Helmut Schmidt, státník, který má stále co říci

15. 8. 2012

V ohlase na můj článek mně čtenář Milan Marek napsal, že "...přes celkově kladný dojem z Vašeho článku musím konstatovat, že kromě několika významných Mistrových myšlenek je Váš referát doplněn zejména bulvár zajímajícími a nepodstatnými informacemi. Mě, a věřím, že nejenom mě, by spíše než ta vata zajímaly ony '...velmi zajímavé a vtipné odpovědi'".

Přiznávám, že pan Marek má pravdu, píše Jan Mrskoš. Můj prvotní záměr byl, přepsat to, o čem se tam mluvilo, více méně. Když jsem to ale začal sumírovat, zdálo se mi, že to v mém přepisu zdaleka tak vtipné a zábavné není, jako z úst Mistra. A tak jsem to upravil jako úvod pro ty, kteří si ty vtipné odpovědi sami mohou v němčině poslechnout. Pravda ale je, že mnohé z Mistrových myšlenek stojí jistě zato, aby se to dostalo i k těm, kteří si to v originále poslechnout nemohou. K tomu mě pohnul také názor Jana Přikryla, který píše redakci BL:

"...považuji pana Schmidta za jednu z velkých hvězd na politickém nebi moderních dějin a jeho kultivovaný projev a myšlenkovou zralost za hodný následování, nejen českými politiky. Je s politováním nutno konstatovat absolutní nezájem českých médii o osobnosti jeho formátu a o to vice si cenit Vašeho přístupu."

Tedy následovně chci pro ty, které to zajímá, zde ve zkrácené formě a mými slovy dopsat to podstatné, co nebylo v mé první, více méně "bulvární" informaci řečeno.

K dokreslení osobnosti Helmuta Schmidta je možno doplnit, že je rozený Hamburčan, označován někdy (a sám na to je pyšný) jako Hanseat - z historie známá vyšší uzavřená vrstva obchodníků severoněmeckých přístavů, nešlechtického původu.

Po maturitě a pracovním nasazením se zúčastnil bojů druhé světové války na východní, později na západní frontě jako důstojník, v posledních dnech války se pak dostal do britského zajetí v Belgii, odkud však byl po pár měsících propuštěn.

Měl možnost se dál vzdělávat v ekonomii, po dosažení diplomu byl zaměstnán v hamburských zemských úřadech.

V 1948 po vstupu do SPD (Sociálně demokratická strana Německa - nejstarší strana zastoupená v německém parlamentu) prošel mnoha funkcemi v Hamburku.

Později ve spolkové vládě se stal ministrem, po abdikaci Williho Brandta pak v 1974 spolkovým kancléřem, a v té funkci pokračoval až do 1982.

Po rozpadu koalice SPD--FDP, kdy získala většinu koalice CDU--CSU, se spolkovým kancléřem stal Helmut Kohl.

Helmut Schmidt se i nadále podílel na politice Hamburku a dodnes také je činný ve vydavatelství časopisu Die Zeit.

Mimo jeho záliby v umění, a vlastní malování, je známa jeho klavírní virtuosita, existují nahrávky jeho koncertů Bacha, Mozarta a j.

Zajímavé také je, že je vlastně částečného židovského původu. Jako nemanželský syn německého židovského bankéře byl dán do výchovy rodině přístavního dělníka Gustava Schmidta. Ten původ se v nacistické době podařilo zatajit zfalšováním rodného listu. Na vědomost veřejnosti to vešlo až v pozdějších letech. Oženil se během války se svou studentskou láskou, jeho žena Loki zemřela před dvěma lety. Jejich dcera pracuje pro Bloomberg TV v Londýně.

Maischberger: "Herr Schmidt, vy jste v posledních dnech ten hrdina na titulcích bulvárního tisku. Bylo toto pro vás nad vaše síly? A překvapil vás ten zájem o váš nový vztah?"

Schmidt: "Ne, vůbec ne, jen mi to potvrdilo moje předsudky o bulváru."

