Odpověď aktivního občana na praktiky "našich" soudů

23. 7. 2013

Protivládní demonstrace, Ostrava, Masarykovo náměstí, 17. 11. 2012 (na fotografii, pořízené deníkem Právo, je Dušan Míček, pod čepicí vlevo autor)

V poslední době se i v nezávislých a alternativních médiích množí názory popisující velmi surově a brutálně naši současnou společenskou realitu víceméně následovně, píše Martin Míček:

"Co jste vy idealisté a snílci čekali, převrat v r. 1989 neměl s očekáváním lidí a nástupem skutečné svobody a demokracie nic společného, rozhoduje moc a síla peněz! Nelze se proto divit naší současnosti, já to přece vždycky říkal..."

Všichni známe ono rčení, "že po bitvě je každý generálem..."

Ale ona bitva opravdu skončila?!

Opravdu vše v naší zemi a společnosti muselo dopadnout tak jak dnes vidíme, v čem dnes žijeme, či jsme nuceni živořit?!

Nevěřím na daný "osud". Pokud něco takového existuje, je to jen PŘEDPOKLAD a jako takový se NEMUSÍ NAPLNIT. Záleží totiž na mnoha okolnostech - nežijeme v inertním vakuu, ale ve zcela konkrétním a v čase proměnlivém prostředí. Prostředí neustále on-line ovlivňující nejen nás samotné, ale i naše činy a děje kolem nás.

Akcentovat však dnes nechci ani změny klimatu, ani proměnlivosti v přírodě. Ale vlastní "objekt" zájmu - člověka. Není a nikdy totiž nebyl jen pasivním divákem - a nemusel jím být nikdy a za žádného režimu. A v mnohých případech ani nebyl.

Bez ohledu na motivaci mocných ke "změnám" v listopadu 1989 a později (nešlo přece o nějaký jednorázový akt), bez ohledu na tu či kterou ideologii soupeřících světosystémů zde vždy byl i prostý občan - tedy zcela konkrétní člověk. V našem případě zprvu něco přes 15, později něco přes 10 milionů konkrétních lidí. Nechci nyní psát o zcela konkrétních a zásadních vlivech ze zahraničí (jakkoliv existovaly, existují a budou existovat). Chtěl bych vyzdvihnout něco jiného: prostého - ale VEŘEJNĚ AKTIVNÍHO OBČANA republiky. Tedy toho či tu, kteří byli v minulých desetiletích zcela konkrétně fyzicky činní v našem společném veřejném prostoru. V našem společném životním prostředí nás všech.

Dnes při zpětném pohledu na uplynulé "popřevratové" období můžeme každý sám (či společně) nahlédnout kdo, kolik a jak byl aktivní a činný pro obhajobu či prosazování zlepšení kvalit života všech, a kdo naopak se jen rychle chopil příležitosti, zužitkoval vazby, vztahy či informace a existující výhody čistě ve svůj materiální prospěch. Paušálně tedy dnes tvrdit, že vše "muselo dopadnout jak dopadlo" je nejen nepravdivé, ale také nespravedlivé. Zejména vůči aktivitám a často nesmírnému altruismu a obětavému nasazení těch usilujících o zlepšení poměrů. Bohužel často nemohla kvůli pasivitě, pohodlnosti a ochotě jen "sprostě si užívat a konzumovat" velké většiny kolem - rozhodnout o změně k lepšímu hrstka obětavých, aktivních a odvážných ... Díky pasivity té "většiny" která naopak proti často velice racionálnímu a jasnozřivému vidění či konání aktivních lidí stavěla individualismus, pohodlnost, nekritickou ideologizaci, či nechtěla, nehodlala a nedokázala vidět ty "hořké konce" - v nichž žijeme či dožíváme dnes...

Tímto úvodním zamyšlením bych chtěl nejen podepřít teorii "o rozhodující roli aktivní menšiny", ale upozornit rovněž na starý otřepaný fakt: pokud nekonáme my slušní, neznamená to že neslušní také nedělají nic. Ono rčení "Chceš změnit svět? Stačí čtyřiadvacet hodin nečinně přihlížet" stále platí. Obvykle tedy platí, že nevyplní-li veřejný prostor aktivní slušní, stávají se obětmi a nakonec již jen pouhými "surovinami" výkonu moci neslušných... Neboť AKTIVITA ZNAMENÁ MOC, naopak PASIVITA BEZMOC. Se vším co k tomu patří - tedy i se stále se zmenšujícím prostorem pro "zbytkovou aktivitu někdy později...".

