Občanská společnost proti kmenovosti

18. 8. 2017 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Může být hnutí vystupující proti rasismu rasově definováno ZDE? Je náboženská tolerance slučitelná s vychvalováním práva šaría ZDE? Lze sloučit protesty proti násilí s oslavováním uprchlé vražedkyně ZDE ZDE? Znamená jiný názor na feminismus a islám důvod, aby bylo ženě upřeno ženství a "odebrána vagína" ZDE?


Reálná emancipace v západních společnostech vždy měla podobu postupného rozšiřování občanského principu. Z majetných bílých mužů byla občanská práva postupně vztažena také na ženy, nemajetné, etnické menšiny. Sociální občanství znamenalo rozšíření práv občanských o práva politická a sociální. Vyžadovalo si to často tvrdé politické boje - ale nikoliv pěstování nenávisti a kultu násilí.

Hodnoty spojující společnost podléhaly postupně výkladům, které je umožnily aplikovat na stále širší okruh lidí. Občanství je pak primárně principem, který má být v politice nadřazen všem starším dílčím identitám - rodinným, klanovým, kmenovým, třídním.

Pokud by znova vítězila kmenovost zaměřující se na hledání nepřítele a vylučování z vlastní skupiny, máme veliký problém. Kmenovost vede k roztříštění společnosti na uzavřené, vzájemně znepřátelené tábory, které vůči sobě navzájem nedodržují pravidla civilizovaného soužití. V kmenové morálce totiž platí, že pravidla zavazují jen uvnitř vlastní skupiny, kdežto navenek, vůči nepřátelům, jsou zneplatněna. Nejprve probíhají symbolické operace zbavující protivníka lidskosti. Dříve či později je symbolické násilí vystřídáno fyzickým.

Je veliký rozdíl, zda chcete spoluobčany jiné barvy pleti začlenit do otevřeného společenství jako plnoprávné členy, nebo zda z nich toužíte vytvořit separátní kmen. Rozhodně není totéž usilovat o emancipaci národnostních a rasových menšin a interpretovat samotnou bílou barvu kůže jako vinu ZDE. Pokud usilujete o uznání islámu a hovoříte o "Satanově synagoze" ZDE nebo chválíte Hitlera ZDE, určitě neděláte jednu a tu samou věc.

Kdo nedovede usilovat o uznání vlastní skupiny jinak než ponižováním skupiny jiné a vyhledáváním nepřátel na všech stranách, ten se nakonec nikdy nespokojí s dosažením plnoprávnosti a tolerance, protože z podstaty svého světonázoru musí usilovat o nadvládu.

Představitele hnutí reprezentujících historicky znevýhodňované skupiny obyvatel tedy nelze zcela automaticky vnímat pozitivně. Jistěže problémy o nichž tito lidé hovoří jsou z velké části reálné - a v tomto smyslu je rozprava o nich vždy legitimní. Na druhé straně však principy, které takoví lidé prosazují, musejí být slučitelné s principy otevřené společnosti. Pokud prosazují pouze nahrazení jedné formy kmenové morálky jinou, je třeba vyhledávat jiné reprezentanty dané skupiny, kteří se takto nechovají. Nelze než rozlišovat mezi legitimními a nelegitimními představiteli takových historicky znevýhodněných skupin.

Platí totiž, že různé formy rasové, třídní nebo genderové nenávisti ve svých důsledcích pouze posilují totéž uvnitř skupin, vůči kterým se vymezují. Výsledkem bývá začarovaný kruh nevraživosti a často i násilí, který v každém případě směřuje k potlačení práv příslušníků té či oné skupiny, místo aby přispěl k emancipaci uvnitř společenství.

1
Vytisknout
9953

Diskuse

Obsah vydání | 22. 8. 2017