá setsakramentsky dlouho a cestu z ní nevidím.
nedá mi to nereagovat na poslední větu vašeho článku v BL
"Umíme vůbec číst, uvažovat a diskutovat o věcech bez rudé clony
před očima?", v níž píšete: "...národ neustále znovu a znovu
nepoučitelně při volbách hlasuje pro zkorumpované pravicové strany."
Ono je to všechno trochu složitější, píše Milan Svoboda. Uvedu příklad:
Oceňuji odvahu p. Hořínka (v článku "Jsem pro restituci církevního majetku"), se kterou se odvážil zastávat církevních restitucí v médiu, kde se zdají být jen samí odpůrci, píše Jana Danielová. A chápu do značné míry i jeho postoj. Mně také vadí, že stát, který od mládí hojně pomáhám financovat svými daněmi a pojištěními a stále přibývajícími poplatky všeho druhu, zastává a propaguje hodnotový žebříček, se kterým naprosto nesouhlasím a s žalem sleduji, jak jím jsou deformovány mé děti a nejen ony, ale i moji mladší a méně vzdělaní přátelé a spolupracovníci. Mluvit o hodnotovém žebříčku je eufemismus, dnes existuje jen jedna validní hodnota -- peníze, majetek -- a té se jako nejvyššímu božstvu čím dál nepokrytěji vše podřizuje. To je snad to nejhorší, co s námi ten vytoužený kapitalismus provedl. Byli jsme varováni, ale nevěřili jsme tomu.
V ohlase na můj článek mně čtenář Milan Marek napsal, že "...přes celkově kladný dojem z Vašeho článku musím konstatovat, že kromě několika významných Mistrových myšlenek je Váš referát doplněn zejména bulvár zajímajícími a nepodstatnými informacemi. Mě, a věřím, že nejenom mě, by spíše než ta vata zajímaly ony '...velmi zajímavé a vtipné odpovědi'".
Přiznávám, že pan Marek má pravdu, píše Jan Mrskoš. Můj prvotní záměr byl, přepsat to, o čem se tam mluvilo, více méně. Když jsem to ale začal sumírovat, zdálo se mi, že to v mém přepisu zdaleka tak vtipné a zábavné není, jako z úst Mistra. A tak jsem to upravil jako úvod pro ty, kteří si ty vtipné odpovědi sami mohou v němčině poslechnout. Pravda ale je, že mnohé z Mistrových myšlenek stojí jistě zato, aby se to dostalo i k těm, kteří si to v originále poslechnout nemohou. K tomu mě pohnul také názor Jana Přikryla, který píše redakci BL:
Dovolil bych si stručně a fakticky reagovat na příspěvek pana Slavomíra Hořínky, který předestírá některé (často opakované) systémové argumenty pro vydání majetku církvím, protože vychází z elementárního nepochopení nebo neznalosti některých faktů, píše Václav Drda.
Financování církevních nemocnic a škol je zabezpečeno naprosto stejným způsobem, jako instituce státní a privátní, není tedy nutné se obávat nutnosti závislosti na finančních zdrojích církví.
Britská vláda nám ukázala, že umí utrácet okázale, když si zamane. Stamiliony liber (miliardy korun) vydala pro olympijské hry na několik málo budov, na získávání medailí a na zábavu pro svět. Jestliže se britská vláda odváží vydat 9,3 miliard liber (300 miliard Kč!) na olympijské hry, krátkodobou záležitost několika dní, jistě může udělat totéž pro britskou ekonomiku, píše konzervativní komentátor Simon Jenkins v deníku Guardian.
Britská hospodářská politika je jako olympijský park bez sportovců. Zůstává v naprosté nehybnosti. Více než 325 miliard liber (10 400 miliard Kč) "napumpovala do ekonomiky" Anglická ústřední banka, jenže to jsou peníze, které se do ekonomiky nedostaly. Jsou v bankovním sklepení. Mým poučením z olympijských her by bylo vyjít do ulic a napumpovat to do ekonomiky pořádně. Ekonomika je hluboce v pasti nedostatečné likvidity, potřebuje nadaného génia, jako byl Danny Boyle, autor zahajovacího večera při olympijských hrách, který dokázal vyplýtvat šedesát milionů liber jen na tři hodiny štěstí.
Australský Nejvyšší soud potvrdil, že vejde v platnost dosud nejtvrdší zákon omezující reklamu na cigarety a odmítl v této věci žalobu tabákového průmyslu. Cigarety se budou smět v Austrálii prodávat jen v balíčcích olivové barvy, na nichž nebude logo cigaretové firmy, ale jen malými písmeny její název. Velkou většinu prostoru na krabičkách cigaret zaujmou drastické fotografie lidských orgánů, zničených kouřením, a varování, že kouření usmrcuje.
Tabákové společnosti argumentovaly, že zákon ničí hodnotu jejich obchodních značek, pokud zakáže, aby používaly nadále své barvy a grafické tvary, avšak australský Nejvyšší soud to odmítl. Cigarety se v Austrálii v balíčcích z uniformní olivové barvy a s drastickými fotografiemi budou prodávat od prosince. Vláda se snaží zabránit tomu, aby kdokoliv mohl předstírat, že kouření, které způsobuje množství předčasných úmrtí, je nějakým způsobem módní.
To, že si republikánský prezidentský kandidát Mitt Romney zvolil Paula Ryana jako svého zástupce do prezidentských voleb, podtrhuje základní otázku, která charakterizuje letošní americkou prezidentskou kampaň: Mělo by se základním standardem pro naši společnost stát sobectví, anebo stále ještě věříme ve společenskou solidaritu?
Nikdo v této prezidentské kampani nezpochybňuje ani osobní svobodu, ani volné podnikání. To jsou základní principy, které platí. Jenže nejméně po dobu posledních sta let rozumíme v Americe tomu, že kapitalismus a svobodu existují v širším kontextu - ve složitém lidském kontextu skutečného světa, píše komentátor Eugene Robinson v americkém deníku Washington Post. Někteří lidé vstupují do života handicapováni nevýhodami a je v národním zájmu, abychom jim otevřeli dveře příležitostí. Někteří lidé udělají chybu a je v národním zájmu, aby dostali druhou šanci. Někteří lidé jsou příliš mladí, příliš staří nebo příliš nemocní, aby se sami o sebe dokázali postarat, a je v národním zájmu zajistit jejich prospěch.
V červenci 2012 přispělo finančně na Britské listy 214 osob bankovním příkazem celkovou částkou 51 590.99 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v květnu 2012 částkou 6814 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.7. 2012 částku 197 126.12 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.
