O čem vypovídá průvod homosexuálů v Praze

19. 8. 2012 / Boris Cvek

Co znamená "pochod homosexuálů" Prahou a protest ultrakonzervativní akce DOST proti němu? Že mentalita doby se vyvíjí a mění. Jsou k tomu různé důvody, z nichž ten hlavní je postupné vítězství emancipačního myšlení na Západě: emancipace otroků (zrušení otroctví), dělníků, žen, hendikepovaných lidí, gayů a leseb.

V principu nelze oddělovat jedno od druhého, aniž by člověk riskoval, že se stane tak trapným a odsouzeníhodným, jako by byl dnes zastánce otrokářství.

Můžeme si myslet, že emancipovaní nevyužívají vždy své svobody v souladu s tradičními představami.

Zřejmě ani ultrakonzervativní lidé z akce DOST by dnes nechtěli zavírat lidi do vězení za homosexualitu, pouze trvají na tom, že sexualita patří do soukromí jejich ložnic... což je druh myšlení, který by bylo možno před sto lety považovat za pokrokový a který by se jistě nelíbil tehdejším ultrakonzervativcům.

Nicméně staletí útlaku vyvolávají reakci: připomínáme si Svátek práce, spojený s dělnickým hnutím a základními právy pracujících, připomínáme si Mezinárodní den žen a možná v budoucnu si budeme připomínat a oslavovat i nějaký mezinárodní den homosexuálů nebo Romů (Mezinárodní den Romů ostatně už existuje - jedná se o 8. duben).

Příkaz postavit potlačené a vyloučené, stigmatizované, nad pokryteckou formální morálku má evropská západní civilizace napsaný již v evangeliu, předvedený příkladem Ježíše Krista, k němuž se ultrakonzervativci tak rádi hlásí.

Možná by Ježíše ovšem, kdyby ho opravdu potkali, označili kvůli jeho zájmu o chudé, nevěstky, celníky, heretiky (milosrdný Samaritán) a kvůli jeho odporu vůči mocným, vládcům a bohatým za marxistu (tím lépe pro marxisty).

To, co dnešní ultrakonzervativci hájí, není žádná tradice, je to pouze intelektuální i prožitková, lidská omezenost.

Tradice Západu je jiná, je to tradice ambicí poznat a milovat, osvobodit se od starých předsudků a nevědomosti, osvobodit člověka z ďábelského pokušení povrchní, farizejské morálky.

Je ovšem pravda, že tato tradice musela často procházet tvrdým bojem a tuhým odporem, ba přímo hrozbou zničení, jako třeba za dob nacismu.

V lidu na ulicích je schopnost nadchnout se jak pro Gay Pride, tak pro nového Adolfa Hitlera.

Atmosféra doby se může poměrně rychle měnit a dnešní ultrakonzervativci se mohou za dvacet let divit, jakého démona se ve své povrchnosti vlastně zastávali, až ten démon opět ovládne svět.

Proto je třeba připomínat si velkou západní tradici emancipace, její smysl a sílu, proto je třeba pochopit, že "pochod homosexuálů" Prahou není nějaký dobový exces, nějaká součást koloritu divného 21. století, ale že jde o důsledek staleté tradice, o triumf Ducha nad farizeji.

Že jde vlastně o vítězství Ježíše Krista, které -- jako obvykle -- spousta jeho zabedněných a změn se bojících oveček vůbec nechápe, i když o Kristovi mluví stále dokola (jako farizeové mluvili stále o Bohu a Boha nechali přitom ukřižovat).

0
Vytisknout
5638

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2012