O "odstřelovačské" pušce Dragunov a ostatních kočkopsech

27. 7. 2016 / Karel Dolejší


Česká média via ČTK hromadně převzala informaci, podle níž Armáda České republiky na třetí pokus nahradí "odstřelovačské" pušky sovětského původu SVD novým modelem odpovídajícím standardům NATO (například ZDE ZDE ZDE). Potíž ovšem spočívá ve faktu, že podle standardů NATO stará Dragunovova puška odstřelovačskou puškou není - a ani nikdy nebyla.


V textu zprávy dochází k volnému zaměňování termínů "puška pro přesnou střelbu" a "odstřelovačská puška". Ty ale neoznačují totéž. Designated marksman (přesný střelec, archaicky "ostrostřelec") je voják plnící jiné úkoly než sniper (odstřelovač). Prochází jiným výcvikem, střílí na jinou vzdálenost, používá jinou zbraň.

Odstřelovač se pohybuje samostatně nebo v malém týmu nezávisle na "mateřské" jednotce, usiluje o vynikající maskování, pozoruje bojiště, podle možnosti ohrožuje prominentní cíle jako velící důstojníky zpravidla kvalitní opakovací puškou (nejdůležitější vlastností zbraně je přesnost), často může samostatně navádět dělostřeleckou palbu. "Ostrostřelec" podniká něco jiného: Je součástí pěšího družstva (nebo větší jednotky), se kterým postupuje "jako rovný mezi rovnými" a poskytuje z rychle střílející poloautomatické zbraně podporu ostatním. Velká většina zbraní pěšího družstva dnes nedokáže účinně střílet na vzdálenost překračující 300 m. Niku mezi odstřelovačem běžně zasahujícím cíle na 800+ m a útočnými puškami většiny pěšáků proto vykrývá na bojišti právě designated marksman/"ostrostřelec". Jeho nezastupitelnou roli v jednotce znova zdůraznily zkušenosti z Afghánistánu ZDE.

Sovětská "snajperskaja vintóvka Dragunova" zavedená v roce 1963 jakožto typ (nemluvím o vybraných exemplářích) nikdy nesplňovala vysoké standardy západních odstřelovačských pušek. Jedná se o typickou zbraň určenou "ostrostřelcům" integrovaným v pěší jednotce - a také bývala v naprosté většině případů používána právě zmíněným způsobem. Předurčují ji k tomu její vlastnosti - nižší přesnost, kvůli ní menší účinný dostřel, méně výkonná optika (zaměřovač PSO-3 poskytuje pouze osminásobné zvětšení), ale větší rychlost palby, než jakou nabízejí kvalitní opakovačky využívané velkou většinou odstřelovačů.

Zamlžování rozdílů mezi pojmy odstřelovač a "ostrostřelec" (sniper/designated marksman) znejasňuje potřeby české armády i racionále již dvakrát zrušeného tendru. Potřebuje armáda pušky pro přesnou střelbu, ostřelovačské pušky, nebo obojí? Pokud je třeba nahradit starou Dragunovovu pušku (zatímco armáda již disponuje několika modely moderních pušek pro odstřelovače), platí první možnost. A v tom případě lze potřebu naplnit levněji, než kdyby se předmětem tendru měly stát odstřelovačské pušky. Naprosto vyhovující náhradou za sovětskou SVD by byla například americká M21 přemístěná na platformu EBR, která používá standardizované střelivo 7,62 mm NATO a současně umožňuje montáž noční optiky. Takovou zbraň lze pořídit v maloobchodě v cenách zdaleka nedosahujících 5 000 amerických dolarů, přičemž modely téhož určení v ráži 5,56 mm NATO (které při požadovaném účinném dostřelu podle mne nemusejí být plně adekvátní) bývají ještě levnější. "Skutečné" odstřelovačské pušky se však pohybují v cenových relacích i o 100 % vyšších než modernizovaná M21. Je tedy klíčové znát odpověď na otázku: Chce Armáda ČR vlastně přezbrojit ostrostřelce, nebo odstřelovače? Podle toho lze teprve posuzovat vhodnost a výhodnost nabídek jednotlivých prodejců. Zprávy pronikajicí via ČTK do médií však vůbec neumožňují přesné vyhodnocení kritérií tendru.

Rozhodně by nemělo být běžnou praxí fixovat se při posuzování činnosti MO na formální finanční kritéria minulého summitu NATO ve Walesu. Ve stopách nedostižného vzoru náměstka Kalouska totiž můžete v nesmyslných tendrech ministerstva snadno utratit ne 2 % HDP, ale třeba i 5 %, aniž by to vedlo k podstatnému navýšení reálných kapacit AČR. Lze například utratit půl miliardy za nákup obrněných podvozků pro zastaralé 120 mm minomety z 80. let - výrazně dražších než zbraň sama - aniž tím vyrovnáte její četné nedostatky a aniž výrazněji zvýšíte reálnou schopnost přežití kontrabaterijní palby ZDE. Jedním z vrcholů akvizičního umění je pak odmítnout německou nabídku odprodeje moderních tanků Leopard, za příšerné peníze zmodernizovat 30 zastaralých sovětských tanků T-72 a ty pak začít nahrazovat v okamžiku, kdy Německo prodeje zastavilo a nejbližší Leopardy lze nakoupit ve Španělsku - v technickém stavu, v jakém je nechtěl převzít ani chudý jihoamerický stát Peru. Podle dostupných zpráv si teď zprovoznění každého kusu vyžádá zhruba milion eur ZDE. Také jste četli pohádku Jak dědeček měnil, až vyměnil?

Pro vyhazování peněz z veřejných rozpočtů vidlemi neexistuje žádný faktický strop. Bez nápravy akvizičního systému MO dává veškeré navyšování rozpočtu ministerstva jen omezený smysl. Vojáci si dodnes stěžují na chybějící vybavení či nedostatek munice při výcviku a i do budoucna lze podobný stav snadno skloubit řekněme s pěti - deseti prominentními velkými zakázkami, jež základní nedostatky neodstraní, nebo dokonce prohloubí. K tomu přistupují osobně forsírované projekty směřující v případě dokončení k přeměně ministerstva obrany ve druhé vnitro - s odlišným stranickým obsazením.

Média v demokracii by měla politiky kontrolovat. Aby to však dokázala, musí ti kdo v nich pracují alespoň v základních obrysech rozumět problematice, o níž politici rozhodují. Jestliže fakticky východiskem a zároveň koncem aktivity médií zůstanou terminologicky zmatená prohlášení bez podrobného prozkoumání předložená čtenáři, média svou kritickou a kontrolní funkci naprosto nesplní.

0
Vytisknout
3901

Diskuse

Obsah vydání | 29. 7. 2016