Sun-c´ o tom, jak vyhrát válku bez boje:

Vlak s Leninem dorazil do USA, aneb Trumpova ruská vláda se pomalu rýsuje

11. 12. 2016 / Karel Dolejší


Poté, co Donald Trump odmítl zprávu CIA o intervenci Kremlu do amerických voleb v jeho prospěch, vyšlo v sobotu najevo, že ministrem zahraničí hodlá budoucí prezident jmenovat Rexe Tillersona. Ten již odchází z postu ředitele společnosti Exxon Mobil. Jde o nositele Řádu přátelství Ruské federace, který má výborné osobní vztahy s Putinem a je schopen bez mrknutí vyměnit NATO za těžební práva na Sachalinu nebo v ruské Arktidě. Jeho zástupcem na State Departmentu se pak má stát John Bolton, což je opravdu velmi špatná zpráva pro budoucnost OSN, potažmo celého poválečného mezinárodního řádu.


Mnozí se kasají, že Trump přece nedokáže vyhrát spor s vlastními zpravodajci. Ti mohou již v nejbližších dnech vytáhnout nepřeberné množství "velmi zajímavých" informací o Trumpových vazbách na ruské podsvětí, finančních kontaktech na Rusko v době ekonomických potíží jeho "podnikání", případně i kauzy, kdy muž absolutně neschopný sebeovládání při návštěvách Moskvy spadl do nastražených ruských honey traps. (Totéž ovšem může kdykoliv v budoucnosti udělat Kreml...)

Další autoři - u nás například Jiří Pehe - jsou natolik přesvědčeni o "nezvratnosti" globalizace, že ji s jistotou vidí jako Trumpův temný osud.

Nic z jmenovaného ovšem nemusí dopadnout podle předpokladů. Trumpovi fanatičtí příznivci nebudou nikdy věřit sebelépe zdokumentovaným zprávám o prohnilosti a zkorumpovanosti svého idolu, ať už je přinese CIA, FBI, nebo třeba papežská kancelář. A globalizace, pokud vůbec Trumpa v nějaké formě přežije, se stane především čínskou globalizací.

***

Z nové ruské zahraničněpolitické doktríny zveřejněné počátkem prosince vypadla jakákoliv zmínka o vazbě Ruska na Evropu. Ve stopách ruských eurasianistů různých odnoží Putinova Moskva definuje svou identitu jako mnohem bližší Asii a Východu než evropské tradici. V klíčových dokumentech se to projevuje postupně.

Vladimir Putin je džudista. Džudo vychází z džiu-džitsu, tradičního japonského bojového umění z 9. století. Podstatou je využití kinetické energie samotného protivníka k jeho vyřazení, místo aby se usilovalo o porážku vlastní silou. Spojené státy za Trumpa jsou pro Rusko přesně takovým případem protivníka, který byl vyřazen z boje s využitím jeho vlastní pohybové dynamiky.

Podle klasického čínského stratéga Sun-c´ je největším uměním dosáhnout ve válce vítězství bez bitvy. Podívejme se stručně na některá hlavní doporučení, jak je Sun zformuloval před dva a půl tisíci lety.

Sun v pojednání O umění válečném doporučuje, aby byl protivník udržován v nejistotě o možnostech, které protistrana reálně má. Tedy pokud je připravena udeřit, protivník musí být přesvědčen, že je naopak absolutně nepřipravena. Jakmile odhalíte nepřátelský plán, je třeba neustále vysílat signály potvrzující zdánlivě jeho správnost, ale přitom postupovat tak, aby byl tento plán znemožněn.

Vítězná armáda nejprve zvítězí a teprve poté jde do bitvy; poražená armáda - Sun nepochybně nemohl nic vědět o amerických "taktických" generálech, jejichž revírem je body count - nejprve bojuje a pak snaží vymyslet, jak dosáhnout vítězství. Jinak řečeno, vítěz riskuje boj teprve tehdy, když má jistotu, že se situace už rozhodujícím způsobem vyvíjí v jeho prospěch. V opačném případě se do boje nehrne, pokud opravdu nemusí.

Dovedný stratég podle Suna musí být pro protivníka nečitelný. Komunikuje tedy co nejméně a tají co nejvíce informací. Pokud už něco zveřejní, utvrzuje protivníka v jeho falešných dojmech nebo mu podsouvá falešné informace.

Největším uměním dle mistra Suna není vyhrávat bitvy, ale podrobit si protivníka bez boje. Špičkový stratég přivede postupně protivníka k tomu, že ztratí sebedůvěru a začne o sobě uvažovat jako o podřadné straně konfliktu. Jakmile se protivník změní ve zbabělce, bitvy už není třeba. Vzdá se nakonec sám.

Útočit je třeba na protivníkovi slabiny, nikoliv tam, kde je nejsilnější; na rozdíl od Napoleona typicky atakujícího střed nepřátelské sestavy měl Sun za to, že takový postup nepředstavuje žádnou ctnost.

Sun také doporučoval neopakovat jednou úspěšnou taktiku vícekrát, protože tím dochází ke ztrátě momentu překvapení. Výběr taktiky se má řídit konkrétními okolnostmi.