M: "Ale vedle toho bulváru jste dostal četné dopisy od normálních lidí, do vaší kanceláře volají, hlásí se a mají radost z vašeho nového vztahu a že se vám dobře vede. Netěší vás to, není to hezký pocit?

S: "Ano, je to hezký přátelský pocit."

M:" A tedy jste šťastný?"

S: "Štěstí je velmi relativní pocit, proto bych trochu zaváhal, říci jednoduše ano."

M:"Znepokojují vás ty problémy s eurokrizí? Tady je např. článek ve Financial Times, že Shell chce všechny svá konta, která má ještě v euru, přeměnit na dolary?"

S: "To mi ukazujete to vydání německé? V anglickém vydání to vyznělo zdrženlivěji, ale to, co jednotlivé firmy podniknou, není tak moc důležité. V Anglii si dělají ty obavy jaksi uměle, já vidím ty jejich obavy jaksi skepticky, oni vlastně byli vždy proti, a tedy trochu škodolibosti se jim nedá upřít. Ani já se nemohu těch obav zcela zprostit, ale je nutno si přiznat, že euro je silná měna, silnější než byla DM ve svých posledních letech. Na tomto mém dřívějším tvrzení se nic nemění. Eurokrize neexistuje, je to krize zadlužení, je to krize rozpočtového hospodaření těch jednotlivých států. A tato krize zadlužení ovšem může vyvolat krizi bank poskytujících půjčky. Také Německo se silně zadlužilo více než se smělo po dohodě o stabilitě, a to bylo skoro už před 10 lety."

M: "Jak je možné, že teď, když odevšad slyšíme ty horory o krizi, inflaci, deflaci, atd., my Němci si říkáme, jak to, že se nám stále ještě vede tak dobře? Že bychom z toho profitovali?"

S: "Mluvíte o inflaci, recesi, deflaci v jedné větě. My nemáme žádnou inflaci v Německu, ani v Řecku, ani v Itálii, Španělsku, to je vše blbost. A není se toho co obávat."

M: "Ale mnohým zemím se vede přece jenom daleko hůře než Německu, proč se nám stále vede dobře?"

S: "To ale nemusí tak i nadále zůstat. Ty země, kterým se nevede dobře, táhnou pochopitelně Německo dolů. To je vidět ve srovnání s 2011. Ale to by nemuselo dopadat vše tak tragicky, kdyby bylo někoho, kdo by měl ten přehled o tom celkovém problému, který je složen asi ze dvou tuctů menších problémů. A kdyby onen člověk uměl to rozpoznat a říci, zde a zde se musí jednat. Toho člověka bohužel teď nemáme v Evropě."

M: "Byl byste to vy, Herr Schmidt? A měl byste ten přehled?"

S:"Ne, já to nejsem, já jsem starý muž. Člověk těžko může takový přehled mít, když se na tom sám nepodílí a nepodílí se na rozhodnutích těch velkých finančních institucí. Člověk jako outsider nemůže ten přehled mít. A já jsem outsider (Aussenseiter)."

M: "Z těch šéfů vlád, kterých se to týká, viděl byste tam někoho, kdo by ten přehled mohl mít? Vždyť ti to jsou, co musí teď jednat."

S: "To je nepříjemná otázka. A poctivá odpověď na toto by mohla ty obavy ještě více prohloubit. A neupřímnou odpověď bych nerad dal."

M:" Jak vás znám, tak radši nedáte vůbec žádnou odpověď?"

S: "Tak je to."

M: "Stejně jste ale jmenoval třeba Jeana-Clauda Junckera, jako jednoho z těch, mohl ten by to být?"

S: "Jistě, ten patří k řadě těch, co mají přehled, tam patří také třeba Frau Merkel, ale těm všem chybí ta kombinace toho přehledu, úsudku, průbojnosti a oprávnění k výkonnému jednání."

M: "Německý ministr ekonomie Rössler navrhuje vyloučit slabé zadlužené země jako Řecko z eurozóny. Dělá správně?"

S: "Ne." (Pauza)... "Já jsem řekl Nein."

M: " Já jsem to slyšela, přijde ještě něco k tomu? Kolik, jak unrecht on má?"

