Jaklova "jednoduchá" pravda o amnestii

21. 5. 2013 / Jiří Baťa

Všechno je marné, všechno je marné, ani tisíceré vysvětlování pana Jakla nevysvětlí podstatu a záměr amnestie V. Klause, potažmo její problematickou abolici. Pan Jakl, jak píše v Neviditelném psu , se tisíckrát snažil objasnit amnestii, což už považuje za nudnou pravdu. Z jeho hlediska toto konstatování plně chápu, což je však pravý opak toho, co se snaží veřejnosti vysvětlit, která to ovšem navzdory jeho až nudným ospravedlňováním přesto nechápe. Problém je v tom, že co pan Jakl považuje za "nudnou" pravdu, ostatní za pravdu (byť třeba jen poloviční) nepovažují. Může se stát, že se bude ještě dále tisíckrát opakovat, pravda se podle něj stane super nudnou, ale jak některé skutečnosti nasvědčují, pravda je někde úplně jinde. Pan Jakl je znám svou sveřepou umíněností, neobjektivností a hlavně oddaností V. Klausovi až za hrob. To u něj vytváří potřebu servilní obhajoby všeho, co pochází od V. Klause, případně jeho blízkého odéru.

Jeho obhajoba amnestie je podobná způsobu, kterým amnestii obhajovala exministryně Kolářová, i když pan Jakl používá jiný styl, tedy rétoriku jemu vlastní. Například, že

  • každá amnestie bude vždy nutně kontroverzní. Nemyslím, že by tomu tak vždy muselo nutně být, pokud amnestie bude vyvážená, odůvodněná, opodstatněná a především politicky (finančně) nemotivovaná.
  • kritika amnestie je naprosto legitimní. Ani zde nevidím stoprocentní relevantnost tvrzení, neboť pokud by amnestie byla v intencích, uvedených v bodě předcházejícím, nemusela by kritika být de facto žádná, případně jen nepodstatná,
  • každá předchozí amnestie obsahovala abolici... ale jen tato Klausova se setkala s tak zuřivou a mediální a politickou odezvou. Proč? Odpověď je nasnadě: jednak se abolice odehrává v naprosto jiné době, odlišném politicko-ekonomickém prostředí, než amnestie předchozí, protože abolice se na jedné straně dotýká velmi závažných ekonomických kauz s vysokou finanční hodnotou a kdy abolice umožnila "vyklouznout" ze soudních tenat lidem, které tyto trestné skutky mají na svědomí. Na druhé straně pak tisíce občanů, kterým bylo odepřeno (znemožněno) domáhat se škody cestou trestně právního soudu,
  • abolice Klausova sice zastavila stíhání ve věcech s trestní sazbou až 10 let, ale zase šlo o případy, které by spravedlivým rozsudkem nejspíš neskončily nikdy, protože se vlekly osm, deset nebo třeba devatenáct let. A nebylo jich 15 tisíc, ale něco přes čtyři stovky a stíháno v nich bylo něco přes sedm set lidí. Pan Jakl a V. Klaus už vůbec ne, se nezajímají (a zřejmě ani nezajímali) o fakta, důvody a skutečnosti, proč soudy trvaly tak dlouho, zda všechny příčiny tak dlouhých soudních sporů byly skutečně zaviněny výhradně soudy a soudci, protože je všeobecně známo, že kdo měl možnost, jednání soudů se záměrně vyhýbal s předpokladem, že jeho kauza bude promlčena či odložena. Další konstatování, že se abolice netýkala 15 tisíc, ale jen něco přes sedm set lidí, rovněž neobstojí. Čtyři sta soudních kauz nejhrubších ekonomických (finančních) trestných činů přesahující v souhrnné částce řádově několik desítek miliard korun je rozhodně významnější, než trestném činy v citovaných 15 tisících případech, nemluvě o daleko menším následném dopadu objemu škod, které byly způsobeny věřitelům,
  • asi dvě třetiny z těch čtyř stovek případů se nikdy za ta léta ani nedostaly k soudu, což je v mnoha kulturních zemích vyloučené,
  • mnohdy šlo o "cold cases", na které léta nikdo nesáhl a které se na stolech soudců válely jen jako lapače prachu
  • stovky těchto neřešených případů jen odčerpávalo kapacity policie i justice, aniž bylo zřejmé, že ještě vůbec může padnout spravedlivý výrok o vině. K těmto třem argumentům jen stručná odpověď formou otázky: Uvědomují si pan Jakl, potažmo V. Klaus, kde jsou příčiny tohoto stavu? Že to není jen ve "flákání se" či nezájmu soudců, ale že v tom hraje roli politika, politický vliv, politické či osobní (z titulu postavení) zadání, finanční zainterersovanost , politický a ekonomický chaos, vnější vlivy osob-kmotrů, lobbyistů, politicko-ekonomická spolupráce s mafií a že nastartování této destrukční politiky a spravedlnosti byl započat počátkem devadesátých let s nástupem neoliberalismu? Kdo že byl největším propagátorem tohoto směru? Je nutné jmenovat?
  • jsem byl příznivcem vyhlášení amnestie řadu let a proto jsem se v minulých letech obracel na řadu expertů a sbíral pro svou potřebu jejich podněty a návrhy. Nikoli jako součást zadání od prezidenta, ale jako vlastní iniciativu.To už samo o sobě mnohé napovídá. Ani pouhá osobní zainteresovanost v podobě osobní iniciativy nemůže vyvrátit pochybnosti o spoluúčasti na zmíněné amnestii. Byť by to bylo jen našeptáváním, nebo zcela nenápadnou, ale zato velmi cennou radou zvláště, když si pan Jakl léta, jak sám přiznává, sbíral postřehy, podněty a návrhy ve věci amnestie. Musel přece předpokládat, že je hodlá ve vhodný okamžik (jistě ne nezištně) použít a tak se také stalo. To skutečně může tisíckrát vysvětlovat, že tomu tak nebylo, protože tento fakt prostě nelze vyvrátit,
  • tyto jejich návrhy pro mne byly v lecčem inspirativní, ale že prezident Klaus nakonec rozhodl, že chce začít od nuly a všechny i ty nejmenší parametry amnestie tak vzniky při jeho poradách s panem Weiglem, Hájkem a mnou a po jeho osobním rozhodnutí. A že celá štvanice na jakési autory je tedy úplně nesmyslná. Potvrzují se má slova, uvedená výše. Jenom není jasné, proč se Hrad (v tu dobu) ohrazoval proti autorství či spolupráce na amnestii tří výše jmenovaných, jak je uvedl nový vedoucí KPR V. Mynář. Už chybí jen Jaklovo doznání účasti čtvrté osoby, tedy pana JUDr. Koudelky a nepodařenou či neúspěšnou zainteresovanost JUDr. Hasenkopfa. Protože ani v tomto případě jen stěží obstojí Jaklova "nudná pravda" o amnestii a jejich údajných tvůrcích.