A jak nás učí dějiny ono "okno příležitosti" pak musí být často znovuotevřeno velmi krvavým a necitlivým způsobem...

Pro naprostou většinu z nás je bezesporu určující a velmi významný nejen fungující stát, ale také stát bezpečný. Stát zajišťující nejen fungující a spravedlivé právo, ale také možnost aktivně žít svůj život bez nezákonných rizik plynoucích často od těch, kteří se díky "té své aktivitě" v minulých letech zajistili tak, že se na mysl vkrádá ono známé "na věčné časy a nikdy jinak" a na své okolí naprosto odmítají brát ohled. V jejich kruzích oblíbený sociální darwinismus je v jejich podání jen "odnoží" skutečného fašismu. Zalhávat, že k fašizaci naší společnosti reálně dochází a korupci podporující konání soudů (resp. mnohde jejich nekonání) je dnes nesmírně nebezpečné.

Třetí pilíř moci - moc soudní - má tedy bezesporu být jednou z pojistek o demokracii alespoň usilujícího společenského systému. Nemá --li jít o pouhé fráze a deklarace. Ale fráze a deklarace nesmí nahrazovat SKUTEČNÉ ZÁKON A PRÁVO, SPRAVEDLNOST POSLILUJÍCÍ KONÁNÍ. Neb kde není spravedlnost není prázdno - ale nespravedlnost. A kde není právo je logicky bezpráví.

Obávám se, že nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu V KONTEXTU dalších rozhodování a konání jiných soudů dává jasně najevo, že demokracie a vláda lidu v ČR je mrtvá... A že tedy nastal čas na okamžitou, masovou a praktickou aplikaci článku 23 Listiny práv a svobod -dříve, nežli bude slušnost, sounáležitost a solidarita mezi lidmi nadlouho pohřbena i se skutečným lidstvím...

Jako aktivní občan jsem se zejména v minulosti dostával do častého kontaktu se státními složkami zajišťujícími praktický výkon moci. Na mysli zde mám zejména představitelky a představitele samospráv a státní správy - zejména v rolích úřadů a i institucí. Nicméně soudům jsem se snahou o smírné řešení snažil v vždy vyhýbat. Ale jak už to v životě chodí, nakonec člověk často musí nejednou zakusit i toto. A u aktivních často bývá věc spojena se životem jiných lidí - kterým se snažíte pomoci s vědomím, že jejich právo a život je koneckonců i společným právním a životním prostředím vás samotných... Chtěl bych zde nyní na osobní zkušenosti se soudy a provázanými úřady čtenářům přiblížit onen "kontext právního prostředí".

První soudní pře jsem se účastnil jako odborná pomoc známému na Českomoravské Vysočině. Šlo o již tehdy staršího a nemocného, nicméně nesmírně pracovitého a aktivního člověka, který byl se svou rodinou skutečně vážně postižen některými praktikami minulého režimu. Ačkoliv byl jeho rodině zabaven majetek a otec žalářován a on sám byl de facto poslán do vyhnanství mimo Domov, a bylo mu bráněno studovat. Přesto nezahořkl. Postupně se mu podařilo změnit původně "nalinkovaný" obor, a pracovat více "po svém". Ve své celoživotní profesi si našel také ženu svého života... Jako zdravotník- záchranář přes 40 let zachraňoval životy, v naprosté většině doby v systému, který neměl žádný důvod milovat.

V popřevratové době se mu s rodinou podařilo získat zpět nezákonně odebraný majetek. Část ponechal v nájmu ZD, o část se s rodinou vzorně a jako pravý dříč vzdor vyššímu věku staral. K onomu majetku patřily i louky a les na jednom z kopců jeho milované Vysočiny. V kraji žila vydra a perlorodka. Také proto, a rovněž kvůli snaze ochránit jeho majetek a zdraví jakožto člověka slušného a vždy ochotného pomoci lidem kolem jsem se mu po dva roky snažil pomoci zastavit stavbu obalovny živičných směsí v bezprostředním blízkosti jeho domova. V kraji kde jeho rod žil přes 300 let, a psali o něm v knihách...

