Nedůvěra nelepí

25. 7. 2013 / Marek Řezanka

Zatímco se pozornost mainstreamových médií zaměřuje na to, zda Rusnokova vláda (ne)dostane důvěru Sněmovny ČR, poněkud ve stínu jejich zájmu zůstává mimořádně rozdělená česká společnost. Kdo a co ji rozděluje?

Jedná se o poměrně zásadní témata, jakými jsou pojetí demokracie, právního státu, sociálního státu či obecně hodnot, na kterých má společnost stát.

Má-li společnost fungovat, je jen stěží představitelné, aby v mnoha lidech převládal pocit, že soudy (např. Nejvyšší soud) rozhodovaly v rozporu s danými právními normami, že média hlídají "demokracii" pouze u někoho, že se s poslaneckými mandáty může obchodovat jako kdysi s odpustky či že někteří občané jsou si stále "rovnější", a pro jedny neplatí to, co má být pro druhé samozřejmostí.

Jak si má občan přebrat, že se názory ústavních soudců diametrálně liší od rozhodnutí Nejvyššího soudu?

Výsledkem situace, kdy lidé přestávají věřit soudům, médiím i zavedeným politickým parlamentním stranám, je chaos, který je snadno zneužitelný. "Tekutý hněv" se přelévá do všeobecné nedůvěry vůči většině autorit včetně pilířů demokracie. Tato všeobecná nedůvěra vzrůstá s každou kauzou "zametenou pod koberec", a že tu podobných je víc než dost.

Čeká podobný osud i na nejnovější rozsáhlou politickou kauzu s tím, že jediní, kteří budou postiženi, budou I. Ištvan a R. Šlachta? Bude hněv lidí odváděn k problémům zástupným? Bude jim předhazován viník, který bude vybírán z jejich řad s tím, že jednou to budou Romové, potom bezdomovci, dále třeba nezaměstnaní, jak se to mocným bude hodit?

To jsou poměrně zásadní otázky pro směřování naší společnosti.

Je tristní sledovat, jak se obchází právo. Jak se policejní vyšetřování v podání médií mění ve fotbalový zápas s tím, že nejsou ani tak důležitá pravidla hry, jako její výsledek. Jinými slovy, když bude zatčen pan Vomáčka, je to v pořádku, ale běda vám, sáhnete-li nám na pana Knedlozela. Je úplně jedno, čeho se měl pan Knedlozelo dopustit -- všemu nadřazeno je, že pan Knedlozelo je zkrátka bůh -- a na bohy se nesahá. Pan Vomáčka ať si hnije ve vazbě třeba na doživotí, co je nám po něm. Ale u pana Knedlozela nikoho nesmí ani napadnout, že by mohl být vydán nějakému policejnímu vyšetřování. To by byl konec demokracie. To by byla jasná ukázka policejní zvůle.

Takovýto výklad práva je scestný a neudržitelný. Není možné, aby i člověk neznalý práva oprávněně nevěřícně kroutil hlavou, že na půdě Sněmovny se smí v podstatě cokoli -- a postihnout to nelze.

Takovéto výroky jenom podlamují víru občanů v právní stát a utvrzují je ve skepsi, že "ti nahoře mají jiná pravidla hry a že na nějakém hlasu lidí nesejde. Kdo jednou získá mandát, může s ním naložit, jak se mu zlíbí. Zatím však můžeme být klidní, že se ze žádné strany ve Sněmovně nevyloupla Strana hladových lidojedů, kterou by posílili poslanci z ostatních parlamentních stran, a neodsouhlasila si, že týdně spořádá pět vylosovaných občanů.

Spor o poslaneckou imunitu přitom nelze brát na lehkou váhu. Četní politici bijí na poplach, jak je tu či onde ohrožena "naše" demokracie -- a zároveň mlčí ke skutečnosti, že poslanec by se mohl dopouštět kriminálních činů pod pláštěm své imunity. Tady něco nehraje.

K rozhodnutí Nejvyššího soudu se mj. vyjádřila i bývalá ústavní soudkyně, E. Wagnerová (Respekt, "Soudci nejvyššího soudu pochybili", 18. 7. 2013):

"Já bych se pod ně nepodepsala. Chybí v něm jakékoliv argumenty. Jsou tu prostě jenom tvrzení. Například, že lze za výkon poslaneckého oprávnění označit postoj poslance, pokud se vzdal svého mandátu proto, aby umožnil pokračování vlády, jež s přijetím zákonů spojila hlasování o vyjádření důvěry v ní.

