Bodláky Václava Duška

Náboženské masakry – naivita dneška

19. 1. 2017 / Václav Dušek

Mečem i ohněm bývala roznášena Boží sláva planetou od nepaměti; pohané se škvířili v plamenech pekelných, fanatičtí věrouci a žoldáci přísně trestali nepokorné. Obraceli se k Pánu a konali spravedlnost určovanou údajně sluhy, kteří měli k Pánu nejblíže. Církev majetkem bobtnala. Ovečky pracovité, pokorné, štědré – i poplašené, neboť trestající ruce dokázaly z jalové krávy vymámit tele.

Do víry se pletla vždy světská potřeba ovládat větší kus záhumenku, zamezit rozpínavosti jinověrců i nevěřících bytostí. Sluhové boží prokládali a podestýlali svou neomezenou moc mnoha slovy, zákazy, příkazy, rozžhavenými hranicemi; historie vznešené milostivé víry pošlapána nedůtklivými a fanatickými přívrženci toho či onoho učení.

Udržovat moc jakýmikoli prostředky využíváno i nadužíváno. Války se zavinuly do praporců božích bojovníků na obou stranách válečného pole – světily se zbraně, lidská bytost neměla valné ceny. Potoky krve vyšplíchány pravidelně – lidský život nemá pro fanatiky pražádnou cenu. Největší hrdlořezové nemají potuchy o lítosti, odpuštění a pochopení.

Mše za zabité, umučené, zbytečná slova, věnce, slzy, zem napitá krví vojáků i nevinných civilistů – zvony kostelů, kostelíků, kapliček v lánech polí, vyzváněly od kuropění teskné umíráčky; smrt nebezpečně nablízku. Zabíjejí slova, pohledy, doteky – koukej se zařadit mezi stádo, nevyčnívej, neprovokuj, sehni hlavu, padni na kolena a vykřikuj: mea culpa, mea maxima culpa! Kyrie eleison...

V současném přetechnizovaném, údajně moderním světě býváme svědky středověkých metod věřících zlotřilých božích vojáků.

Vraždění v našem regionu neustává. Věrchuška nemá odvahu přijmout přísnější pravidla k získání azylu; jakmile se ozvou odpůrci imigrantů s poukazem na zahrávání si s ohněm, nastoupí jednotky nových pořádků – musíš občane myslet nadnárodně, ke všemu se vyskytne nanynka, která zcela vážně řekne, husa, že si ženy prostě musejí zvyknout na nové samce... Milostpaní Vyšinutá, přejeme vám mnoho samců v ložnici, ale než otevřete svou chlebárnu, myslete. Ovšem máte-li čím.

Kde berou bezohlední bojovníci zbraně, munici, finanční podporu, přesnou logistiku potřebných a překvapivých úderů? Otázky mají být náležitě zodpovězeny. K čemu jinak našinec platí napapané politické panáky, vyfintěné armádní fešáky, tvrdé policejní honáky.

Tajné služby vědí svoje, no, škoda že zůstávají o krok pozadu. Šmírovat pokojné občany lehké pořízení, blaho, ale proniknout do komunity alláhových dítek se jaksi stále nedaří. Slýcháme, že si musíme zvyknout evropskému přerodu, tíživému porodu proměn.

Děkujeme pěkně, rozmilí panáci! Šíbujte prachy do bezpečí v zahraničních peněžních ústavech, semotamo pohovoříte spatra k obecnému lidu – ale mějte na mysli, že terorista se nepáře s nikým. Teror světí prostředky. Bude dobře, až se budete méně mýlit v odhadech, kdy a kde spustí vrazi kolotoče smrti. Pohněte se, probuďte se, konejte proboha svatýho, dokud je čas.

Zatím v evropském domě nemáme jatka pro nepohodlné, to boží řezníci podřezávají odsouzence jako podsvinčata. Krev proudí do kanálku, voda smyje stopy – podříznutí lze provést zlehka, k tomu si šeptat, jak onen Velký schvaluje popravy s úsměvem laskavého tatíka.

Kazatelé pravdy, dobra a lásky, nám předkládají nevhodné plány k uskutečnění přerodu společnosti. Evropská kultura hyne – za oceánem jest kultura imperiální, dokáže vytvořit umělce z průměru, nešetří penězi, reklamy vám vtlučou do makovice, že Hudlinka Onaká posouvá kulturnost k hranici možného... a nechme bratry amerikány na pokoji, i u nás se nepostačíte divit, koho vám mediální kuchaři předkládají k samosežrání. Ve chvílích na pováženou předhodí tuční politikáři šálivé hry a domnívají se, že my všichni poddaní padneme na pozadí údivem a nepřestaneme se divit až k nevyhnutelnému konci.

Falešní proroci nevyhynuli, ne, nikdy ne!  Kazatelny otevřeny k políčkování bytostí, které nechtějí pochopit, že globalizace s sebou nese nové pohledy do nejisté budoucnosti; staré historické pravdy zatuhly, nikoho příliš nezajímají, žijeme prý rychle a nebezpečně – připomínáme stádo pakoňů u brodu, ženoucí se k bohatým pastvinám.

S úžasem posloucháte, že nemáme právo bazírovat na historická kulturní, filozofická a politická fakta. Prima, necháme se zválcovat přílivem potřebných, zapomeneme, čeho jsme dosáhli v zájmu ukojení nadržených samopravdou, těch skutečných vlastizrádců!

Pokud nechám do domu vstoupit poutníka, vyhnance, bědného běžence, musím mu vysvětlit, že máme doma zavedené zvyklosti, pojídáme vepře, pijeme alkohol, milujeme psy, nebičujeme ženy, nekamenujeme, nepodřezáváme, většinou býváme vlažnými křesťany a katolické vedoucí činitele pomíjíme, modlitby odkládáme – ale máme v sobě zakódováno, že bližnímu se pomáhá – a pomáháme, tak jako jsme vždy i v minulosti nezůstávali chladní k potřebným.

Náboženský fanatismus, odpornost. Jenže svůdnost odsudku islámského náboženství z neznalosti k ničemu nevede, navíc lze uvěřit vrahům, že v cosi nadpozemského vůbec věří? Alláhu akbar, ano, terorističtí zbabělci vykřikují – že Alláh je největší, nenapadne je, že možná o vřelé projevy vrahů nestojí.

Nesoudnost zakládá do budoucna nebezpečí globálního konce. Vlády mají povinnost s okamžitou platností zakázat vývoz zbraní a munice, aby skončily hromadné vraždy civilistů. A zasadit se konečně, aby tajné nezůstalo pohřbeno v utajení a nekonání!

Alláh je opravdu největší - potom však musí ukončit řádění nízkých pobudů. Alláh akbar – prosíme už zítra, přátelsky zdravíme z vymazleného žaláře národů EU.

0
Vytisknout
1714

Diskuse

Obsah vydání | 20. 1. 2017