Co na závěr? Pan Jakl tvrdí, že místo debaty o jádru problému jsme už čtyři měsíce svědkem bramboračkové strkanice. Přitom pravda je prý tak jednoduchá. Jenže ve veřejném prostoru je jednoduchá pravda nudná, proto ta poptávka po nějaké temné konspiraci. Nemyslím, že má pravdu zvláště když tvrdí, že Pravda je jednoduchá, leč nudná. Pravda o amnestii není ani jednoduchá, tím méně nudná, jak se snaží pan Jakl situaci kolem amnestie víceméně bagatelizovat. Temné konspirace, pokud ovšem vůbec nějaké byly, pak mohou mít počátek ve vyhlášení samotné amnestie V.Klausem, protože v okamžik jejího vyhlášení (a ještě dlouho potom) nebylo jasné, jaké následky v oblasti spravedlnosti a práva bude amnestie mít. Jak dnes víme, důsledky amnestie jsou nedozírné, pro mnohé zdrcující, až katastrofální. Jednoduchost lze spatřovat pouze v osobní rovině, ve které pan Jakl o amnestii mluví. Ačkoli v jeho slovech lze také najít na jím jmenovaných negativních jevech zrnka pravdy, tuto pravdu neumí nebo nechce spravedlivě a poctivě v plné šíři obhájit. I jemu je totiž stále bližší Klausova košile než jeho kabát. Proto i ta zcela zbytečná bramboračková strkanice.

0
Vytisknout
5598

Diskuse

Obsah vydání | 22. 5. 2013