Porážka vzbouřenců na východě Ukrajiny nebude zrovna příčinou k oslavám

14. 8. 2014

Je lepší, když zločinci prohrají, než když vyhrají, píše v britském deníku Times vojenský analytik Edward Lucas. Není to ale nutně důvod k jásotu. Hrozba Rusy podporovaného povstání na Ukrajině, které by se rozšířilo na sever a na západ z Krymu, stejně jako hrozba totální občanské války ustoupily. Ale blížící se konec (nebo přestávka) v nejkrvavějším evropském konfliktu od války v bývalé Jugoslávii není žádnou příčinou k oslavám.

Ukrajina je v katastrofální situaci, Rusko - pokud připustí, aby jeho lidé na Ukrajině byli poraženi - bude potřebovat zachránit svou pověst, což bude znamenat další problémy jinde. A Západ, který je rozhádaný a nesoustředěný, naprosto není vstavu, aby dokázal efektivně vyřešit nejvážnější evropskou bezpečností krizi za mnoho desetiletí.

Každá ze tří ukrajinských krizí - hospodářská, ústavní i geopolitická - by stačila k naprostému kolapsu té země. Kombinace všech těchto tří krizí vypadá jako naprostá katastrofa.

Ještě předtím, než Rusko začalo s rozčleňováním Ukrajiny, byla Ukrajina v situaci ekonomického volného pádu. Během čtyř let, kdy byl u moci, režim nyní zdiskreditovaného prezidenta Viktora Janukovyče zrušil hospodářské reformy, zkorumpoval státní instituce a (za vydatné pomoci západních bankéřů a právníků) rozkradl desítky miliard dolarů. Rozsah tohoto rozkrádání je plně zdokumentován v nové studii Looting Ukraine (Plenění Ukrajiny), kterou právě vydal Legatum Institute.

Hněv nad vším tímto přivedl nové prozápadní úřady na Ukrajině k moci - ale špinavé dědictví předchozího režimu bude téměř neodstranitelné. Nezaměstnanost a inflace se rychle zvyšují. Měna se propadá. Ukrajinská ekonomika se letos zřejmě zmenší o 7 procent. Veřejné finance jsou vyrabované, nepředvídatelné zvyšování daní dále ohrozí zájem podnikatelů investovat. Téměř nic z rozkradených peněz nebylo získáno zpět. A tohle všechno existuje ještě před zimou, kdy teprve bude mít ruské rozhodování o dodávce plynu nejvážnější dopad.

Ukrajinská vláda je katastrofa. Veřejná správa, s několika málo výjimkami, zůstává dál zabřednutá do zvyklostí sovětské provinční byrokracie. Parlament byl zvolen za Jakukovyčova režimu a jeho složení odráží nejhroznější rysy Janukovyčovy vlády. Jaká může být naděje na obnovení zákonnosti, když si poslanci drze k osobnímu prospěchu za peníze koupili svá parlamentní křesla?

Válka a revoluce, i když zvítězí lepší strana, přinášejí pocit křivdy a rozhádanosti. Před nynější krizí nebyla Ukrajina rozdělenou zemí. Většina zahraničních novinářů tvrdě přehání a zjednodušuje rozdíly v jazyce a v postojích k historii. Avšak potrvá desítky let, než se uzdraví rány z letošního roku, i bez zasahování zlovolného souseda Ukrajiny.

Mají-li válku vyhrát, ukrajinské úřady musejí uzavřít dvě ďábelské smlouvy. Jedna bude s oligarchy, kteří nenáviděli kořistnický Janukovyčův režim, ale kteří nejsou důvěryhodní, pokud na ně máme spoléhat, aby vytvořili otevřenou společnost, řízenou podle zákona. Tito oligarchové financují nynější válku. Budou očekávat odměnu. To rozzuří idealisty, kteří kdysi demonstrovali na Majdanu v centrálním Kyjevě a kteří chtějí, aby s nimi jejich země zacházela s otevřeností, důstojností, legalitou a efektivností, jakou považují za své evropské právo.

