Měli bychom se více bát "Krásného nového světa" než "1984"

3. 2. 2017


Klasická dystopie George Orwella "1984" je opět v módě - ale abychom pochopili, co se to děje s naším světem, potřebujeme méně Velkého bratra a více Aldouse Huxleyho, napsal Tom Nichols.


Jsem znepokojen zjištěním, že "1984" je opět v módě, vesměs proto, že Američané v Trumpově době jsou přesvědčeni, že jde o harmonogram zničení jejich země. To je nejen zavádějící, ale představuje to zásadní nepochopení jedné z největších knih napsaných v anglickém jazyce.

"1984" je rozhodně varovným příběhem a má hodně co říci - ale není to příběh Trumpovy Ameriky.

Za prvé, Vnitřní strana Orwellova totalitárního státu je založena na kolektivistické noční můře zvané "Ingsoc," kterou sní intelektuálové přesvědčení, že jsou nadřazeni svým bližním. Padouch O`Brien naznačuje, že pomáhal napsat knihu s názvem "Teorie a praxe oligarchického kolektivismu". Jde o zakázaný text disidenta "Goldsteina". - (O`Brien sám může být Goldsteinem, ačkoliv to z knihy není zřejmé.) V každém případě O`Brien zná knihu dokonce lépe než ti, kdo zradili.

Trump a jeho populisté jsou kdečím, ale ne intelektuály. Jejich hnutí je asi tak organizované jako dvůr plný světlušek. Nikomu z nich nehrozí, že by napsal knihu s jistou hloubkou nebo významem, která by vyvolala hnutí.

Je pravda, že se Trumpův poradce Steve Bannon označil za "leninistu". Ale jako někdo kdo by leninismu měl cosi vědět musím říci, že si nejsem jist, zda Bannon pojmu rozumí. Leninismus, který zdegeneroval ve stalinistickou noční můru, jež se stala prototypem románu "1984", byla metoda přísné stranické organizace. Netýkal se zničení státu - věnoval se výchově disciplinovaných a soustředěných revolucionářů, kteří se chtěli státu zmocnit a pak prosadit ideologickou revoluci.

Orwellova Oceánie je leninistický stát, protože je založen na hierarchii a disciplíně, s Vnitřní stranou kontrolující méně spolehlivou Vnější stranu sloužící coby dělníci a byrokrati totalitárního státu. Vedle vládních bloků, v nichž žije tento potlačený hmyz, je tu staré město - zbytky jedné z mnoha velkých válek vedených minulosti. Staré město je plné "prolétů" neboli proletariátu, nevědomých mas, které jsou ponechány v bídě.

Trump a jeho smečka nejsou Vnitřní strana. Nemají ani disciplínu, ani vizi. Ve skutečnosti jsou spíš sami jako proléti, ačkoliv náhodou se dostali k moci. Nikdo z nich nedovede vysvětlit teorii moci mimo hrubý americký nativismus.

Trump, pokud představuje ohrožení občanských svobod, ukazuje reflexy, které jsou bližší autoritářskému korporativismu než totalitarismu. On a jeho poradci se více zajímají o poslušnost běžného občana v rámci obohacování určitých tříd a korporací než o ideologickou loajalitu. Hrají si s proletáři, místo aby je neutralizovali. Nemají skutečný zájem o to, čemu kdokoliv skutečně věří, pokud se to promítá do dočasné politické moci a osobního obohacení.

Trump je kdečím, ale ne Velkým bratrem. Nedokáže být zticha nebo vypnout Twitter na hodinu. Víme o každém jeho tiku, každém šedém vlasu na jeho hlavě, každém podivném gestu jeho ruky. Známe jeho názory podrobně, protože mluví o všem, v náhodném pořadí, nepřetržitě. Pokud tohle je Velký bratr, nemusíme se nového "1984" příliš obávat.

Pokud chcete přemýšlet o dystopickém románě, z nějž byste v roce 2017 měli mít obavy, musíte sáhnout po jiné škole této literatury - a vstoupit do společnosti nasáklé sexem, drogami a volnočasovými aktivitami, jak ji popisuje "Krásný nový svět" Aldouse Huxleyho.

Huxleyho Světový stát je řízen blahovolnými tyrany - tak aspoň sami sebe vidí - kteří vynucují kastovní systém podřízený genetickému inženýrství. V něm není obyvatelstvo potlačeno násilím, ale místo toho anestestizováno snadným sexem, nadbytkem euforizujích drog a nesmyslnou zábavou. Slast a hédonismus, ne násilí a stranická disciplína, jsou mechanismy, jimiž je společnost ovládána.

Společnost zničená vlastním nadbytkem a hédonismem, stále častěji sahající po drogách a sebevraždě, má k Trumpově Americe mnohem blíže než Orwellův totalitární stát. Není třeba Velkého bratra, když se lidé sami ochotně stahují z veřejného života. V zemi, kde Američané vyplňují volný čas zneužíváním omamných látek, pornografií a hloupými televizními programy, lze najít jen málo Winstonů Smithů - a nejsou třeba ve státě, který se příliš nestará, co kdo dělá, dokud zůstává mimo politiku.

Ovšem, žádná z těchto nočních můr se nás ještě nezmocnila, ani nejsou nevyhnutelné. Ale nebuďte na omylu: Ničíme vlastní smysl pro píli a nezávislost na pravici i na levici a tak jsme mnohem více ohroženi pádem do bohaté, ale iliberální reality "Krásného nového světa" než do příkazů a disciplíny světa Oceánie.

A pokud jsme dost líní, abychom se stali dekadentní, ale efektivní společností, jako předpověděl Huxley, můžeme se nakonec stát obětí dobyvačného tažení disciplinovanějších a válkychtivějších států. Pokud k tomu dojde, pak dokonce riskujeme, že z trosek vyjdeme jako zbídačená věznice s maximální ostrahou a la "1984".

Mezitím je lépe myslet na to, jak oživit náš smysl pro důstojnost, stoicismus a sebeúctu, než nás ohrozí oba zmíněné děsivé scénáře.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4314

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2017