A to víme, jestli to udělali jenom proto? A jak to ví Nejvyšší soud? V každém případě vyložili otázku toho, co je projev a chráněný projev, v rozporu s intencemi, které jednoznačně formuluje Listina základních práv a svobod - a v rozporu s tím, k čemu se Česká republika zavázala na mezinárodním poli."

Z televizních obrazovek i stránek novin se dozvídáme, jaký že "despota" je náš prezident, kterého jsme si tak "neuvážlivě" zvolili v přímé volbě. Na druhou stranu je nám omíláno, jak je důležité, že kdysi dávno získaly tři politické strany tolik hlasů, že mohly společně vládnout. Svůj mandát považují za neměnný a neomezený. I když se opírají o usmolených 101 hlasů, stále slyšíme písničku o "vůli voličů, kteří se tak rozhodli" -- nejspíš až do skonání světa, amen.

Jaký vlastně má mandát potenciální vláda M. Němcové, která by se opírala o 101 hlasů včetně hlasu expremiéra Nečase?

Občas ze strany opozice zazní argument, že jakákoli vláda by byla lepší než ta pravicová Nečasova, jenom s malou kosmetickou úpravou, tedy bez Nečase. Problematické na tomto argumentu je, že vytýká kabinetu P. Nečase ideologický základ. Kvůli němu ale vláda nepadla. Nepadla proto, že byla pravicová.

Důvodem jejího pádu bylo policejní vyšetřování, které ještě není u konce a které jenom tak mimochodem narazilo na zneužívání rozvědky a na podezření na korupci poslanců. Vládní politici však místo jakékoli reflexe zahájili frontální útok. Z Ištvana a Šlachty nadělali zločince, kteří nám rozvracejí stát, dali jim nálepku div ne teroristů a oblékli je do dresů "zlých socanů", aby tak zpochybnili jejich nezávislost.

Již toto jednání by je mělo diskvalifikovat. Činí je totiž nedůvěryhodnými. Jak mají občané věřit politikům, kteří hlava nehlava záštiplně útočí na státní zástupce a policii?

Nečas, Blažek, Benda, Němcová, Kalousek, Schwarzenberg -- ti všichni emotivně a v demokratické společnosti nepřípustně zpochybnili a napadli opory demokratického zřízení. Jakmile by se tito politici objevili ve vládě, nesmažou podezření, že budou jednat zaujatě.

Ještě horší, než když nezávislost policie a státních zastupitelství zpochybňují politici, je stav, kdy se k podobnému jednání propůjčí média. Přímo modelovým příkladem takového jednání je stať šéfredaktora Týdne, Františka Nachtigalla:

"Aktuální bilance "největší polistopadové politické aféry" je tristní: žádní kmotři nejsou obviněni, ve vazbě zůstává jeden generál a bývalá šéfka kabinetu premiéra Jana Nagyová. To je na takovou operaci opravdu směšné. Čím dál víc to vypadá, že celá akce měla jediný účel: shodit vládu. A to se povedlo. Ale v demokratické zemi je toto naprosto nepřijatelné." ("Ištvan a Šlachta musejí jít" 16. 7. 2013)

Šéfredaktor Týdne zde opomíjí základní fakta. Zřejmě pokud někdo není ve vazbě zavřený aspoň rok, je okamžitě nevinný. Jenom "pravověrní lumpové" se nemohou ani po více než roce z vazby dostat, a to ani na hlasování Poslanecké sněmovny. Tam by jejich přítomnost totiž nesnesla Miroslava Němcová, která by se ráda stala předsedkyní vlády.

Podle Ištvana je přitom vyšetřování tří exposlanců a kauza Vojenského zpravodajství jen vedlejším produktem prověřování klientelistické sítě, které je stále v chodu. Jasno by zastupitelství mělo mít do konce prázdnin.

Veškerý postup státního zastupitelství je podle Ištvana standardní a kontrolovaný soudem, ať už se jedná o domovní prohlídky, či uvalení vazby.

