O "špatné straně dějin"

9. 12. 2016 / Karel Dolejší


Jednou z nejčastějších výhrad vyskytujících se v  rétorických cvičeních Baracka Obamy bývalo tvrzení: "Stojíte na špatné straně dějin" adresované těm, jimž   četl Levíty. Když první černý americký prezident odchází do politického důchodu střídán prvním prezidentem oranžovým a Západ se propadá do chaosu, teze o "špatné straně dějin" zní až komicky. Kdo že to kde stál a co o tom mohl s jistotou vědět?


Když naposledy bylo třeba podobně jako dnes důkladně přehodnotit představy, jež si lidé dlouho naivně dělali o dějinách a růžové budoucnosti, jakou pro ně údajně chystají, Walter Benjamin v VIII. dějinně filosofické tezi napsal:

Údiv nad tím, že věci, které prožíváme, jsou ve dvacátém století "ještě" možné, je nefilozofický. Není východiskem poznání, byť i jen poznání toho, že představa o dějinách, v níž má svůj původ, je neudržitelná.

A ve XIII. tezi:

Sociálně demokratická teorie a ještě více praxe byla určována představou pokroku, která se nezakládala na skutečnosti, nýbrž měla dogmatickou pří­chuť. Pokrok, jak se rýsoval v hlavách sociálních demokratů, byl jednou pokrokem lidstva samého (nejen jeho schopností a znalostí). Podruhé byl nevyhnutelný (odpovídající nekonečné zdokonalitelnosti lidstva). Potřetí platil za v podstatě nezadržitelný (jako samočinný běžec na přímé nebo spirálové dráze). Každý z těchto predikátů je sporný a od každého by mohla kritika vyjít. Musí však, jde-li do tuhého, zpět za všechny tyto predikáty a zamě­řit se na to, co mají společného. Představu pokroku lidského rodu v dějinách nelze odloučit od představy jeho pokračování probíhajícího v homogenním a prázdném čase. Kritika představy tohoto pokračování musí vytvořit základ pro kritiku představy o pokroku vůbec.

Američané jako Obama, mělcí američtí liberálové, kteří zatím na vlastní kůži nezažili to, čím prošla Evropa během 30. let, se prvoplánovým historickým optimismem nedostali v poznání světa ještě ani na úroveň ztroskotaného německého židovského intelektuála z roku 1940.

Dějiny nejspíše nemají žádnou "špatnou" stranu. Dějiny nepředstavují sféru etiky a nesměřují "samy" k něčemu lepšímu. Pokrok není nic než další z mnoha forem náhradních náboženství, jaké ve snaze najít jakýsi vehikl plnící některé z funkcí někdejšího křesťanství - především funkci připisovat dění údajný smysl - vynalezla sekularizovaná moderna. - Popravdě řečeno, při všech experimentech těch poněkud vlivnějších náhradních náboženství zase tak mnoho nevzniklo. Kromě "pokroku" - který bychom pro jistotu měli psát s kapitálkou na začátku, aby každý hned pochopil, co je zač - najdeme už pouze "Lidstvo", "Třídu" a samozřejmě "Národ". Poslední z moderních pseudověr, jak známo, vytěsnila pokrok v době Benjaminově. A obdobný vývoj leží teď i před námi.

Pokud Angela Merkelová neudělá nějaký zázrak - neznám ale nikoho, kdo by jej od ní čekal - spolu s ní za čtyři roky odejde do minulosti poslední evropská výspa liberální demokracie velmi dobře si vědomá obou totalitárních katastrof 20. století. Rozklad Evropské unie radostně a převydatně podporovaný ruskými destabilizačními operacemi přemění za jinak stejných okolností evropský kontinent ve sbírku na sebe navzájem nevražících bantustanů. - Protože nacionalistická internacionála, která zde právě přechází do ofenzívy, dokáže postupovat do určité míry jednotně právě jen v prchavém okamžiku, kdy ji ještě spojuje obraz společného liberálního nepřítele.

Mnozí z těch, kdo si byli vědomi pseudonáboženské povahy moderní víry v pokrok, se klonili k názoru, že po definitivním ztroskotání západního historického optimismu nastane těžká kocovina a regrese k mytologii. A mytologie, jak známo, nepracuje s představou lineárního vývoje, ale s cykly. Jedná se v ní o čas točící se v podstatě v neměnném kruhu, čas, jaký se navzdory jiným již klubajícím se impulzům vyskytuje i ve starozákonní knize Kazatel:

Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem. Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi!

Snaha prožívat čas s pomocí představy cyklů ovšem neznamenala, že by se svět opravdu nijak neproměňoval a nové věci se neděly. Cyklický čas se svou rutinou spíše hraje roli berličky podpírající psychickou stabilitu člověka, který - ještě? již? - "dějiny neunese". V evropském středověku představoval právě proto odvrácenou stranu žitého cyklického času obraz Apokalypsy. Nové v této perspektivě ani "nemělo být viděno", protože ve specifické perspektivě "historické xenofobie" se ze strany všeho co se nějak liší ode věcí dávno známých očekávaly minimálně velké nepříjemnosti. "Staré" bylo synonymem dobrého, kdežto "nové" nežádoucího, průšvihu, konce.

V probíhajícím návratu archaického, jehož velice výmluvný symbol uprostřed české kotliny představuje ztělesnění archetypu zlého starce instalované na Hradě, se ovšem neprosazuje žádná "historická pravda" národního konzervatismu proti "pokrokářským lžím". Lpění na do sebe uzavřených cyklech, historická xenofobie, ba i kontrarevolucionářství cílící na obnovu "ideálního starého světa", jaký nikdy neexistoval, jsou zrovna takové iluze a nástroje psychické cenzury, jako plytká víra v pokrok.

Měli bychom Baracku Obamovi nakonec být neskonale vděčni. Když nic jiného, předvedl ve vší nahotě, jak to musí dopadnout, pokud si člověk nalhal, že hodnoty a postoje, ve které věří, mají ve světě snad ještě nějakou jinou záruku kromě jeho samého.

Že nezáleží na tom, zda vlastní hodnoty a postoje životním úsilím skutečně účinně prosazujete, protože se prý "automaticky", "historickým trendem", prosazují samy.

Možná že dějiny přece jen nakonec mají jednu zaručeně špatnou stranu. Nachází se přesně v tom místě, kde sami sebe přesvědčíte, že jste se nade vší pochybnost stali aktéry údajně nezadržitelného historického pokroku.

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
3920

Diskuse

Obsah vydání | 13. 12. 2016