Přesto šance na odstranění trumpismu z americké politiky existuje

Trumpovi protivníci dělají vše pro to, aby byl znovu zvolen

19. 7. 2018 / Daniel Veselý

Mám neblahý dojem, že američtí demokraté a s nimi ideologicky spřízněná média (tj. téměř veškeré sdělovací prostředky vyjma Fox News, rozhlasových show a konspirační stoupy Infowars) dělají vše pro to, aby si letos republikáni udrželi většinu v obou komorách Kongresu a aby byl Donald Trump za dva roky opět zvolen americkým prezidentem. Je to naprosto děsivá představa, neboť Trumpova administrativa si doma i na mezinárodní scéně počíná jako nepříčetná demoliční četa, která se před ničím nezastaví. 

Trumpovi oponenti by se nyní před volbami do Kongresu měli semknout a formulovat čitelnou politickou strategii, jež osloví frustrovaný elektorát, a ne se obsedantně zabývat jeho nesčetnými rétorickými excesy a ruskou stopou v jeho týmu.  

Západní sdělovací prostředky v reakci na summit Putin-Trump hovoří o „vlastizradě“, „Pearl Harboru“ a „11. září“. Třebaže americký prezident v Helsinkách opět předvedl, že mu je racionální diplomacie naprosto cizí, hysterická reakce mediálního mainstreamu zcela bez obalu odhalila ledví americké politické kultury. Američtí prezidenti si bez většího mediálního haló vždy vyměňovali zdvořilostní fráze s autoritářskými lídry a diktátory a měli vlídné slovo pro předáky zemí, které se otevřeně vměšují do amerických záležitostí. Donald Trump v Helsinkách nespáchal „vlastizradu“, jak míní kupříkladu sloupkař listu The New York Times Charles M. Blow, neboť Spojené státy a Rusko nejsou ve válečném stavu (leč co není, může být – přetrvá-li nepřátelství mezi oběma státy sycené valnou měrou americkými médii, příkladně televizní stanicí MSNBC).

Obvinění dvanácti agentů ruské vojenské rozvědky z vměšování se do amerických prezidentských voleb je třeba brát vážně, nicméně toto obvinění je nutno dokázat před řádným soudem. Pokud Vladimir Putin skutečně vydal příkaz, aby jeho rozvědčíci udělali vše pro to, aby do Oválné pracovny vstoupil Donald Trump, je nutno odstranit systémové chyby narušující bezpečnost a hladký průběh volebního procesu. Prokáže-li se, že Donald Trump vědomě spolupracoval s Kremlem na svém zvolení, nechť je okamžitě obžalován a zbaven úřadu. To je však běh na dlouhou trať, přičemž úspěch není zaručen.

Americké sdělovací prostředky a předáci Demokratické strany se obsesivně zaobírají ruským vměšováním do prezidentských voleb, aniž by reflektovali závažnou skutečnost, že Spojené státy v letech 1946 až 2000 v 81 případech zasáhly do volebního procesu suverénních zemí, zatímco Rusko tak učinilo v 36 případech. Clintonova administrativa během voleb v Rusku v roce 1996 skrytě i transparentně podpořila nepopulárního Borise Jelcina, přičemž Spojené státy i nadále finančně podporují opozici proti Vladimiru Putinovi. Nestor amerických bezpečnostních expertů Loch K. Johnson v listu The New York Times konstatuje, že vměšování Kremlu do amerických prezidentských voleb v roce 2016 je pouze kybernetickou verzí standardních metod, jež Spojené státy praktikují celá desetiletí. Je ilustrativní, že americká média až s komickou úporností sledují pouze ruskou stopu v americké politice a zároveň prakticky ignorují tytéž praktiky Bílého domu po celém světě. Problém amerického volebního procesu v první řadě spočívá ve skutečnosti, že jej ovlivňují především velké peníze, což, jak naznačuje americký politolog Thomas Ferguson, je v přímém rozporu se základními demokratickými principy. 

Média a američtí demokraté rovněž věnují nadstandardní pozornost Trumpovým rétorickým výstřelkům, přičemž je nutné, aby se tato pozornost primárně týkala reálných kroků Trumpovy administrativy, třeba radikálního přepisu daňového kodexu, což v dlouhodobém horizontu poškodí i dezorientovaný Trumpův elektorát. Patrně nejdestruktivnějším počinem Trumpova kabinetu je vypovězení pařížské klimatické dohody, a tento krok lze vnímat jako efektivní sabotáž globálního úsilí v boji proti klimatickým změnám s nedozírnými následky; sabotáž, jež ohrozí i americkou bezpečnost a prosperitu.

Stručně řečeno: sdělovací prostředky celé dny a noci cupují Trumpovy eskapády – kterak se chlubí tím či oním, kterak urazil královnu, kterak na Twitteru zápasí s gramatikou apod., ale zároveň jim unikají daleko podstatnější věci, jež se přímo dotýkají obyčejných Američanů a bez nadsázky zbytku světa. Trumpovi stoupenci pak snadno mohou nabýt dojmu, že zákeřná mediální obec nespravedlivě šije do jediného spravedlivého politika, který je s nasazením vlastního života ochraňuje před nástrahami zlého světa. Tato mediální strategie je sice příslibem skvělého ratingu, avšak může neoddiskutovatelnou měrou přispět k posílení Trumpovy politické pozice.

Přitom šance na politickou porážku republikánů v letošních volbách do Kongresu, potažmo Donalda Trumpa v prezidentských volbách v roce 2020 tu existuje. Naději představují progresivní členové Demokratické strany v čele s Alexandrií Ocazio-Cortézovou mající podporu Bernieho Sanderse, jejichž politický program odráží reálné potřeby obyčejných Američanů – zdravotní pojištění v rámci Medicare pro všechny, státem garantované zaměstnání, minimální mzda ve výši 15 dolarů, podpora veřejného školství atd. Tito progresivci mají šanci uspět pouze v případě, nebudou-li jim manažeři Demokratické strany házet klacky pod nohy, jako se to stalo Berniemu Sandersovi, a získají-li adekvátní mediální prostor. Paradoxem přitom zůstává, že nadstandardní mediální pozornost - ať již klasických sdělovacích prostředků či alternativních - hrála v roce 2016 podstatnou roli při volebním triumfu Donalda Trumpa.  

1
Vytisknout
4401

Diskuse

Obsah vydání | 24. 7. 2018