Po strništi bos - další zbytečný film

21. 8. 2017 / Jan Čulík



Netuším, proč jsou čeští filmaři natolik posedlí nostalgií. Jako by neexistovaly problémy dneška, zdá se, že skoro každý současný český režisér natáčí filmy z druhé světové války. Nový film Jana a Zdeňka Svěráka, Po strništi bos, je zjevně další jakousi nostalgickou poctou či úlitbou syna Jana otci Zdeňkovi, ale pro širší veřejnost - mimo tanečky v rodině Svěrákových - ten film nemá větší význam.

Celou historií spolupráce Jana a Zdeňka Svěráka je zjevné, že Zdeněk Svěrák svému synovi ty filmy kazil - naplnil je vždycky nesnesitelnou sentimentalitou. Jediný film, na němž se Zdeněk Svěrák neúčastnil, je film Jana Svěráka Jízda, ze začátku devadesátých let - a to je vlastně jediný dobrý film mladého Svěráka, který mu otec nedokázal zkazit, protože se na něm nepodílel.


Problémem filmu Po strništi bos je kromě běžných a známých problémů, které vykazují scénáře Svěráka staršího, jedno docela zásadní omezení, které na sebe scénárista záměrně sám uvalil. Nostalgický film je vyprávěn z hlediska hlavního hrdiny, asi osmi nebo devítiletého? chlapce Edy. Jeho vnímání skutečnosti jako dítěte tedy nutně musí být omezené.

Film se odehrává za Protektorátu (jako by neexistovaly problémy dneška!), ale protože se na události díváme optikou relativně malého dítěte, němečtí vojáci jsou sice nebezpeční, ale jsou v podstatě vzdálení. Hlavním tématem filmu jsou chlapecké hry  a hlavně pobyt na venkově, který se Zdeňku Svěrákovi zřejmě vštípil do paměti z jeho vlastního dětství. Zdeněk Svěrák se narodil roku 1936, takže v době, kdy se film odehrává, by mu také bylo právě osm nebo devět let.

Edova rodina je nucena se vystěhovat z Prahy do rodinného domu k dalším příbuzným kdesi na českém venkově. Když Edův otec odmítne v elektrárně, v níž pracuje, zdravit vztyčenou pravicí, přijde rodina o podnikový byt.

Život na venkově je idylický, ale také o hodně primitivnější než ve městě. Kromě kamarádství s vrstevníky zaznamenává Eda hlavně rodinné vztahy. Rodině dominuje zuřivý dědeček (Jan Tříska), který v ní pěstuje nenávist až za hrob k svému synovi za to, že údajně kdysi fyzicky zaútočil na svou matku. Příběh byl sice jinak, a na vině byl především ten dědeček, protože prokarbanil skoro celý rodinný majetek, nicméně dědeček vzdorovitě udržuje nenávist rodiny vůči synovi až do konce.

Jinak ve filmu vlastně není skoro žádné jiné epické drama a žádný příběh. Jsme na atraktivně natočeném starodávném venkově a děti si hrají.

Český národ má Svěráky rád a jistě půjde i na tento jejich nový film ve velkých počtech. Nejsem si jist, že to má nějaký smysl.

Film neurazí, mírně pobaví, ale nevzruší. 
0
Vytisknout
14147

Diskuse

Obsah vydání | 23. 8. 2017