Bodláky Václava Duška
2. 2. 2017 / Václav Dušek
Kdo si počká, ten se prý dočká, netrpěliví občané. Hysterionům se doporučuje větší konzumace česneku, prý babské léčivo zabírá, nezabere-li navštivte bez odkladu ústav duševního zdraví – urychleně. V našem ráji čekáme změny. Parlamentní štváči zákony přihýbají, kují z nich zbytečnosti utrum mobile. Strašný vichr, ptáci nelítali, šlapali pěšky. My, vichry ošlehaní podřipáci, máme pro strach uděláno. Duj větře, nás ohneš, ale nezlomíš. Genetická výbava v tomto ohledu, výrazná. Historická data vypovídají o nejedné vichřici v našich končinách, kde se v zájmu lidu napravovalo i popravovalo; Současnost zdá se veselejší. Zajedeme ostře i do zahraničních mylných záležitostí – začínáme si připadat vlastenecky, ti, co se vysmívali armádě touží sevřít samopal, kulomet a postavit se nepříteli na odpor. Malý špacír nezaškodí.
Chceš pošpásovat v krámech, kde zítra znamenalo včera – prosím, vstup na vlastní nebezpečí. Osoby se zvýšeným tlakem a mizerným oběhem v řečišti života, chraňte se a důkladně se vyhýbejte nástrahám prodejen všehochuti. U pokladny fronta, u kasy nemile naložena bytost zvící luciferky – proklepne vás, nemáte zdržovat, měl jste cosi zvážit, uvážit; kdepak zákazník náš pán, kam bysme přišli, hošku lenochode, vyjukaná mladá paní. Vysypte prašule, uberte z karty a prchejte k domovům. Kochejte se pohledem do plné ledničky a hádejte, kolik jedů jste naskladnili.
Spoléháte na veřejnou dopravu. Jak myslíte, doprava může být i nervová poprava. Komu není rady, tomu není pomoci. Zvykněte si již konečně, že doprava stabilně hapruje. A kušujte, nekazte náladu druhým a říkejte si s latiníky, že spěch škodí.
Vlaky mají zpoždění většinou vinou zahraničních uzlů; už jste viděli, jak kluše v potu tváře potencionální cestující k zastávce autobusu, tramvaje – a řidičské eso es zavře dveře a odjíždí – panečku, sranda musí být, žejo, nedocenění pracanti ?!
Poštovní služby pod psa. Peněz málo, práce mnoho, managemet si hřeje půlky za slušné peníze daleko od zákazníků – a k tomu přičtěte frontové bojovníky a bojovnice. Ve frontách stávají bytosti hádavé, škodolibé, konfliktní – číhají na koho se vrhnout a plácat si játra v návalu zlosti, i tuposti. Mnozí lidé se poštovním službám s díky vyhnou. Pozorovat za přepážkou pošťácké komtesy, otrávené a snící o lepších sinekurách, ztráta času i vkusu. |Pravda, výplata prý jak po výprasku.
Neštěstí, kdy bytost myslí, že je středem dění. Není!
Soudní dohry, stání, žalování – něco stojí. Advokátní supi poletují v kancelářích a vyhlížejí kořist. Bohaté žně v podřipské krajině, kde se lidičky soudí o vyložené nesmysly. Čekání na spravedlnost se může protáhnout na léta letoucí a stane se, žel, že jedna ze stran uhyne; soudní dvorky mají výdrž. Až přijdou na řadu blbci, přijdeš si na své – právo neprávo, valíš bulvy, jak se podivně rozdávají tresty. Žaluješ-li, pak věz, že soudní výrok může připlout za mnoho měsíců, i let – avšak to není konečná, příteli – máme odvolání, dovolání, zaujatost soudce, prokurátorské pochybení. Poslyš, netrvej na spravedlnosti, ušetříš zdraví i čas...
Pro obzvláště neposlušné občany máme exekutory vybavené pravomocemi šejků – a pokud se někdy spletou, bane, oni jsou neomylní. Fotr stát nechá občana sedřít dokrvava z kůže, nemáš na zaplacení, holomku, naval auto, barák – my tě proklepneme, že ti bude košile malá.
Rovnou po zásahu exekutorského obra míří lidičky do ordinací a špitálů v naději, že spočinou v dobrých rukou chudých lékařů – spočinou, pravda, ale nejdříve se musí vyčkat příchodu sestry, kdepak Marie, popleto, Salome; sestry drží pacienty pod krkem a zkus špitnout, pojištěnče!
Zoufalci naletí na výherní automaty. Hle, vhodí prašule, z bedny vypadne úžasná suma – panečku, to se načekají. A na chodbách pracovních úřadů vzýváš tatíka na nebesích, aby se smiloval a dočkal ses práce a zasloužené odměny – aby ta odměna stačila na léky, plyn, elektřinu, vodné - stočné a nájem pro zchudlého pana domácího.
V čekárnách listuješ v časopiseckých bombách, redakce se předhánějí, koho vysvlečou do naha a předhodí ulici k hrátkám, zrcadloví manekýni se nadouvají, jepičí význam nevnímají, padlé hvězdy vyhaslé do mrtě, ke všemu všechny hnusy světa; čteš a dozvíš se, že kdesi v horách nebožtíka rozřežou, rozbourají, kosti roztlučou a připraví krmivo pro lačné dravce, výborné užitečné letce, ti nebožtíkem pokropí pudů a napomohu novému rostlinstvu v růstu – pěkná vyhlídka s malým čekáním se vyplatí. Čekání vrásky nahání.
Diskuse