Pomatená Evropa neví, kde je sever

28. 7. 2016 / Bohumil Kartous

Ve vlaku na mě gestikuloval starší pán.

"Prý zabili kněze někde ve Francii?" 

"Netuším," povídám, "nedíval jsem se na zprávy. Zjistím... Ano, v Saint-Étienne-du-Rouvray, dva útočníci zabili kněze, prořízli mu hrdlo, zajali několik rukojmí, policie je zastřelila." 

"To byli oni, měli nože..."

Pokud Evropa a USA nedokáží neutralizovat démona Daeš, kterého výrazně pomohly stvořit, dojde na nepřekonatelný rozvrat evropských společností a ochotu naslouchat politickým hochštaplerům, kteří vzývají kolektivní vinu a přesvědčují, že násilí je možné likvidovat násilím a odmítáním vlastní odpovědnosti. Může reálně dojít k návratu o století zpět.

Daniel Veselý publikoval nedávno dva články o tom, že je nutné posuzovat jednotlivé násilné útoky jednotlivě a nikoliv paušalizovat. Ano, to je nutné, ale říkejte to médiím, která vytvářejí obraz světa pro většinovou společnost. Je úplně jedno, že útočník v Nice byl původně pouhý sociální loser, který nekoketoval s radikálním islamismem, ale s naprosto profánními svody. Masovou vraždu, kterou spáchal, afilioval s ISIS. 

Je jedno, že útočník v Mnichově byl psychicky nemocný, vnitřně pravděpodobně rozervaný člověk, který nedokázal snést problém s vlastní roztříštěnou identitou. Když vraždil, křičel Alláh Akbar. Křičel taky, že je Němec, ale to je pochopitelně "vedlejší", stejně jako inspirace Brievikem, jak poukazuje Veselý. Každý politický populista i každé neseriózní médium vytvoří zprávu tak, aby bylo možné ji číst podle kódu, který přispívá k všeobecné panice a přesvědčení, že islamisté už jsou těsně za hranicemi. Tragikomické, ale naprosto skutečné. Skutečnost v tomto případě určitě není složitější, je naopak zcela jednoduchá.

Tak bychom mohli pokračovat. Je jedno, že zatímco útočníci, kteří zabili kněze, pravděpodobně prošli dlouhým obdobím radikalizace, zatímco ostatní se přichylují k radikální islamistické ideologii jako k záchytnému bodu, pomocí kterého racionalizují osobní pomstu světu, který je nepřijal a v němž si neví rady. Pro publikum ve střední Evropě je to naprosto nepodstatný detail, který nehraje roli. Jsou to všechno přistěhovalci, jedno jestli se v zemi narodili, nebo přišli nedávno. A jsou to všechno muslimové. A jak říká velký státník a obránce práv nebohých Čechů Miloš Zeman, nejsou všichni muslimové teroristé, ale všichni teroristé jsou muslimové. (Přitom to samozřejmě není pravda.) Tento záslužný souhrn výroků hlavy tohoto státu, který přinesla ČTK, velmi dobře ilustruje modus operandi, s jakým česká společnost čte svět okolo. Jeho totalita, nepřipouštějící jakoukoliv pochybnost, je hrozivá.

S tím nelze nic dělat. I kdybychom rozebrali na prvočinitele všechny individuální motivy masových vrahů, i kdyby se ukázalo, že jejich afiliace s Daeš je vlastně jen snahou najít nějaké "legitimní ospravedlnění" pro to, co chtějí udělat, nějakou konstrukci, která jim dá pouvoir jít a zabíjet, ačkoliv to chtějí udělat z úplně jiných pohnutek, nebude to nic platné. Nic z toho se nedostane ani do pozadí obrazu světa, který vytváří dominantní diskurs. Žádná taková argumentace pak nutně nebude brána v potaz, protože pro confirmation bias stačí najít to správné vysvětlení. Podbízí se jich na terabity.

Ale vina není v dominantním diskursu. Ten se nezmění, s železnou zákonitostí bude stále dokola rekonstruován právě takto. Není možné doufat, že za současného stavu zprostředkování a čtení informací lze docílit nějakého jiného stavu. 