Zadruhé, regulérní armádní jednotky bojují bok po boku s dobrovolnickými milicemi, jejichž příslušníci zastávají sporné (a někdy i zcela odporné) politické názory. Co se stane s nimi, až válka skončí? Loupeživé bandy tvrdých, sebevědomých, ozbrojených mužů, očekávajících, že se s nimi bude zacházet jako s národními hrdiny, ochromí ukrajinský politický systém.

Kromě toho bude rekonstrukce východu země obrovský ekonomický i politický problém. Už před válkou byl rezavějící východoukrajinský průmysl špatně řízen. Obnovit zničené domovy, ulice, školy a nemocnice bude obrovskou zátěží státního rozpočtu a vůbec se nedá očekávat, že budou obnoveny do takové míry, aby to vyvolávalo loajalitu a nadšení.

Stejně obtížné bude vytvoření ústavní vlády. Mnoho místních lidí bude považovat vládní moc za moc okupační. Mezitím osoby loajální vůči Kyjevu budou požadovat potrestání za bití, plenění a svévolné věznění osob vzbouřeneckými úřady. Nejlepší nadějí pro mír a smíření je decentralizace Ukrajiny - je ale obtížné si představit takovou decentralizaci, která by byla odolná vůči ruskému zasahování.

Vladimír Putin není takový politik, který by si tiše doma lízal rány. Jeho propagandistická mašinérie - využívající hysterických, nenávistných programů vysílaných ve státem ovládané televizi - úspěšně přesvědčila většinu ruského obyvatelstva, že vláda v Kyjevě jsou fašistická monstra a součást širšího západního spiknutí proti Rusku. Takové hrozbě je nutno čelit vítězstvím, nikoliv příměřím. Mnoho zastánců tvrdé linie už nyní vyčítá Putinovi, že nenabízí vzbouřencům na Ukrajině větší podporu.

Tváří v tvář porážce vzbouřenců je možné, že Rusko zasáhne vojensky. Možná vytvoří dočasný humanitární koridor pro evakuaci obležených měst Luhansk a Doněck. Lehce by se to pak mohlo stát trvalým řešením.

Zatímco kyjevské úřady zápolí s chaotickými důsledky vítězství, na řadě je teď Putin. Může otevřít druhou frontu v Moldově, kde Rusy podporovaná separatistická enkláva Zadněstří nabízí Kremlu možnost zasahovat dokonce ještě v chudší a v ještě hůře řízené zemi, než je Ukrajina. Anebo by mohl něco zkusit v pobaltských zemích a vyzkoušet tam to, co považuje za "nepevnost západních záruk". Anebo může vyvíjet hospodářský tlak na Kyjev a právem počítat s tím, že Západ nebude donekonečna financovat Ukrajinu, selhávající stát, řízený zkorumpovanými politiky, oligarchy a polovojenskými zločinci.

I na vrcholu ukrajinské krize bylo pro Západ složité se na ni soustředit. Nikdo nechce konfrontaci s Ruskem. Evropská unie zavedla sankce příliš pozdě a to sankce, které byly příliš mizivé. NATO chce nyní znovu bránit své území, jenže už nemá jednotky, které by to dokázaly dělat pořádně. Amerika za Baracka Obamy se vůbec nechce angažovat.

Vladimír Putin to vidí. Možná prohrál bitvu, ale má v plánu vyhrát válku: oddělit Evropu od Ameriky, přepsat pravidla energetického trhu, a znovu získat historickou moc nad svými sousedy.

Takže zatím neoslavujme - lépe si udělat silnou kávu.

Edward Lucas právě vydal v nakladatelství Bloomsbury aktualizovanou verzi své knihy The New Cold War (Nová studená válka)

Kompletní anglický článek je k dispozici pouze v papírové verzi deníku Times ze dne 12. srpna 2014, strana 25, nebo v placené internetové verzi.

0
11507

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2014