Smrt pravdy: Jak jsme se vzdali pravdy a skončili jsme s Trumpem

16. 7. 2018



"Ideálním občanem totalitního státu není přesvědčený nacista nebo přesvědčený komunista, ale lidé, pro něž rozdíl mezi faktem a fikcí (tedy realitou zkušenosti) a rozdíl mezi pravdou a lží (tedy normou myšlení) už neexistují," napsala Hannah Arendtová ve své knize z roku 1951 Původ totality.

Slova Arendtové nyní znějí jako děsivý popis politické a kulturní reality, v níž dnes žijeme. Nacionalismus, kmenové uvažování, chaos způsobený vykloubením z normy, strach ze sociálních změn a nenávist vůči outsiderům jsou znovu na postupu. Lidé znovu ustoupili do svých ideologických pevností a bublin a ztrácejí smysl sdílené reality a schopnost komunikovat přes sociální a sektářské hranice, píše nositelka Pullitzerovy ceny Michiko Kakutani.

Nejde dnes pouze o "fake news" a o "alternativní fakta". Jde také o podvodnou vědu (kterou vyrábějí popírači globálního oteplování a bojovníci proti očkování), podvodnou historii (kterou šíří popírači holocaustu a bělošští supremacisté) podvodní Američané na Facebooku (vytváření ruskými trolly) a podvodnými stoupenci a "likes" na sociálních sítích (které vytvářejí automaty).

Donald Trump lže tak intenzivně, že Washington Post vypočítal, že během svého prvního roku ve funkci lhal 2140 krát - v průměru lže Trump 5,9 krát denně. Trump lže systematicky o všem a běžně útočí na demokratické instituce a normy. Každodenně útočí na média, na soudnictví, na výzvědné agentury, na volební systém a na státní úředníky, kteří způsobují, že americký stát funguje.

Útok na pravdu zdaleka není omezen na Ameriku.

Jak k tomu došlo? A co znamená tato hrozba pro naši politiku a náš způsob vlády?

Už dlouhá desetiletí upadá mezi lidmi víra v možnost objektivnosti i v to, že by se lidé mohli vůbec snažit zjišťovat nejpravdivější informace. Tuto situaci exponenciálně zhoršily sociální sítě, které propojují uživatele s lidmi stejných názorů a dodávají jim cíleně upravované "zpravodajství", které posiluje jejich předsudky a prohlubuje jejich sociální izolaci.

V šedesátých letech podporovala relativismus Nová levice, která chtěla odhalovat zaujatost západního, buržoazního, muži ovládaného myšlení. Akademici pak začali prosazovat evangelium postmodernismu, který argumentoval, že neexistují žádné univerzální pravdy, jen malé osobní pravdy - názory, utvářené kulturními a sociálními silami dané situace.  Od té doby si přivlastnila relativistické argumenty populistická pravice.

Ve své knize z roku 2007, nazvané Kult amatéra, varoval podnikatel ze Silicon Valley Andrew Keen, že internet nejenže zdemokratizoval informace, ale také nahradil skutečné znalosti "moudrostí davu", což nebezpečně zamlžilo hranici mezi fakty a fikcí. O deset let pozdějí poukázal Tom Nichols na to, že jak levice, tak pravice nyní zaujímá otevřeně nepřátelský postoj vůči ověřeným faktům a argumentuje, že "všechny názory jsou na téže úrovni".

Postmodernistický argument, že všechny pravdy jsou částečné (a jsou funkcí člověkovy osobní perspektivy) vedl k argumentaci, že existuje mnoho legitimních způsobů jak porozumět určité události. To ale zneužili lidé, kteří chtějí šířit urážlivé nebo prokazatelně falešné teorie, anebo kteří chtějí činit rovnítko mezi věcmi, mezi nimiž nelze dávat rovnítko. Například kreacionisté chtějí, aby se kreacionismu vyučovalo ve školách vedle evoluční teorie.

Pravicové thinktanky, průmysl fosilních paliv a další korporátní zájmy, které se snaží zdiskreditovat vědu, používají strategii, kterou si poprvé vytvořil tabákový průmysl ve snaze zmást veřejnost, aby se nedověděla, že kouření je nebezpečné.

Touto strategií je: připravte si hrstku takzvaných profesionálů, kteří budou popírat vědou potvrzené poznatky a argumentovat, že je zapotřebí ještě dalšího výzkumu. Tyto falešné argumenty pak neúnavně opakujte a útočte na pověst skutečných vědců, kteří vyprodukovali věcně ověřené informace. Je to přesně ta taktika, kterou nyní používá Donald Trump a Republikánská strana na podporu svých politických rozhodnutí, které jsou v přímém rozporu s vědeckými fakty i s přáním veřejnosti.

Této "tabákové strategii" napomáhají média, která mají tendenci poskytovat minoritním názorům daleko větší prostor, než si zaslouží. Tato falešná ekvivalence je důsledkem toho, že si novináři pletou vyváženost s pravdivostí, zlovolnou neutralitu s přesností a ustupují nátlaku pravicových organizací, aby "prezentovaly oba úhly pohledu". V televizi často slyšíme debaty opačných názorů, přitom jeden je prezentován autentickým vědcem a druhý naprostým menšinovým excentrikem. V roce 2011 varovala britská Rada pro rozhlasové a televizní vysílání televizi BBC, aby "přestala zvát šílence do pořadů věnujících se vědě".