Z hlediska obyčejného člověka je navíc zcela pochopitelné, že se nechce zabývat detailními motivacemi vrahů. Pro něj je klíčovou informací, že se nějak údajně pojí ke stejnému kořenu, a tím pádem nachází to nejjednodušší vysvětlení, přesně podle pravidla Occamovy břitvy. A je-li ISIS, je to přeci muslimská ideologie, a jak říkal Zeman...

Jediné řešení, které je možné podniknout, spočívá v neutralizaci toho, co mesmerizuje sociopaty, vytváří strach a paniku a v konečném důsledku nabourává křehkou důvěru, na které tento globalizovaný, vnitřně propojený svět stojí. Největší hrozbou Daeš, byť to možná bude znít krutě, nejsou masové vraždy, k nimž ve jménu této ideologie pomsty za vlastní nemohoucnost dochází, tím úplně největším nebezpečím je, že už dnes se jeví být velmi pravděpodobný příklon k populismu uvnitř evropských společností. Brexit je toho živým a a šokujícím důkazem. Ačkoliv tyto akty nemají své viditelné oběti na životech, jejich obětmi budeme nakonec všichni. 

Jen omezená schopnost domýšlet důsledky různých brexitů, pokusů o izolaci před okolním světem, uzavírání se do kokonů, v nichž vládne "zákon a pořádek" udržovaný za cenu omezení lidských práv a svobod, je přesně tou cestou, která může přivést Evropu do stavu nesvobody a umožnit různým slouhům podřídit společnost diktátu surové moci.

Evropa je evidentně zmatená a neví, kde je sever. Evropští politici ještě nepochopili, že stav nouze už nastal a čekají pravděpodobně na to, až se situace úplně vymkne kontrole. Nebudou muset čekat dlouho. Ještě chvíli, a volání po segregaci a "přirozeném" výběru se začne naplňovat. Návrat o století zpět. 

Je možné, že Evropa musí řešit řadu různých problémů. V krizovém stavu je ovšem klíčové určit si priority. Jak kdysi vtipně poznamenal s poukazem na debatu o rozvoji vzdělávání Ondřej Šteffl, je naprosto bláznivé lámat si hlavu nad tím, že na třetí palubě chybí na záchodech toaletní papír, když loď směřuje přímo na mělčinu. 

V podobném stavu se nyní ocitáme. Daeš je problém, který Evropa, společně s USA, pomohla vytvořit. Nejen že nese hrozivé důsledky, ale přímou odpovědnost za mnohem mnohem větší utrpení lidí na území, Sýrie, Iráku a všude jinde, kde se tento ideologický mor rozšířila kde v jeho jménu dochází k vraždění. Pokud tento stav bude trvat, nic se nezmění. Vůbec nic. A pokud si někdo ve střední Evropě myslí, že je jaksi z obliga, je směšný. Naše partnerství s těmi, kdo krizi vyvolali, a naše úplná bezpečnostní závislost na tomto partnerství, by naopak měla z českého ministra zahraničí dělat nejhlasitějšího podporovatele okamžitého řešení problému Daeš. Proč jím není?

Daeš nelze porazit nálety bezpilotních letounů. Lze ho porazit jen stabilizací Sýrie a Iráku, především. To bude stát hodně úsilí a hodně peněz, pravděpodobně také řadu mocenských kompromisů vůči Rusku, Turecku a Íránu. To je ale pořád docela dobrá cena za to, že se Evropu podaří udržet. Evropští politici by se měli přestat šťourat v nesmyslech a vydávat planá prohlášení. Je v jejich moci začít řešit skutečný problém, aktivně pomoci ukončit válku v Sýrii a pomoci stabilizovat Irák. Čas tiká a zanedlouho velmi pravděpodobně dojde k dalšímu násilí, které velmi rychle uzavírá cestu někam jinam, než k dalším nouzovým "exitům".

0
Vytisknout
6242

Diskuse

Obsah vydání | 29. 7. 2016