***

Putin nevytvořil Donalda Trumpa ani americkou ultrapravici, která zajišťuje nejpodstatnější část tvrdého jádra podpory nového prezidenta. Po dlouhou dobu nicméně kultivoval vazby s Trumpem, které ostatně zdědil rozpracované už od svých předchůdců, a všemožně podporoval americké extremisty, včetně tak viditelných událostí, jako mezinárodní ultrapravicové konference pořádané mnoho let na ruské půdě. Řeči o "fašistické Kominterně" nejsou nijak nadnesené.

Paralela použitá v titulku má ovšem omezenou platnost. Německý generální štáb kdysi vyslal do Ruska v zapečetěném vagónu Vladimira Uljanova plus balík peněz. Nedělal si přitom iluze, že by mohl Lenina, až se dostane k moci, dále řídit. Klient však měl jeden důležitý úkol, který v každém případě musel splnit: Uzavřít brestlitevský mír a vyvést Rusko z války, aby Německo mohlo soustředit všechny síly na západní frontě. A tento úkol Lenin doopravdy splnil.

Prezidenti instalovaní s pomocí Kremlu na tom v zásadě nejsou jinak než Lenin neblahé paměti. Předmětem Trumpova plnění poté, co Kreml prostřednictvím své pobočky WikiLeaks masivně zasáhl v jeho prospěch, má být nová Jalta. V této perspektivě je Rex Tillerson v čele State Departmentu jedině logickou volbou. Na toho bude spolehnutí.

Možná že Barack Obama tohle všechno nevěděl. Dozajista však věděl několik měsíců před volbami o ruském vměšování do amerického politického procesu, protože zprávy rozhodně dostal. Je plně v jeho pravomoci cokoliv z přísně tajných informací okamžitě deklasifikovat a předložit veřejnosti, stejně jako nařídit odvetná opatření. Bílý dům ale nic z toho neudělal a začal tvrdit, že USA by eskalací utrpěly mnohem větší škody než Rusko.

Nositel Nobelovy ceny míru za krásné řeči Barack Obama během osmi let svého prezidentování rozhodně nepřestal válčit. Nařídil například zabití Usámy bin Ládína v Pákistánu bez vědomí místních úřadů, a zajistil tak současné sbližování Islámabádu s Moskvou. Těžko říci, zda je i on tak patologicky zamilován do "dronů" jako Miloš Zeman, nicméně podstatnou část jeho válčení reprezentují právě útoky prováděné operátory v USA proti vojensky nesrovnatelně slabšímu protivníkovi. Kdykoliv se však rýsoval konflikt se soupeřem, který má kapacity podstatnější než al-Kájda či "islámský stát", Barack Obama zbaběle uhnul už před samotnou perspektivou konfrontace, aniž by vůbec byla řeč o válce. To se stalo již tehdy, když Čína ukradla miliony složek s prověrkami amerických státních zaměstnanců, jež může nejméně po generaci využívat k vydírání amerického státního aparátu a k získávání agentů, stejně jako při všech potenciálních konfrontacích s Ruskem.

***

Vladimir Putin jistě není žádný strategický génius a mnohé karty, které drží v ruce, má mimořádně slabé. Jeho administrativa je v řadě ohledů velmi neefektivní, a to i v bezpečnostní oblasti, na kterou je současné Rusko tak pyšné. Když však do rovnice dosadíte relativně kompetentního lídra slabé ekonomiky se 70 % neefektivity vlády a na protistranu nafoukaného nekompetentního lídra silné ekonomiky s 95 % neefektivity její vlády, výsledek může být překvapující. Zejména v tom případě, kdy první je bývalým zpravodajcem řídícím celý stát skrze zpravodajské služby - a na druhé straně komunitní organizátor své služby soustavně podezírá, podráží a jejich materiály nechá dokonce upravovat podle politické objednávky, protože se má za nejchytřejšího člověka na světě, který stojí na "správné straně dějin".

Zatímco vojenské mozky NATO soustředí svou pozornost na riziko vojenského útoku proti Pobaltí, Putin teď nemá kam vojensky spěchat. Může se plně soustředit na politickou destabilizaci Francie a Německa. V obou zemích má lidi podobného ražení jako Trump, kteří ho budou v jeho cílech podporovat. A vůbec nesejde na tom, že francouzští se hlásí k pravici, kdežto ti Němci, kteří prakticky připadají v úvahu, se počítají mezi levičáky. Důležitá je kontrola nad potenciálními protivníky ruské expanze. Pobaltí i další ruští sousedé bez spojenců na Západě nebudou moci odolávat nátlaku Kremlu - bez ohledu na to, jak silné nebo slabé armády teď západní státy budou mít. Zatímco vzniká hektické úsilí vytvořit materiální vojenskou sílu čelící ruské hrozbě, Kreml pracuje na podlomení samotné vůle k odporu. Ostatně pokud jde o západní státy, ani se nemusí příliš snažit.

Jak napsal Sun: "Veškeré válčení je založeno na klamání."

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
5914

Diskuse

Obsah vydání | 13. 12. 2016