S: "Má prostě unrecht." (Pauza, mručení). "Dějiny se nedají zpětně měnit. Pokud byla chyba je přijmouy, teď musíme ty následky nést."

M: "A ty znějí: Řecko zůstane ať to stojí, co to stojí?"

S: "Škrtněte to ať to stojí, co to stojí. "

M: "A místo toho tam dát co?"

S: "Zůstanu při tom, co jsem řekl."

M: "Tedy žádné štemplování slabých zemí, jak třeba ministr financí Bavorska Söder prohlásil silné varování těm zemím, že při dalším zadlužení ta země poletí?"

S: "Vypadá to, že je to obzvláště velký fachman."

M: "Když tedy Řecko zůstane. Mnozí se bojí, že je bezedný sud. A opravdu to tak nějak pokračuje. Půjde to tak dál?"

S: "Doufejme že ne. Bohužel je nutno dodat, že ti zodpovědní před 4 - 5 lety sice dobře věděli, že banky se musejí zregulovat, ale nic neudělali. Obzvláště USA, Velká Británie, EU státy taky. Dokonce i přiznali, že těžké chyby se staly, ale nic neudělali, co se mělo udělat po 2008. A k tomu velmi přispívá, že EU ústava nebyla prosazena. A ta komplikovanost EU a EC a těch mnoho komisí a jejich předsedů představuje jeden z těch dvou tuctů jednotlivých problémů, které tvoří pak jeden obrovský komplexní problém. Vlastně ta současná krize zadlužení představuje navenek tu neschopnost k průbojnému jednání na evropské úrovni. A bohužel v tom mají dneska Angličani, Američani pravdu, když kritizují tu evropskou neschopnost v jednání. Ale neřeknou, kdo tedy by měl jednat. A to není tak snadné na to přijít, kdo by měl jednat. Němci? Ti dělají ten dojem, že tu schopnost by mohli mít. Ale ve skutečnosti jsou hendikepováni dějinami 20. století. A jestli to někdo chce slyšet nebo ne, ty hrozné zmechanizované vraždy na 6 milionech židů, Hitlerova světová válka, to všechno leží těžce v hlubokém podvědomí evropských národů. A ta těžká zátěž vylučuje tu vedoucí úlohu Německa na řízení Evropy."

M: "Na jak dlouho ještě? Navždy? Tak jako tak, jsme ekonomicky ta nejsilnější země Evropy."

S: "Zeptejte se mně zase za 50 let."

M: "Dobře, když mně slíbíte, že přijdete, pozvu vás."

"Předvedli jsme si zde vaši řeč v 1974, kdy jako čerstvě zvolený kancléř jste upozorňoval, že v evropském společenství si každá země ručí za sebe, a že pomoc od druhých, a tedy i od Německa, bude jen doplňovací, ne úplná. To je teď už skoro 40 let, a točíme se pořád kolem stejného jádra. Ta ekonomická síla silných zemí severu oproti slabým zemím jihu. Byl to koncepční omyl je přibrat do stejné měny?"

S: "Ale že ta řeč nebyla špatná, co? To bylo v době velkého ekonomického rozmachu, Evropa rozdělená a přišla ropná krize ze Saúdské Arabie. Cena nafty skočila z 1 dolaru na 20. A my jsme věděli, že řada zemí jako USA, Anglie, budou řešit tu krizi tisknutím peněz. Inflace letěla nahoru, Velká Británie 20%, Německo 7%, každá země s tím bojovala, ale nakonec se to zvládlo, při srovnání s dneškem to nebylo tak hrozné. A tehdy to také přispělo k tomu, že jsme společně s francouzským prezidentem Giscard d'Estaing svolali světovou ekonomickou vrcholnou konferenci, při které si tehdejší světoví vůdci sedli ke společnému stolu.

A mimochodem, tehdy ten bulvární tisk u toho nebyl, ani talkmajstři.(smajlík)

Tehdy se evropské společenství skládalo z 9 států, ne jako dnes ze 27. Ty roky 1975, 1976, až 1980 se nedají srovnávat s dneškem. Dnešní situace je mnohem vážnější."