Šéfredaktorovi žádného listu nepřísluší posuzovat vyšetřování, o němž nemá dostatek informací -- a o kterém nemá co rozhodovat.

Kabinet, který by sestavila M. Němcová, by ovšem byl nedůvěryhodný ještě z dalšího důvodu. Opíral by se o nikým nevolené uskupení LIDEM, jehož program vznikl až hluboko po volbách a který se diametrálně liší od "fangle, se kterou šly Věci veřejné do voleb" (jak by to poeticky vyjádřil kníže Schwarzenberg s tím, že nezáleží na nějakém programu, ale na tváři, která byla zvolena).

Proč potom ale všechny strany tolik bojují s financováním svých předvolebních kampaní, které mají voliče získat právě na určitý konkrétní program?

Zatím zde neexistuje systém, že bychom si volili poslance z různých stran s tím, že tím posílí mandát poslance na úkor strany.

Celá situace je o to absurdnější, že Věci veřejné zneužily hesel přímé demokracie, aby jejich vedlejším produktem byla právě platforma LIDEM, kterou nějací občané evidentně nezajímají.

Subjekt LIDEM je natolik zdiskreditován, že v očích řady voličů bude podezřelý z korupčního jednání, ať již podpoří vládu J. Rusnoka nebo M. Němcové.

Tvář LIDEM, Karolina Peake, byla od července 2011 do prosince 2012 předsedkyní Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí. Hodlá skutečnost, že zde probíhá vyšetřování, které se dotýká ODS a bývalého kabinetu P. Nečase, úplně bojkotovat?

Podívejme se nyní, jaké mohou mít jednotliví relevantní aktéři motivy pro podporu či odmítnutí úřednické překlenovací vlády J. Rusnoka.

Možným jazýčkem vah bude právě útvar LIDEM. Jedná se o hrstku poslanců z Věcí veřejných, kterým se za žádnou cenu nechtělo do opozice. Je jejich podpora možné vládě M. Němcové tak neochvějná, jak by se z posledních vyjádření K. Peake mohlo zdát?

Nelze opomenout fakt, že se blíží volby. Aby v nich uskupení LIDEM mělo nějakou šanci, nesmělo by být bráno jako nedílná součást trojkoalice. LIDEM má šanci podpořit vládu J. Rusnoka. V podstatě nemá co ztratit. Přestala by být chudou příbuznou ve vládě, které zvoní hrana -- a navíc by byla brána jako někdo, kdo krajně nepopulární a z korupce podezřelé vládě vystavil definitivní stopku, respektive, kdo ji znemožnil návrat na světla ramp.

Karolina Peake samozřejmě může svůj politický osud spojit například s ODS, k níž má blízko již z minulosti. Ale vzala by ODS pod svá křídla i ostatní odpadlíky od Věcí veřejných? A pokud ano, měli by tito politici v parlamentních volbách nějaké šance?

K. Peake se nechala slyšet v tom smyslu, že podpoří vládu na půdorysu LIDEM, ODS a TOP09. "Ale kdyby měla Rusnokova vláda dál fungovat bez důvěry v demisi, nebo s důvěrou, tak bychom se nechovali nijak hystericky a ve Sněmovně nehlasovali proti všemu, s čím by ta vláda přišla. Kdyby přicházela s věcmi, které vycházejí z našeho programu a které bychom považovali za rozumné, tak ty bychom podpořili. Nicméně na jednání našeho klubu před hlasováním o rozpuštění Sněmovny všech osm poslanců deklarovalo, že chtějí pokračovat ve vládě ODS, TOP 09 a LIDEM."

Postoj LIDEM se přitom může odvíjet od pravděpodobnosti, s jakou KSČM, ČSSD a Věci veřejné podpoří Rusnokovu vládu.

KSČM má nejspíše jasno, neboť by svým voličům nevysvětlila, proč by měla umožňovat vládě Petra Nečase bez Nečase návrat k moci. Podobně na tom budou Věci veřejné, tedy to, co z nich zbylo.

