Útoky v Evropě: Teroristé nejsou duševně nemocní

27. 7. 2016


Několik pachatelů nedávných útoků v Evropě, od Nice až po Ansbach, podle zpráv trpělo psychiatrickými problémy. Avšak podle doktora Samuela Leistedta mentální choroba jejich činy nevysvětluje.


Mohamed Lahouaiej Bouhlel, který při oslavách útoku na Bastillu v Nice zabil 84 lidí, míval "epizody", během nichž ve svém dohledu "vše ničil", sdělil otec po útoku tuniským médiím.

Mladý syrský uprchlík který se v neděli odpálil v německém Ansbachu a zranil patnáct lidí trpěl depresívními epizodami a pobýval na psychiatrické klinice kvůli neúspěšným pokusům o sebevraždu.

Tyto děsivé činy vedly k otázce, zda existuje vztah mezi duševní chorobou a terorismem. Avšak doktor Samuel Leistedt, psychiatr a profesor Svobodné univerzity v Bruselu se specializací na terorismus, považuje situaci za složitější.

Existuje spojení mezi terorismem a duševní chorobou?

Zásadní je pochopit, že terorista v přísném slova smyslu není duševně nemocný. Mezi těmi, které jsme mohli studovat, nejsou žádné skutečné příznaky duševní choroby. I když jsme zaznamenali vysoce narcistní a paranoidní osobnosti, nestačí to ke kvalifikaci pachatelů coby patologických osobností.

Přitom můžeme skutečně rozlišovat mezi opravdovým terorismem a tím, čemu v psychiatrické hantýrce říkáme "pseudokomando". Ačkoliv jde o dvě zcela odlišné věci, obě se mohou projevovat útoky a masovým vražděním, ať už provedenými s použitím výbušnin, nože nebo vojenských zbraní.

Používáme pojem pseudokomando, protože na rozdíl od teroristů zapojených do některých nedávných útoků džihádistů, kteří byli vycvičeni v Sýrii nebo Iráku, aby se naučili zacházet se zbraněmi, pseudokomando často jedná samostatně a bez velkých příprav. Shání zbraně, ale neprovádí nutně nějaký fyzický výcvik - není válečníkem.

Pseudokomando může trpět vážnými osobnostními poruchami s narcistickými a paranoidními tendencemi. Jsou to lidé, kteří se často zabijí, než jsou zatčeni. Typický příklad představuje Nordine Amrani, zabiják z Liège, který zabil pět lidí při útoku v prosinci 2011. (Amrani, který jednal sám, byl silně vyzbrojen. Mezi pěti lidmi, které zabil, bylo dítě. Zranil také více než 121 osob, než nakonec spáchal sebevraždu.) Nor Anders Behring Breivik, který v červenci 2011 zabil 77 lidí, také spadá do této kategorie, protože i když se hlásil k ultrapravicové ideologii, jednal sám. V jistém okamžiku byla vznesena otázka, zda by měl skončit v psychiatrické instituci. Ale je to jen další příklad narcistické osobnosti.

Co můžeme zatím říci o útočníkovi z Nice Mohamedovi Lahouaieji Bouhlelovi?

Nemůžeme dosud rozhodnout, jestli spadá do kategorie pseudokomando, protože byl zřejmě v kontaktu se skupinou Islámský stát, ačkoliv nikdy necestoval do Sýrie nebo Iráku. A co víc, zdá se, že došlo k rozsáhlým předběžným přípravám.

Rozdíl mezi pseudokomandem a teroristou spočívá v tom, že terorista jedná jako součást sítě. Pseudokomanda jsou izolovaná, pokud ne osamělá. Často je tu katalyzátor jejich akcí - rozvod, ztráta zaměstnání... Ke svému projektu nikoho nepustí a zbraně získávají na vlastní pěst. Jde o izolovaný a bezprostřední akt.

Podle původních zpráv se zdálo, že Bouhlel byl mimořádně psychologicky nestabilní...

To je výjimka. Teroristé obecně nemají tento typ profilu. Deprese, utrpení nejsou pravidlem. Velmi málo z nich vykazuje znaky psychiatrických poruch. Tento muž byl některými médii prezentován jako psychopat. Byla to chybná analýza. V danou chvíli to tak nevypadá. Psychopatie má velmi přesnou definici. Psychopat by nereagoval jako zabiják z Nice: Psychopata se nic nedotkne, nezabíjí, neexploduje.

Syrský uprchlík který se v neděli odpálil v německém Ansbachu strávil určitý čas na psychiatrické klinice. Jsou lidé mentálně zranitelní cílem náborářů Islámského státu?

V Evropě Daeš rekrutuje mezi lidmi, kteří nemají profesionální ani sociální zázemí a kteří také mají rodinné problémy - to je situace, která je mezi migranty rovněž zvlášť častá. Daeš se na ně zaměřuje a snaží se využít tyto jedince jako chodící bomby.

A existují nějaká varovná znamení?

Varovná znamení jsou velmi komplikovaná. Ano, některá existují, ale jak zasáhnete v zákonném a demokratickém rámci, když se nikdo nedopustil zločinu? Jsou tu nebezpečná chování, ale je velmi obtížné zasáhnout s předstihem. Jak můžete říci, zda se někdo rozhodne jednat?

Osobně spolupracuji s výzkumnými skupinami, které studují útoky na belgické a francouzské půdě, aby je lépe pochopily a také aby jim předešly. Je důležité chápat, s jakým typem zabijáka máme co do činění, protože způsob, jakým z vyšetřování získáváme informace, závisí na těchto profilech. Je to také důležité pro způsob, jímž zločince posuzujeme u soudu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2993

Diskuse

Obsah vydání | 29. 7. 2016