V kraji, kde lidé v prosté venkovské hospodě málem povstávali z židlí ve snaze projevit úctu když večer zašel na pivo... Praktiky a rozhodování tamního okresního soudu mnou tehdy skutečně otřásly, a vzdor obsáhlým zkušenostem se mi podařilo rozhodnutí soudu jen pozdržet... Dodnes jsem přesvědčen o korupci v případu. Sehnat důkazy v současném Česku se však nedalo. Naštěstí odvolací soud předchozí rozhodnutí zrušil a věc vrátil k rozhodnutí tamnímu stavebnímu úřadu... Na okraj jen poznamenávám, že na soudní výlohy a příslušného právníka se onomu pánovi místní občané složili... Stavba však měla politický kontext, a tak stavební úřad přes odpor občanů i onoho pána nakonec prosadil názor podnikavců... Obalovna tak dnes stojí, a příslušným způsobem ovlivňuje okolí... Vzdor porušení zákona o ochraně přírody jsem byl i tam svědkem, jak přísluní pracovníci úřadů a institucí sklonili hlavu před bezohledností a pod výhrůžkami mocných ověnčených "rozhodnutím soudu...". V oné době již byl onen pán těžce nemocen, v kontextu dalších negativ jsem nakonec vážně onemocněl i já sám...

Avšak pohled na pana Ladislava Krále - jak s hlasem roztřeseným, ale s hlavou vztyčenou - hájil u onoho soudu svá práva (a tím i životní prostředí a čistotu svého domova, lidí, rostlin a zvířat tam žijících) navzdory suchému cynismu soudce - mi z mysli nikdy nevymizí! Neuhnul a dnes se na nás již roky "dívá z obláčku". I pro jeho památku a PŘÍKLAD jsem ani já nikdy neuhnul... Nezvítězil, a ani občanská aktivita nepomohla. Nicméně neřád a zlořád označil, a bránil mu seč mohl. A jako takové jeho jednání MĚLO SVŮJ SMYSL A VÝZNAM. Po jeho smrti a smrti některých obdobných lidí i v mém současném bydlišti poměry rychle upadaly. Chyběla a chybí přirozená a uznávaná starší autorita...

Obávám se, že tím že nepodporujeme dostatečně podobné statečné lidi upadaly a upadají i poměry v soudobé ČR. POZITIVNÍ PŘÍKLADY CHYBÍ. Často jsme je doslova nechali a necháváme umřít... Jako by náš národ potřeboval jen ty mlčící hrdiny - ty kteří nereptají a ještě se lze zviditelnit položením nějakého toho věnce...

Obdobným příkladem z praxe soudů pro mne byla snaha pomoci paní Jarmile Ferenčíkové v případě její studny a domu v Horním Městě na Rýmařovsku (o případu BL informovaly). I zde jsem se setkal s praxí ohýbání a vykrádání práva soudy, tak s ochotou rozhodovat i bez znalosti věci - a to jak v okresním (zprostředkovaně), tak Krajském (bezprostředně) formátu.

Výsledkem NAVÍC PŘÍMO OVLIVNIL PRAXI ROZHODOVÁNÍ MÍSTNÍHO STAVEBNÍHO ÚŘADU. Tím chci říci, že bez ohledu na výsledek podaného dovolání je paní Jarmila již dnes dlouhodobě poškozována. Její dům byl navzdory realitě uplynulých 160 let co v lokalitě stojí označen za "dům bez vody" - ač tato skutečnost nastala až "rozhodnutím soudu jménem republiky"...

Skandální přístup soudů má dohru v dalším posilování klientelismem prorostlé místní samosprávy. Tyto negativní dopady se již netýkají jen paní Jarmily, ale také všech, kdo se jí snažili pomoci. Jako v předešlém případě i zde SPOUŠTĚCÍM IMPULSEM zbabělosti a ohýbání práva na straně úřadů a samosprávy bylo NESPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ SOUDU. Po mém soudu nezákonné, mj. proto že pominulo princip potřeby obhajoby alespoň základů přirozené spravedlnosti... Dnes lze tak vzít z rozhodnutí soudu člověku i vodu... Jakou cenu má lidský život v takové společnosti?!

Třetí případ praxe se soudy mne již "dostihl" osobně. Po skandálním odebrání maličkého částečného invalidního důchodu vzdor řadě vážných onemocnění je tak soudním rozhodnutím "jménem republiky" devastován i můj osobní život. Poslední možností obrany proti rozhodnutí o odebrání ČID byla totiž možnost podat žalobu na Státní správu soc. zabezpečení.

Podal jsem ji tedy. Krajský soud v Ostravě rozhodl ale nakonec po mém soudu tak, že vytvořil faktickou nerovnost občanů před zákonem, a popřel legálnost svého postupu - když s odvoláním na posudky žalované strany ignoroval názory lékařů specialistů a opřel se o tvrzení žalované strany.

