Mívali jsme okurkovou sezónu. Teď není úniku před absurditou

27. 7. 2016

Mívali jsme v létě okurkovou sezónu, kdy se v novinách tiskly z nedostatku jiných zpráv nesmysly. Koncept nesmyslu vyžaduje, že navzájem sdílíme představu o tom, co je rozumné, píše Raphael Behr. Avšak ve vzestupu Donalda Trumpa (a ostatních populistů, jako třeba Brit Boris Johnson či Čech Miloš Zeman, pozn. red.) je nová, nebezpečná absurdita, která zároveň vzdoruje rozumu a vyžaduje racionální debatu. Protože, zjevně, pro miliony lidí, tato absurdita vůbec absurdní není.

Je groteskní, že muž jako Trump, z něhož vyzařuje infantilní nedůtklivost, narcistní zášť a tyranský rasismus by měl získat kontrolu nad jaderným arzenálem. Mnozí se snaží pochopit, jak se to mohlo stát. Hovoří se o tom, že je prý Trump (a Zeman, a Johnson, pozn. red.) výrazem kulturní marginalizace bělošské dělnické třídy, projevem hospodářské nejistoty ve věku nefunční globalizace, že jsou tito lidé příznakem protivládní rétoriky, která požírá sama sebe.

Ten jev vyžaduje racionální vysvětlení, ale zároveň si ho jaksi vlastně ani nezaslouží. Je tomu, jako kdyby byl akt objektivního vysvětlení tohoto jevu příliš lichotivý. Začít považovat maniaka za nástroj autentického pocitu frustrace a křivdy riskuje, že tím legitimizujeme šílenství. Je to problém, jehož si v roce 1951 povšimla Hannah Arendtová v předmluvě své knihy Původ totalitarianismu. Varovala, že kauzální analýza extremismu riskuje stát se morálním umrtvením.

"To, že tomu porozumíme, neznamená, že popíráme to šokující, a že dedukujeme bezprecedentní z precedentů, anebo že vysvětlujeme jevy takovými analogiemi a všeobecnostmi, že už přestaneme pociťovat dopad reality a šok zkušenosti." Totéž vyjádřil letos komentátor deníku Washington Post E.J. Dionne. Bylo by lehké zvyknout si na Trumpovy (a Zemanovy, pozn. red.) opakované prohřešky, nechat se jimi otupit. Výzvou zůstává, napsal, "zůstat šokovaný".

Bývalo tomu tak, že pokud se politik začal chovat absurdně, byl za to potrestán. Stejně jako když politik říkal otevřené lži, mělo to pro něho velmi záporné důsledky. V nové fraškovité politice dneška už nemusejí mít slova na realitu vůbec žádnou vazbu. To, na čem záleží, je jaký efekt ta slova vyprodukují. Takže Penny Mordauntová, konzervativní probrexitová ministryně, odpověděla na otázku, zda bude mít Británie právo vetovat vstup Turecka do Evropské unie, že nebude. Přestože správná odpověď byla, že bude. A nenásledoval žádný trest, žádná hanba.

Mark Twain napsal, že žádná politická církev "nemůže čelit zesměšnění a přežít". Jenže to bylo roku 1889. Dnes se zesměšnění od směšných odráží, aniž by jim to jakkoliv uškodilo.

Stephen Colbert vynalezl slovo "truthiness", "jakobypravdivost". Nebylo sice pravda, že Turecko vstupuje hned nyní do Evropské unie, ale bylo to "jakobypravdivé" pro lidi, kteří chtěli věřit, že Británie bude obětí nezvládnutelné vlny imigrantů. Tohle také předpověděla Arendtová, která napsala o totalitní propagandě, že "to, co přesvědčuje, nejsou fakta, ale důslednost systému, jehož jsou tvrzení součástí". Liberálové, kteří mají přístup k ověřitelným faktům, se smějí lidem, kteří šíří konzervativní "jakobypravdivost". Ten smích však neobnovuje staré hodnoty věcné, pravdivé pravdy.

Informovaný úsměšek se stal útěšnou náhražkou vítězství v debatách. Úsměšek nepoškodí fanatického kandidáta, avšak je registrován jeho stoupenci, kteří cítí, často správně, že kosmopolitní vzdělanci se posmívají jejich důvěřivosti.

Liberálové se slunili tak dlouho ve světle své vlastní erudované nadřazenosti, že zapomněli, jak bojovat proti dobře vyzbrojené, rozhořčené nevědomosti.

Nikdo nechce být samolibým, protidemokratickým elitářem, který pohrdá názory milionů voličů, avšak je obtížné prosazovat liberální politiku, když je pozvednut na obranu zlovolné trumpovské (a zemanovské, pozn. red.) stupidity štít antielitářství. Následujme tuto trajektorii a velmi brzo začne být podezřelá sama racionalita - je to zbraň pro takzvané "experty" a intelektuály, kteří ji zneužívají k útokům na zbožné věřící a na jejich politické proroky. Tímto směrem leží éra temnoty.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3089

Diskuse

Obsah vydání | 29. 7. 2016