Starý jezevec Zeman vylezl ze své nory

16. 8. 2012 / Josef Brož

Nejzajímavější kandidát na prezidenta České republiky, ať už si říká kdo chce, co chce -- zahájil svou kampaň. Zdá se, že ten starý jezevec Miloš Zeman se rozhodl definitivně vylézt ze své nory na Vysočině. Stalo se tak včera, v Praze dne 16. srpna 2012, v 11 hodin v Loretánské ulici č. 179/13. Jen pár kroků od Pražského hradu.

Promeškat ten den by asi byla škoda, řekl jsem si. A snad se ve mne ozval i jakýsi novinářský reflex... protože potom, až budu číst ty nudné svodky v novinách, toho budu litovat. Zvláště, když jsem v průběhu několika dní po sobě nejprve dostal domů leták, potom na e-mail pozvánku a nakonec mne na Florenci, k mému velkému zděšení, oslovila jakási mladá dívka, slovy: "Podpoříte Miloše Zemana?" Musím přiznat, že ve mne v tu chvíli hrklo...

Prodíral jsem se zámeckými schody mezi davy turistů, co se fotili u kdejakého pangejtu, nejvíce Číňany, Italy, Rusy, trochu jsem zrychlil, když jsem na druhém nádvoří Hradu zahlédl modré uniformy hradní stráže. Před Matyášovou branou stál moderátor Jakub Železný v proužkovém obleku se svými hochy z Kavčích hor. Jednomu z nich právě svým neodolatelně pedantským stylem říkal: "Je tohle přece Matyášova brána, ne?" Nevypadalo to, že by spěchali za Zemanem...

Loretánská, místo mnoha nájemníků

Kancelář Miloše Zemana, nyní již prezidentského kandidáta (celkově podruhé od výprasku v roce 2003 od vlastní ČSSD, tedy deset let poté) se nachází jen kousek nad jiným, Schwarzenberským palácem, kde mají právě expozici o Pernštejnech, vlastně hned vedle Hrzánského paláce, co patří vládě, a téměř naproti kasárnám, odkud naposledy vyváželi vojáci rakev s ostatky prezidenta Václava Havla.

V Loretánské ulici je také Knihovna Václava Havla, kde právě podnikatel Zdeněk Bakala bojuje s dřevomorkou... to je ale o kousek výše. Není toho málo v té Loretánské ulici.

V tom domě ale, kde si Miloš Zeman zřídil kancelář, celkem čtyři místnosti, bydlela v jiném čase Alice Masaryková, konkrétně v letech 1937-1939, jak praví bronzová pamětní deska; ta už ale nepraví... že tu od armády dostal po válce také byt plukovník E. F. Burian, slavný avantgardní divadelník a bojovník proti fašismu, naposledy tu bydlel i jeho syn Jan, písničkář, co nedávno o svém otci napsal knihu. "Bylo to tu všude prolezlé estébáky, co myslíte?" pravila významně jedna z nájemnic domu, co pamatuje evidentně už opravdu hodně. Jméno paláce neznala...

Na tiskovku jsem dorazil jen o minutu pozdě, slečna dole byla milá, a mezi dveřmi mne také někdo zdravil, koho jsem nikdy neviděl. U okna byl malý stolek s minerálkami a dosud neohlodanými chlebíčky. Celá místnost byla přeplněna fotografy. Ještě minuta a do místnosti přicházejí tři lidé: Vratislav Mynář, zmocněnec petice na podporu kandidatury Miloše Zemana, Karel Srp, zakládající člen občanského sdružení Přátelé Miloše Zemana... a nakonec i Miloš Zeman v černým brýlích.

Zeman: "Rozjasnil se mně svět..."

Ten trik s černými brýlemi kandidát hned vysvětlil operací šedého zákalu a sundal si brýle, aby neviděl "tak černě". "Tím se mně okamžitě rozjasnil svět," pronesl poněkud teatrálně a vysvětlil, že od dnešního dne mu lékaři dovolili brýle sundat. U Zemana si člověk hned všimne, když dělá něco navzdory vlastní nátuře. Toto gesto nebylo čisté: snad, že bylo trochu připravené, nemělo dokonce ani žádný aktuální význam. Nebo snad tím chtěl říct, že je dnes v České republice nějak "zataženo"?