Vystavil mne tak do pozice "formálně zdravého" v situaci, kdy bez náhražek aplikovaných opakovaně až 8x denně nepřežiji déle než pár dní, onemocnění mne může kdykoliv zabít či definitivně zmrzačit a stres a existenční katastrofa tímto postupem vyvolané mi dále ničí zdraví... Každý případný zaměstnavatel tak nejen že by disponoval celou mou osobou, ale doslova mým životem...

V kontextu trvající nenávisti mocných a zájmových, profesních lobby v kraji se nemohu zbavit "dojmu", že tak soud postupoval účelově, či "aby si nezadal"... Odebrání důchodu přišlo v době, kdy jsem vzdor nemocem s vypětím sil a zlomenou rukou absolvoval rekvalifikační kurs - ve snaze zajistit si možnost získání prostředků na samostatnou výdělečnou činnost...

Toto jsem pak učinit nemohl (pro získání dotace se musíte "vypsat" z ÚP a neplatí za vás ani základy pojištění) a zůstal tak v regionu bez vhodného zaměstnavatele na dlažbě - a díky neochotě prodat domov - léta zakládanou zahradu - i bez sociálních dávek - a tedy i bez diet... Dožívám tak za pouhý maličký příspěvek na bydlení v domě který se mi sice stal domovem - ale pro podvod řemeslníka a podrazy bývalého zaměstnavatele nemá ani standart holobytu...

Navíc jsem ke svému zděšení zjistil, že mi další ze sousedů na zahradu léta vypouští veškeré své splašky... V osobním rozhovoru mi to přiznal. Vzdor tomu, že jde o milionáře a podnikatele který si zadek vozí v luxusních vozech, vzdor tomu, že svou chatku rekonstruoval a nyní tam jezdí mnohem častěji, tak jsem zde nikdy neviděl fekál a naopak registroval průsaky z jejich jímky.

Na rozbory však nemám... A výhrada proti podezření na obdobnou činnost jiných lidí na další části zahrady uplatněná u příslušných úřadů v minulosti - vedla toliko k nárůstu nenávisti. Nikoli k získání jistoty, že i zde nejsou má zahrada a můj -- doslova v potu, dřině a krvi budovaný domov či mé zdraví dále poškozovány... Pouze mi "z neznámých příčin" od té doby hynou další a další mladé ovocné stromy, mnohé další živoří a krní... V "podnikatelském záměru" jako podmínce v onom rekvalifikačník kursu u ÚP jsem přitom měl vlastní zahradu jako "prezentační, modelový objekt"...Nyní tak mohu prezentovat akorát bídu a umírající stromy a chřadnoucí keře...

Vše se přitom odehrává v prostoru, který je ovlivňován klientelistickými a podnikatelsko-politickými vazbami lidí, z nichž mnozí doslova rýžují na přírodě a krajině - a dokonce na jejím poškozování v minulosti vydělali v soudních sporech u našich "roztomilých" soudů desítky miliónů korun... Mnozí přitom i v jednání se správními úřady vyjádřili svou nelibost a nenávist vůči mé osobě... Naopak klientelisticko-korupční vazby v regionu vedou k tomu, že dotace a příspěvky státu i EU plynou do kapes jim. Realizovanými krycími projekty se pak dále chvástají a chlubí, a de facto si za ně tímto způsobem dále zajišťují vliv u otupělé a mainstreamem a konzumem zhlouplé veřejnosti... Zbývající slušní jsou zastrašováni a v případě nesouhlasu s praktikami jim hrozí ekonomická a tedy i fyzická likvidace... Zbylo by jim vystěhovat se či umřít hlady. Nejčastěji tedy dělají že nevidí... Ale lze se jim v současném "právním prostředí" divit?!

Čtvrtý případ mé ztráty víry v právní stát souvisí s konáním Ústavního soudu v případě tzv. církevních restitucí. Zde jen úvodem podotýkám, že současný "zákon" v této věci pokládám naopak za LEGALIZOVANÝ ZLOČIN, a s takto pojatým řešením zásadně nesouhlasím. Ve věci jsem byl aktivní na síti, i v terénu - když jsem podepsal petice i účastnil se demonstrací. Více mi zdravotní stav nedovolil. (viz foto v příloze z archivu Práva, kde s bratrem držíme transparent 17.11. 2012 v Ostravě).

V druhé polovině devadesátých let jsem jako předseda našeho občanského sdružení Přátelé Jeseníků - SOJKA vyjádřil v úředním procesu nesouhlas s bodováním tzv. "Areálu turistických služeb Karlova Studánka". Vzdor tomu, že jednání s v tomto případě velmi solidní firmou a jejími zástupci (jejíž bývalý šéf se nakonec stal mým osobním přítelem) bylo nesnadné ve smyslu vyslovení kategorického nesouhlasu, pak v rámci strategie ochrany přírody a cestovního ruchu nebylo možné s "Areálem" souhlasit.