Postoj ČSSD se stále tvoří. Nejsilnější opoziční strana není jednotná. Bojí se špatného kroku, který by ji mohl připravit o očekávané vysoké vítězství v nadcházejících volbách. Otázkou je, jakého kroku se má vyvarovat. Zaznívají zde hlasy, že Rusnokův kabinet není levicový -- a že ČSSD poškodí, když mu vysloví důvěru. Je tu cítit strach, aby ministři Rusnokovy vlády, pokud budou úspěšní, nezastínili stínovou vládu ČSSD -- a aby na úkor sociálních demokratů neposílila SPOZ.

Problémem ale je, že nyní nejde o volbu levicové či pravicové vlády. Od toho jsou řádné parlamentní volby. V současnosti se řeší jiná otázka, a to, zda má vládnout úřednická vláda s nějakým kompromisním programem, který bude průchodný - jak se říká -- napříč politickým spektrem, anebo, zda má pokračovat sestava ODS, TOP09 a LIDEM, které má jistit hlas poslance Doktora, pro něhož vůdčí tvář ODS, M. Kuba, symbolizuje "Dotek Medúzy".

Jak si na ni ČSSD odpoví? Nejedná se zdaleka o jedinou otázku, kterou by si ČSSD měla klást. Těch je celá řada:

Je pro nás přijatelnější vláda, která deklaruje nezávislé vyšetřování probíhajících kauz, nebo vláda, která dává jasně najevo, že toto vyšetřování neuznává?

Chceme podpořit vládu, která bude pokračovat v asociálních krocích a která odmítá změnit své personální složení, které je z velké části spojené s nějakou aférou, nebo vládu, která avizuje kroky vedoucí k nastartování ekonomického růstu a k řešení nejpalčivějších sociálních problémů?

Pokud Rusnokově kabinetu podporu nevyjádříme, co nabídneme? Má levicový kabinet ČSSD ve Sněmovně šanci získat důvěru, nebo bude pouze neškodným odrazovým můstkem pro trojkoalici? A pokud bychom důvěru dostali, jaké má naše vláda naděje, že bude levicová?

Podpoří nás ODS? Nebo TOP09? A pokud ano, nebudeme jenom loutkou na jejich nitích? A co nás to bude stát (nikoli finančně, ale politicky)?

Pro ČSSD by vláda krátce před volbami nemusela být vůbec přínosem. Naopak. Levice za dané situace ve Sněmovně většinu nemá -- a pokud by kupříkladu TOP09 podpořila vládu ČSSD, udělá to pouze proto, aby byl voličům na očích až do voleb někdo jiný, na koho půjde svést všechny současné i minulé neduhy. ČSSD by tak mohla prohospodařit cenný potenciál.

Rusnokovu vládu může ČSSD podpořit s tím, že k ní má vážné výhrady, ale považuje ji za záruku nestranného průběhu policejního vyšetřování v případě vládních kauz.

Kde jsou doby, kdy se Miroslav Kalousek utrhoval na Petra Lessyho a na vyšetřovatele v kauze CASA?

Lessy byl u soudu očištěn -- stejně jako klíčový svědek v případu letounů CASA, Karel Daňhel.

"Byl na ni (svědkyni) činěn nátlak ze strany policie. Podám podnět k prošetření Generální inspekci bezpečnostních sborů," sdělila advokátka Karla Daňhela.

Vzkaz veřejnosti poskytl i Petr Lessy.

"Choval se (exministr vnitra Jan Kubice) jako naprostý diletant a amatér a s tím já se nemohu nikdy smířit," dodal. Svůj případ přirovnává k inkvizičnímu procesu, který měli organizovat Jan Kubice a Generální inspekce bezpečnostních sborů.

V tomto ohledu ale média nějaké ohrožení demokracie nezaregistrovala. Jak by také mohla, když Karel Schwarzenberg zavelel k ničemu menšímu než k "ochraně demokracie".

"V monarchii zosobňuje panovník a dynastie stát. Republika žije ze svých ústavních institucí, tudíž jejich znevážení a zpochybnění je přímé ohrožení státu. Upozorňuji Vás na tyto skutečnosti, abyste si uvědomili, jakou odpovědnost jsme převzali za naši zemi a naši republiku. Je na nás, tedy na všech našich členech a příznivcích TOP 09 a Starostů a nezávislých, abychom bránili republiku. Bude to těžký boj, to je mi jasné, ale musíme v něm obstát. Spoléhám na Vás a Vy se můžete spolehnout na mě, že neuhneme."