M: " A tenkrát jste se vyslovil proti plné pomoci zadluženým státům. A když dneska Siegmar Gabriel (SPD) navrhl, vezměme všichni ty dluhy společně, nazývají ho někteří (FDP) dluhový socialista (Schuldensozialist). Je to dnes jiné?"

S: "V zásadě má recht, v zásadě."

M: "Kdo má recht, SPD nebo FDP?"

S: "Teď mě stavíte do podivné situace, obhajovat FDP, to nechci. Ale Gabriel má recht, v zásadě. Že EU měna se má společně obhajovat, jako pravidlo, to není správné. Ale v této současné situaci je to skoro nevyhnutelné."

M: "Při této příležitosti bych připomněla situaci, kdy vás v roce 1980 Franz Josef Strauss nařknul, že jste dluhový kancléř (Schuldenkanzler), byl jste jím? A že vy národ přivádíte více a více do zadlužení. Za doby kancléře Willy Brandta jste byl ministrem financí a křivka dluhů opravdu začala růst nahoru, později mohutně se navýšila a už nikdy se v tom letu nezastavila. Bylo to tak, že jste udělal to zadlužení zadlužením vyhovujícím, pohodlným, přijatelným (salonfähig)?"

S: "To je blbost. Zadlužení udělat přijatelným, to bylo nejvíce zavedeno v USA, v Anglii, částečně také v ostatních EU státech, z Evropy bylo Německo nejméně zadluženo."

M: "Ta křivka jde vždy nahoru, nikdy dolů. Dá se tedy prohlásit, že každá nová vláda si nabere víc dluhů k těm předešlým?"

S: "Němcům se vede dnes mnohem lépe než v roce 1974. Takže se dá na vaši otázku odpovědět, že v zásadě ano. Zůstává ale posoudit v jakém měřítku k tomu zadlužení dochází. Je nutno si připomenout, že od roku 2003 se to začalo v Německu přehánět. Do tehdy se drželo na domluvené hranici stability, což bylo 60%. Dnes jsme na 85%, což dělá 2.300 miliard Euro dluhů Německa. Platí se ročně 33 miliard jen na zaplacení úroků z dluhu."

M: "Co se s tím dá tedy dělat, půjde to takto pořád dál, je možné tento vývoj vůbec někdy zvrátit?"

S: "Ten, kdo chce stavět dům, má jen tolik a tolik peněz, musí si půjčit daleko víc, tomu se říká hypotéka. To je normální i u každého podnikání. A jestli to někdy splatí? Jednou to splatí, ale jiný vezme zase další půjčku na jiný dům, to je v zásadě normální. V hospodářství, kde nikdo nemá dluhy, takové hospodářství nemá také žádné jmění."

M: "Dá se tedy někdy z toho zadlužení vybabrat? Na to zadlužení čekají dnešní finanční trhy se spekulacemi, státu jako Německo se pak může špatně dařit, když se to bude muset vše splácet, musí vzít další půjčky na splácení starých dluhů?"

S: "Ovšem se těchto hor dluhů nikdy zcela nezbavíme. To nikdo ani nechce. Zadlužení je ale nutno mít pod kontrolou. Jedna věc je ta, že po 2008, po krachu Lehman Brothers, bylo usneseno, že finanční trh je nutno zregulovat. Ale nic se neudělalo. V tom hraje roli to, že koncem 90. letech byl v USA odbourán zákon o rozdělení bank na komerční a na investiční. Tím došlo k tomu, že každá banka je dnes investiční banka, v Německu i Landesbanky. A tím se otevřelo pole pro úvěrové banky na spekulace, k jakými nikdy předtím nedocházelo. V roce 1970, 1972, nebylo žádného investičního fondu, nebyly spekulace na základě cenných papírů, nebyly derivativy, to jsou všechno vynálezy poslední desítky let. Ostatně bez dnešní počítačové techniky by tyto spekulace nemohly tak dobře fungovat."

M: "Co se tedy s tím dnes dá dělat? Selhala snad dnešní politika, tyto praktiky usměrnit? Nebo nebylo dostatečné odbornosti toto dostat pod kontrolu?"