Přáli jsme si zachovat jedinečné klimatické lázně jako lázně, a nikoliv další tuctové turistické centrum, zabránit stavbě "první etapy lanovky na Praděd", stejně jako zachovat možnost vytvoření prostoru pro zachycení nebezpečných štěrků v korytě v případě dalších povodní...

Podařilo se tehdy, naše argumenty uplatněné v odvolání uspěly a "Areál" postaven nebyl. Šéf firmy mi po letech osobně poděkoval, že jsem jej ušetřil mnoha malérů a starostí...

Společně jsme pak s velkým úsilím prosazovali jiné, citlivější a pro místní lidi i ekonomicky výhodnější varianty rozvoje cestovního ruchu. V daném "právním prostředí" ovšem marně a oba jsme na své aktivity a nezištný altruismus doplatili... Tehdejší senátor za ČSSD Reittinger mi dokonce zaslal osobní dopis s poděkováním že jsme zachránili Státní lázně Karlova Studánka...

Nečinil jsem tak ale proto, aby na základě poslanecké bandy "zákonodárců" současného parlamentu přihlížel, jak lázně "zrestituuje" Řád Německých rytířů!

Stejně tak jsem uvažoval v případě bezmála dvacetileté obraně a obhajobě lesů proti řadě jiných podnikavců a "areálů" slibujících "rozvoj a zaměstnanost". Vždyť mohu denně vidět jak se k lesům chovají akciové společnosti... Pokud totiž státu nezůstanou žádné prostředky a možnosti, nezůstanou ani nám - jeho občanům.

"Nápravou" jedné křivdy zde vůči vůli lidu imunní a zákonodárnou mocí nadaní "vyvolení rovnější" (poslanci) spáchali deset miliónů křivd jiných. Hanebné rozhodnutí většiny soudců Ústavního soudu nepokládám za zákonné! Tato "zákonem legalizovaná krádež" naopak rámuje a posvěcuje více než dvacetileté rozkrádání a bourání státu, krádež, brutalizaci a individualizaci veřejného prostoru.

Pokud mohu tedy na základě svých osobních zkušeností aktivního občana s právem a soudy závěrem ohodnotit rozhodnutí Nejvyššího soudu k případu tří korupčníků ODS, pak konstatuji, že zcela zapadá do poměrů v tomto státě. Do poměrů, které pasivní a pohodlná většina občanů bohužel pomohla ustavit. Jde o neskutečný právní paskvil legalizující jednu z nejotřesnějších forem korupce - korupce funkcí, pozicí, postavením. Korumpující vznikem a potvrzením statusu neodvolatelných "nadlidí", zavádějící faktickou právní nerovnost občanů před zákonem, posilující klientelisticko-mafiánské praktiky, a v konečném důsledku i NUTNOST OBČANŮ VZÍT PRÁVO A SPRAVEDLNOST DO VLASTNÍCH RUKOU.

Ve státě bezpráví, bolesti a zoufalství, v zemi strádání desetitisíců až statisíců lidí již asi nelze jinak. Nemusí přece jít nutně o nějaké násilné formy - ale naopak o ZASTAVENÍ VŠEOBJÍMAJÍCÍHO NÁSILÍ - kterého se vládnoucí parlamentní mafie dopouští dnes a denně na těch, kteří se již dávno často ani účinně bránit nemohou. Tvrdit tedy, že naše justice de facto dlouhodobě nepodporuje likvidaci nepohodlných a nepodílí se na špíně a svinstvu, nefunkčnosti naší země je tedy absurdní!

Nastal čas na přímou aplikaci článku 23 Listiny práv a svobod. A nikdo vážení spoluobčané - opravdu NIKDO - TO ZA VÁS NEUDĚLÁ! Ani prezident, ani nějaký jiný spasitel, kterému za to zaplatíte svou pasivní podporou...

Tu květinku skutečného pokusu o demokracii si musíte svou aktivitou ve veřejném prostoru zajistit sami. Trvale.

Z pod rozbité střechy, s potravinami na tři dny a se systematicky splašky trávenou zahradou i studnou v Dobřečově Vám toto vzkazuje jeden autentický rebel - co už o další "živoření" u "právního státu pokryteckého násilí" žebrat nebude...

Martin Míček

0
Vytisknout
7209

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2013