"Miloš Zeman začíná road show po všech krajských městech České republiky," řekl Mynář. Následovaly řeči o kandidatuře, počtu podpisů a obálek s petičními archy. Počet podpisů už dosáhl 60 000 podpisů, čemuž můžete, ale také nemusíte věřit. Když se novinář z aktuálně.cz zeptal, jestli by mohl ty archy s některými jmény vidět, dostalo se mu ponaučení, že s ohledem na "ochranu osobních údajů", to možné není -- to vysvětlil zmocněnec Mynář, který stojí také na čele Strany práv občanů (SPO). Zeman má ale prvenství nejen v tomto počtu, ale i v nynější intenzitě kampaně. Nebo jste snad viděli někde sběrače jiných kandidátů?

Kanceláře historického domu s kachlovými kamny a dubovými parketami v Loretánské Zeman neplatí, pronajímá si ho společnost Přátelé Miloše Zemana. Patrně se inspiroval u svého protivníka Jana Fischera. "Jsem o korunu napřed před Honzou Fischerem, který má kancelář zdarma. Dobré příklady je vhodné následovat," zavtipkoval Zeman.

Zajímavé, že Zeman považoval za nezbytné zmínit se o Alici Masarykové, která ve stejných místech bydlela po smrti svého otce. "Není to laciné gesto," řekl. Připomněl, že právě kvůli T. G. M. se poprvé dostal do kontaktu s politikou, když mu bylo na dva roky zakázáno studovat na vysoké škole kvůli referátu o první demokratickém prezidentovi. Pokud usedne na Pražském hradě, chce být Zeman zprostředkovatelem konfliktů na politické scéně. "Chtěl bych nabídnout jakousi tichou, neokázalou diplomacii," zdůraznil. Tomáš Garrigue Masaryk ale bydlel v letech 1894-1896 o kousek níže, v Loretánské 177/9. Nebo se snad Zeman chce dát do služeb Červeného kříže po vzoru Alice? To ale není podstatné... Je ale zbytečné snažit se nacházet souvislosti tam, kde evidentně nejsou, za každou cenu.

Důvody ke kandidatuře našel ve stavu společnosti a politické garnitury, vzpruhou mu byli přátelé, ale ani slovo o tom, že by se v tomto rozhodnutí skrývala rovněž potřeba odčinit ponížení ČSSD, která rozštěpená stála před deseti lety za jeho porážkou. Nikdo se ho na to ani neptal. Každý čekal na tiskovce na svůj malý rozhovor. Tyhle rituály tiskovek jsou dost únavné. Jaké ale bylo vlastně to jeho "puzení", ten zvláštní důvod, ten "vnitřní hlas", který mu říkal: "Miloši, jdi do toho!"

Přeložil si "vnitřní hlas" jako "hlas svědomí". Nevím, zda je to totéž. Podíval se na mne tím zvláštním pohledem, při němž se člověk cítí jako průhledné sklo. Politici jsou podle něj považováni za "zloděje nebo idioty" -- vida, to je ten "starý dobrý" Zeman -- a prestiž politiky je nižší, než "prestiž uklízečky".

Člověk si nemohl nevšimnout, jak Miloš Zeman trvá na významu opoziční smlouvy, o které začal mluvit jako o dokladu stability za jeho úřadování. "Podařilo se mi zdánlivě nemyslitelné, dosáhnout dohody mezi dvěma stranami, která byla udržována celé čtyři roky. Neexistovali přeběhlíci, země se dostala z ekonomické krize, korupčních afér bylo podstatně méně než kdy předtím a kdy potom. Na to bych chtěl navázat," zdůraznil. To si mohl odpustit, ale patrně to jako příslušník aparátu viděl jinak, ona tolik opakovaná stabilita, kterou nikdo neohrožuje, patrně mnohé vede až k nezřízenému vzývání - například monarchie. Tam se korupce nevyskytuje. Tam se už ani nemusí nikoho volit... je to dědičně.