S: "Politika, v Americe nebo jinde ve světě, se vždy dělá hezkou před veřejností, aby byli politikové znovu zvoleni. V demokracii je pro politiky stálé pokušení vydávat peníze a nikdy je nesplatit. A tím dochází ke světovému zadlužení, některé státy více, jiné méně. I Německo má na tom také svůj podíl."

M: "Ale u privátních zadluženců dojde jednou k insolvenci. Jak se to vyřeší v případě insolvence u států?"

S: "Je celá řada států, které takovou insolvenci přestály, mnoho států v Latinské Americe, Sovětský svaz v 90. letech, státy v jihovýchodní Asii, ty všechny měly nesmírné dluhy. A ty státy existují dodnes, svět se nezbořil."

Proč tedy se politice nepodařilo ty finanční trhy zvládnout? Protože americké vedení chybí, a Angličani to nechtěj udělat. A udělat to bez těch dvou? Je to velmi těžké bez těch dvou, ale není to nemožné. Dovedl bych si ale představit, že EU státy se společně budou o to snažit. Viděl bych to jako naléhavý požadavek. Ale co u toho chybí, je někdo, kdo to vezme správně do ruky."

M: "Francois Holland, francouzský prezident, prosadil daně na finanční transakce, mohl by on to řídit?"

S: "V každém případě se to bez Francouzů nemůže prosadit. Jestli současný francouzský prezident je ten správný člověk, to je otázka. Teď, když se Angličani prakticky vyčlenili z evropského společenství, musí se o to zasadit tandém Paříž Berlín. A někdy se musí přidat také Itálie, Španělsko, Poláci, a Češi, a Estonci, to je vše myslitelné. Jen na tom chybí ta průbojnost, prosazení. A také zákonné podklady ke společnému konání. To vše je způsobeno, že nedošlo k prosazení EU ústavy, Lisabonské usnesení je jen slabý odlesk toho.

K tomu je nutno poznamenat, že EU státům stále nedošlo, že při současné světové populační explozi je na výsost nutné, když už se vůbec chtějí na světovém dění nějak podílet, že to jde jen společně. Na začátku 1900 bylo na světě 1,6 miliard lidí, dnes máme více než 7 miliard. Podíl EU obyvatelstva na světové populaci je čím dál tím menší. A čím dál tím starší, my jsme přestárlí. Podívejte se na mně, mně je skoro 94, můj otec se takového věku nedožil, moji dědové teprv ne. A nepřibýváme, máme v průměru porodnost 1,3 dítě na jednu ženu. Na udržení počtu obyvatelstva je nutno mít minimálně 2,3. Ale to je jen na udržení počtu obyvatelstva, ne na podílu ve světě.

M: "Někdy když vás slyším, připadám si jako vymírající druh. Máte důvěru, že to někdy můžeme zvládnout? Nejste jaksi moc pesimistický?"

S: "Ne, já nejsem pesimista, ale skeptik. Byl jsem vždy skeptický."

M: "Ale existují teď lidé, kteří z této krize profitují. Jsou to především investiční bankéři. Vaše oblíbené téma je říkat, že jsou to velmi inteligentní manažeři, kteří pro svůj profit a bonifikaci nás skoro na celém světě dostali do těchto sraček, jak jste napsal v Die Zeit. Mínil jste také i toho nového šéfa od Deutsche Bank, což je jedna z nejvýznačnějších investičních bank?"

S: "Já jsem žádné jméno nejmenoval, a nebudu ani dnes. Jistě existují na světě také slušní investiční bankéři. Jestli on ve své vedoucí pozici největší německé banky zůstane i nadále investičním bankéřem, pak to není dobré."

M. "Bohatí stále bohatnou, chudí stále chudnou. Podle statistiky je dokázáno, že jmění bohatých narostlo nesmírně v posledních 10 - 15 let, na rozdíl od jmění střední třídy."

S: " Ne, ne, to není správné, je mnoho bohatých, kteří dál nebohatnou. Ne, ne, to jsou pohádky."