Silná knížecí slova se pokusil trochu mírnit současný vrcholný představitel ODS, Martin Kuba.

"Myslím, že i Karel Schwarzenberg musí cítit, že chceme-li uhájit parlamentní demokracii proti nájezdům prezidenta, musejí úzké stranické zájmy na čas ustoupit zájmu obecnému a na podobná pošťuchování není čas."

Jenže ODS se s TOP09 "pošťuchuje" již poměrně dlouho -- a jen stěží lze zastřít fakt, že zájem TOP09 je v době předvolebním diametrálně jiný, než zájem ODS, pokud tedy obě strany touží maximalizovat svůj volební zisk. Zatímco pro TOP09 by ideálním řešením bylo, kdyby vládla ČSSD, která by vyjídala všechny neduhy z dob trojkoaličního vládnutí až do dna, ODS by byla odsunuta na druhou kolej jako "strana prolezlá kmotry a potřebující očistu". Vidět a slyšet by bylo opět Miroslava Kalouska, který by po aféře s padáky přežil v politice další klinickou smrt. To by ho před volbami posílilo.

Otázkou je, nakolik vážně myslí Karel Schwarzenberg svá slova o rozpuštění Sněmovny v případě, že se nestane, že Rusnokův kabinet důvěru nezíská.

"Pokud by nastala opačná varianta, tak pro nás nic nekončí. Pouze by to znamenalo, že jsme prohráli jednu bitvu. V takovém případě bychom usilovali o rozpuštění Poslanecké sněmovny a začali bychom se intenzivně připravovat na předčasné volby. Předpokládám ovšem, že k tomuto scénáři nedojde. Zatím tomu alespoň všechno nasvědčuje."

Možná jenom chtěl vyslat signál ODS, že kdyby se v ní našli poslanci, kteří Rusnokovu vládu podpoří, TOP09 pomůže vyvolat předčasné volby. Má se jich ODS bát?

ODS si stále nepřiznala, že čelí vážnému problému. Její politici čelí skandálu v Praze, nově i v Plzni. Objeví se ještě něco dalšího?

Pokud měla ODS zachránit "žena nespojená s žádnou aférou", případný návrat trojkoalice pod vedením Němcové může ODS připravit i o její poslední chabý trumf. "Paní čistá" se totiž objeví v plné parádě po boku P. Blažka, M. Kalouska, J. Kubiceho či M. Kuby. Pokud bude navíc prosazovat perly jako zrušení minimální mzdy, nemusí se ODS v roce 2014 dočkat ani pěti procent zajišťujících vstup do Sněmovny.

TOP09 evidentně stoupá a padá s postavou M. Kalouska. Ten se výrazně angažuje ve slovním napadání policie a státních zástupců a ve zpochybňování jejich postupů. Pokud pan prezident Miloš Zeman váhá s pověřením M. Němcové k sestavení vlády, třebaže ta poukazuje na 101 podpisů, bude jedním z důvodů i nedůvěryhodnost některých z nich. M. Němcová totiž neavizovala, že by trojkoalice sáhla k nějakým zásadním personálním změnám -- a instalovala by tak kabinet i se všemi nedůvěryhodnými politiky.

Mezi 101 hlasy podporujícími vládu najdeme jednak podpis Petra Nečase (rezignace kvůli aféře s údajnou korupcí a zneužitím rozvědky ze strany jeho pravé ruky, J. Nagyové), ale také P. Drobila (rezignace pro podezření z korupce), P. Béma (aféra ohledně podezření na nestandardní vztahy s R. Janouškem), J. Bessera (rezignace kvůli napojení na člověka obviněného z korupce) či V. Parkanové (vyšetřována v kauze CASA). Z nastalé situace mohou těžit A. Babiš a T. Okamura, kteří mají do roku 2014 čas se připravit na pozici třetího, který se směje, když se dva perou.

Parlamentní strany by si potom měly uvědomit jedno. Tmelem mezi nimi a občany nemůže být v žádném případě nedůvěra, která se s každou další aférou a každým útokem politiků na nezávislost policie a státních zastupitelství posiluje. Nedůvěra totiž nelepí.

0
Vytisknout
8266

Diskuse

Obsah vydání | 26. 7. 2013