Zeman je ale stále demokrat. Účast rodinných příslušníků nepovažuje za "zcela vhodné", i když jim v tom nebude ani bránit. Jakmile ale uslyšel otázku se jménem své dcery Kateřiny, bylo vidět, že se doslova rozzářil. Ona sama, podle jeho slov, otce spontánně v kandidatuře podporuje. No, vida... Dcera měla vždy u Zemana mimořádný hlas, tady nemusí kandidát na prezidenta ani vůbec nic předstírat: je mu to vidět na očích i ve způsobu, jakým volí slova. Dá se očekávat, že i když to nemá přímo "naprogramováno", bude se jeho dcera takových akcí účastnit -- pokud to vyloženě neodmítne.

Neomylně-omylný kandidát

Přesto, jakkoliv se Zeman snažil ze všech sil, bylo vidět, že mu ta prezentace dělá těžkosti. Už si trochu odvykl na ten novinářský "póvl", a byť neutrousil žádný speciální bonmot o nedovzdělanosti novinářů, a dokonce vesele všechny provedl po místnostech i na pavlač ("Tady už jsou jenom záchody!"), nebylo to spontánní; na konci miniprohlídky, kterou využili hlavně kameramani a fotografové pro panorama Petřína, se zabořil do křesla a začal se nenuceně bavit se svými kolegy.

Na každém stole byly nejméně dva popelníky. "Počkáte ještě patnáct minut, my nyní probereme výsledky tiskové konference, a pak budu poskytovat individuální rozhovory," řekl. "Takže, děkujeme..."

Někde psali, že měl Zeman růžovou kravatu. Nevím, já viděl rudou. Předseda Mynář měl modrou, další zase rudou, když jsou nyní dny Gay Pride, kromě Karla Srpa, který měl pro změnu žlutou. Podporovatel Srp zvolil i velmi ležérní obutí, protože kdo by se v takovém vedru dral do nějakých vázacích bot, že? I Zeman býval proslulý svými sandály s vytahanými ponožkami... tentokrát nic, na rozdíl od nedopnutého knoflíku (kdo kupuje dnes Zemanovi košile?) pod kravatou, a hlavně toho zvláštního zraněného pohledu "převychovaného introverta". Může to být tím šedým zákalem, ale Zeman působil opravdu mnohem, mnohem zranitelněji, než dříve.

Patrně tuší, že je to jeho poslední šance. Ne, se svými preferencemi (18, 22%), s nimiž se umisťuje na druhém místě hned za Janem Fischerem (22, 2%), opravdu nebudí nějaký soucit. Neměl, na rozdíl od oslav narozenin Jiřiny Bohdalové, před novináři hůlku. Ve svých 68 letech ještě může být i dobrým prezidentem. Aniž bych tu opakoval nějaký volební leták, kdo se může prokázat takovými zkušenostmi v politice jako Miloš Zeman? Kdo se tolikrát neomylně mýlil, a dokázal to o sobě i napsat?

"Pouze konstatovat, že máme rozdělenou zemi, nestačí. Je třeba nabídnout řešení, i když se nám zdá, že je to nemožné," řekl mimo jiné. To je velmi odvážné.

***

Šel jsem potom dolů Loretánskou ulicí, a přede mnou právě vyběhla polední hradní stráž. Šinula se ve trojstupu s flintami na rameni k Matyášově bráně, kde na ně možná ještě čekal hlasatel a moderátor Jakub Železný, pokud se mezitím už nepřesunul někam jinam.

Prezidentu Václavu Klausovi, jak na svém webu uvádí analytik Jiří Pehe, už zbývá do konce mandátu nějakých 202 dní. Včera 203.

0
Vytisknout
6127

Diskuse

Obsah vydání | 17. 8. 2012