M: "Statistika Sternu ukazuje výši dluhů oproti výši privátního majetku. I u Španělska, Řecka, Německa je majetku 3 - 4x více než státních dluhů. Proč něco od toho majetku neodstřihnout a nevyrovnat tím ty dluhy?"

S: "Z těchto statistik bych nedělal stejný závěr, jako vy uvádíte. Správné je, že v tom privátním majetku jsou zahrnuty nejen privátní osoby, ale i i majetky firem. Na př. moje družka, Frau Loah, bydlí dnes v bytě, který jí patří, ale před 30 lety nepatřil. A dnes je jí 78 let. Byla chyba, že v Německu byla odbourána daň z majetku. Tehdy se to v příliš krátké lhůtě odsouhlasilo, byl záměr tu daň revidovat, ale ono se to zrušilo. To byla chyba. Daň z majetku byla stará daň, staré daně jsou dobré daně."

M: "Také jde o výše daní. Siegmar Gabriel (SPD) jde teď do voleb s návrhem daně pro ty opravdu bohaté zvýšit. Jste pro to?"

S: "To je pro mně příliš jako denní politika (Tagespolitik), abych se k tomu vyjadřoval."

M: "Dají se s tím volby vyhrát? Jaké je vaše mínění k tomu?"

S: "To je pro mě opravdu jen denní politika."

M: "Herr Schmidt, máte nějaké vysvětlení, že od roku 1980, kdy jste byl po druhé zvolen kancléřem s 42.8%, se dostala SPD v posledních volbách jen na 23%?

S: "Jeden z těch důvodů je, že se dostalo mnoho vedoucích po sobě postupně do vedení strany. A další důvod je, že dříve byly vlastně jen 3 strany v parlamentu, dnes jich máme stejně tolik, jako ve Francii, Itálii, Holandsku, skoro ve všech kontinentálních zemí Evropy, v Anglii ne. A to vede k tomu, že je více stran ve vládě, ale žádné straně se nepodaří dosáhnout takového výsledku, co my jsme jednou měli."

M: "Mají všichni členové strany rozhodnout, kdo bude na vrcholu strany?"

S: "Já jsem příznivec reprezentativní demokracie, ale ne referenda. A tedy jsem velmi skeptický, když někdo navrhne, ať všichni členové strany rozhodnou. Lepší je to, když funkcionáři, nebo zvolení delegáti rozhodnou."

M: "Kdo má šanci proti Angele Merkel vyhrát volby? Jednou jste třeba prohlásil, že její finanční politika je k ušklíbnutí, že ona způsobila izolovanost Německa v Evropě, nedávno ale jste chválil její taktickou šikovnost. Mínil byste teď, že A.M. je velká německá kancléřka, nebo si nejste jist?"

S: "To se dá až tak 10, 20 let po ukončení jejího kancléřování lépe posoudit, než dnes. A dosavadní bilance? Jistě, taktická šikovnost je jí bez pochyb dána."

M: "Teď nevím, jestli to je považováno jako kompliment, když je to od vás, neb jak je známo, více dáváte přednost strategii před šikovností."

S: "Já jsem tak, jako i předtím, vždy strategicky uvažující člověk, ale taktika není k zavrhnutí, to je užitečná pomoc pro Frau Merkel. Ale ten celkový přehled je jiná věc. (hluboký šluk z cigarety, mručení)."

M: "A ten se nachází u Fr. Merkel, nebo ne?"

S: "Já to nevím. Nejsem si zcela jist. Fr. Merkel se jen pomalu stala Evropankou od té doby, kdy vstoupila do politiky, což jest po 1989. Já jsem Evropanem od 1945, přesněji od 1947, kdy jsem poznal money. My máme teď kancléřku, která vyrostla v bývalé NDR, máme také prezidenta státu, který vyrostl v NDR, to je žádoucí. A bylo by také žádoucí, aby osobnosti, které hrají velkou roli ve vládě dnešní spolkové republiky byli dlouhodobě evropsky zaměřeny. Při té příležitosti musím zmínit dnešního ministra financí, Wolfganga Schäubleho. Ten je rozený Evropan. To Fr. Merkel není. Proč ona musí evropsky myslet? Ona musí evropsky myslet, když myslí na Německo."