Christiane Amanpour, hlavní zahraniční reportérka televize CNN, k tomu řekla toto: "Zdá se, že média se během americké prezidentské kampaně r. 2016 snažila rozlišovat mezi vyvážeností, objektivitou, neutralitou a, což je klíčové, pravdou - ale nedařilo se jim to. Já jsem se naučila dávno, když jsem informovala o etnickém očišťování a o genocidě v Bosně, že nikdy nesmím dávat rovnítko mezi obětí a agresorem. Nikdy nesmím vytvářet falešnou morální nebo věcnou ekvivalenci, protože tak bych se stala spolupachatelem nejhroznějších zločinů a jejich následků. Věřím v tom, že musím informovat o pravdě, ne že musím být nestranná. A jsem přesvědčena, že musíme přestat banalizovat pravdu."

Bohužel americká próza posledních desetiletí, šíří představu, že veškeré "pravdy" jsou vysoce subjektivní a dílčí.

V roce 2016 vytvořil dokumentarista Adam Curtis film jménem Hypernormalizace. Je to meditace o životě v éře postpravdy. Curtis poukázal na to, že lidé na Západě přestali věřit tomu, co jim léta říkají politikové, a Trump si uvědomil, že "v této situaci si můžete začít pohrávat s realitou", a tak "dál ochromovat a oslabovat staré formy moci".

Někteří Trumpovi stoupenci na ultrapravici požadují, aby byli lidé přesvědčováni tak, aby přijali jejich alternativní realitu, v níž běloši trpí pronásledováním, multikulturalismus je vážnou hrozbou a ženy utlačují muže. Jakmile lidé tyto extremní názory přijmou, ukazuje se, že jsou ochotni začít přijímat další extremní názory, bez vazby na skutečnost. Onlinová kultura, která bývala relativně nepolitická, je nyní plna rasové nenávisti, bělošského nacionalismu, antisemitismu a nacistické ikonografie.

Mnoh mizogynistické a bělošské supremacistické názory a fake news vznikají na stránkách, jako jsou 4chan a Reddit, a teprve, když tam jsou vyzkoušeny a nabudou popularity, přeskočí na Facebook a Twitter.  Situaci napomáhají automaty, které doporučují určité "informace", a tak vznikají uzavřené komunity, které žijí ve své vlastní realitě a operují s vlastními fakty.

Jazyk je pro člověka tím, čím je pro ryby voda. Proto je svět tak dezorientován Trumpovými lžemi, které odebírají slovům význam a otevírají propast mezi reálnými a deklarovanými cíli politika. A právě proto se totalitní režimy v historii vždycky snaží ovládnout jazyk. Orwellovský "newspeak" ironicky napodobuje "dřevěný jazyk" komunistického světa v sovětském bloku. Charakteristickými rysy tohoto dřevěného jazyka jsou abstrakce a vyhýbání se konkrétnostem, tautologie ("Marxistická teorie je pravdivá, protože je správná"), špatné metafory ("fašistická chobotnice zazpívala svou labutí píseň") a manicheismus, který dělí svět na dobré a zlé věci a nic není uprostřed.

Trump provádí znepokojující orwellovský trik: "Válka je mír!" "Svoboda je otroctví!" "Nevědomost je síla!" a používá slov v opačném významu, než co ve skutečnosti znamenají. Trump pokračuje ve svém osobním útoku na jazyk. Jeho nesouvislé projevy (jeho špatná syntaxe, jeho dementi, jeho neupřímnost, jeho pokrytectví a jeho podvratný bombast) jsou charakteristickými rysy chaosu, který vytváří a z něhož žije.

Přesná slova, jako fakta, pro Trumpa neznamenají nic. Chuck Todd, moderátor televizního pořadu NBC Meet the Press, poukázal na to, že po natočení interview se Trump opře do židle a požádá technika ve studiu, aby mu interview přehrál beze zvuku. Chce vidět, jak to VYPADÁ.

Proti tomu všemu není lehká náprava, avšak je životně důležité, aby občané odmítli cynismus a rezignaci, na nichž diktátoři a politikové hladoví po moci závisejí ve snaze potlačit proti nim veškerý odpor. Občané musejí proti cynismu a proti rezignaci bojovat.

Pokud nebudeme mít fakta, na nichž se dokážeme společně dohodnout, nemůže vzniknout racionální debata o politice, nebude možné řádně ohodnotit kandidáty na politický úřad a nebude možné zvolené politiky pohnat k odpovědnosti. Bez pravdy je demokracie ochromena.

Kniha Michiko Kakutani The Death of Truth vychází v nakladatelství Williama Collinse dne 26. července 2018


Kompletní text ZDE


 
0
Vytisknout
5954

Diskuse

Obsah vydání | 19. 7. 2018