Img

K omylům a nedorozuměním okolo izraelské okupace palestinských území

9. 12. 2016 / Daniel Veselý

Pan Urban se ve svém článku s názvem „Palestina a Izrael: Nemůžete být přítelem nikoho“ dopouští několika omylů, které bohužel v našich končinách neustále rezonují, aniž by se je akademici, novináři a politikové snažili pomocí relevantních fakt vyvrátit. Tato nedorozumění ale ztěžují pochopení podstaty blízkovýchodního konfliktu či spíše izraelské okupace palestinských území, a proto se často setkáváme s názory, že Izraelci jsou oběťmi a Palestinci viníky.       

Izraelská okupace palestinských území je holý fakt podpořený mezinárodními institucemi, jako jsou  Mezinárodní soudní dvůr, Valné shromáždění OSN, Rada bezpečnosti OSN. Ba co více, podle státní zástupkyně Talie Sasson z Nejvyššího soudu Státu Izrael izraelská přítomnost na Západním břehu porušuje mezinárodní právo. A existují-li takto závažné pochybnosti o benignosti vojenské přítomnosti izraelské armády na palestinském území v horních patrech izraelské justice, měli bychom to mít na zřeteli.

Izrael v roce 1967 dobyl Západní břeh, Gazu (Pásmo Gazy na základě rezolucí Rady bezpečnosti a Valného shromáždění OSN zůstává navzdory stažení ilegálních osadníků v roce 2005 nadále okupovaným územím), Golanské výšiny a Sinajský poloostrov (Izrael se stáhl ze Sinajského poloostrova v roce 1982). Izrael v následujících letech v obsazených oblastech budoval osady, jež mezinárodní společenství považuje za nelegální, jelikož jejich existence je v rozporu se 4. Ženevskou konvencí, jak dokládá rezoluce č. 446 Rady bezpečnosti OSN.     

Námitka, že Izrael vojenskou přítomností na palestinském území brání svou existenci, je značně lichá. Ačkoli je v Chartě OOP z roku 1964 deklarována nutnost „osvobodit palestinskou domovinu“ a „smést nástroj sionismu a pilíř kolonialismu (Izrael)“, už v roce 1988 předáci OOP v čele s Jásirem Arafatem uznali právo Izraele na existenci a odsoudili veškeré formy terorismu. V tu dobu jim bylo totiž naprosto jasné, že je nutno se s mnohem silnějším soupeřem domluvit, třebaže ten o to neprojevil žádný zájem. Tato organizace totéž stanovisko potvrdila o pět let později a Izrael na oplátku OOP uznal jako legitimního představitele palestinského lidu.

Existenci Izraele v hranicích z roku 1967 (tedy implementaci dvoustátního řešení, jež má dlouholetou podporu mezinárodního společenství) opakovaně uznal i Hamás (byť si vymínil právo na ozbrojený odpor proti okupaci), o čemž jsme se mohli dočíst ve světovém mainstreamovém tisku.  

A přestože Izrael vzal volky nevolky na vědomí sekulární OOP, jemuž byla v 90. letech minulého století svěřena suverénní správa pouze 18 procent území Západního břehu, akceleroval výstavbu ilegálních osad na 60 procentech Západního břehu, a tím efektivně znemožnil vytvoření samostatného palestinského státu. Pásmo Gazy bylo navzdory podmínkám daným dohodami z Osla odděleno od Západního břehu a poté, co jej ovládl Hamás, na něj byla uvalena extrémní blokáda, která podkopala tamní ekonomickou a sociální strukturu.  

Stručně řečeno: Palestinci zastoupení jak OOP, tak Hamásem, jsou ochotni akceptovat existenci palestinského státu na 22 procentech bývalého Britského mandátu Palestina, a nemají zájem o „osvobození Tel Avivu“, jak píše pan Urban. 

Dílčí úspěchy Palestinců, o nichž se pan Urban zmiňuje, je proto nutno chápat v kontextu nerovného konfliktu a taktéž tlaku mezinárodního společenství na Izrael.     

Takzvané jednostátní řešení, jež spolu s Gideonem Levym prosazují IIan Pappé, Ali Abuminah a další zasvěcení pozorovatelé, je pochopitelnou reakcí na nemožnost realizovat řešení dvoustátní, neboť izraelská kolonizace a zábor palestinské půdy v neztenčené míře pokračují. Jestliže izraelská společnost nyní neuznává Palestince za sobě rovné, neznamená to automaticky, že ideu rovnoprávnosti všech občanů ledabyle pohřbíme.

A právě řada nesrovnalostí, omylů a vyložených lží citelně ztěžuje pochopení reálné podstaty izraelské okupace, která je primárním hybatelem veškerého napětí a násilí na palestinských územích i v Izraeli. Dokud nebude izraelská společnost plně konfrontována s děsivým břemenem okupace a jejími maligními plody, budou apokalyptické vize o „Aleppech“ a „Srebrenicích“ páně Urbana sotva brány v potaz jako relevantní námitky. Mytologie však nemůže navěky odolávat čím dál zjevnějším faktům.

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
2368

Diskuse

Obsah vydání | 9. 12. 2016