M. "Vy jste obdivoval, (byl nadšen, horoval - geschwärmt) Margaret Thatcher, se kterou je někdy A.M. srovnávána jako železná lady, s její přesvědčivostí, energií. Je A. M. tak něco pro německý národ jako byla M. Thatcher pro britský, tedy velmi zaměřena ve smyslu národních zájmů?"

S: "Shledávám to přirovnání jako nepřiměřené. Ostatně, já jsem nikdy Maggie Thatcher neobdivoval. Odkud to máte, to nevím. Já jsem prohlásil, že vyzařuje charisma, přesvědčivost, nevyčerpatelnou energii, vysoce nadaná šéfka vlády. To vše souhlasí. Ale nikdy jsem pro ni nehoroval, určitě ne. A že jsem jí rozuměl? Jistě, já jsem ji skrz na skrz rozuměl a porozuměl, že pro ni, v její plné energií, ve skutečnosti to evropské souručenství nemělo vůbec žádnou cenu. Ona a Harold Wilson, oba mě přesvědčovali, že to nebylo správné v 60. letech je do EU přijmout proti vůli de Gaulla. Později jsem dal de Gaullovi za pravdu. Ale pro M. Thatcher jsem nehoroval, to ne.

M: "Ale hodně jste se s ní nasmál. To je vidět na těch obrázcích. Měla dobrý humor."

S: "Měla vtipnost, více vtipnosti než humoru. Rozdíl? S vtipem můžete šlehnout, poranit."

M. "Co máte vy, Herr Schmidt, humor nebo vtipnost?"

S: "Více vtipnosti, méně humoru."

M: " Čína skupuje firmy v Německu. Nemáme mít strach, že budeme za 10 - 15 let jejich filiálkou?"

S: "Proč se obávat. Jsou i německé podniky, které v Číně firmy nakupují, např. Volkswagen, Siemens. Čína je 15x větší než Německo. V současnosti je celkový ekonomický vývoj v Číně zdravější než vývoj v Evropě, zdravější než v Americe. Proto z toho musíme si vzít to nejlepší, tedy import a export. A to můžeme udělat lépe ve společenství s Evropou."

M: "Při vaší nedávné cestě do Číny jste se setkal v Singapuru se svým přítelem Lee Kuan Yew. Ten ve stejném čase podobně jako vy přišel o manželku. Jestlipak jste ve svých rozhovorech se v tom porovnávali?"

S: "To je trochu silné slovo, ale mluvili jsme o tom." (mručení)

M: "O otázkách, jaké je to být sám? Nebo jak se vypořádat se žalem?"

S: "Mluvili jsme o tom." (mručení)

M: "Při smuteční řeči nad hrobem vaší ženy Loki bylo řečeno, že přátelé se budou muset snažit, jak se o Vás postarat při vaší osamělosti. Je osamělost problém?"

S: "Mohla by být. V mém případě to nebylo. Nebylo také nutné , aby přátelé se o mně starali, tak špatně mně zase nebylo. Já jsem svůj dům proměnil v domov důchodců, nejsem tam sám, mám tam pečovatelku."

M: "Chcete bydlet společně s Frau Loah? To by mohlo ty věci asi zjednodušit?"

S: "Ne, to by ty věci zkomplikovalo."

M: "Proč to?" (zasmání)

S: " (mručení, pomlka, cigareta, zapalovač). "Další otázku."

M: "My jsme vlastně na konci rozhovoru. Poslední otázka co bych ráda věděla. Máte vůbec někdy strach, že jednou ztratíte duševní sílu? Neb to je vlastně to, co vás tak mezi ostatními vyznamenává."

S: "Moje duševní síly slábnou. To je objektivně tak. Ale strach nemám. Ještě pořád vím, co mluvím."

M: "Herr Schmidt, děkuji velmi za rozhovor a přeji vše nejlepší."

Zdroj ZDE

0
Vytisknout
3147

Diskuse

Obsah vydání | 17. 8. 2012