Weber, nebo Wittfogel?

20. 5. 2013 / Karel Dolejší

Kanadský ekonomický historik Jacob Viner v knize Religious Thought and Economic Society (Náboženské myšlení a ekonomická společnost) popisuje situaci ve Skotsku sedmnáctého a osmnáctého století. V té době bylo Skotsko neobyčejně chudou a mimořádně zaostalou zemí, kde byl vlivem anglické okupace jako státní náboženství zaveden kalvinismus. Právě díky přísnému náboženskému dozoru nad životem, konstatuje Viner, se nemohli jednotlivci věnovat ekonomickým aktivitám podle svého přání, což konzervovalo stávající stav. Vinerova práce je polemikou s klasickým pojednáním Maxe Webera Protestantská etika a duch kapitalismu, o které se nyní začíná hovořit jako o léku, jenž má českou ekonomiku vyvést z krize. Jenže Viner na příkladě Skotska právě ukazuje, že zavádění asketické "protestantské etiky" státní mocí namísto toho, aby k ní jednotlivci případně dospěli samostatně, může mít naopak naprosto katastrofální důsledky. V mimořádně chudém Skotsku to vedlo jen k tomu, že církev nakonec glorifikovala chudobu a utrpení.

Motorem růstu "není a nemůže být spotřeba domácností", dozvídají se teď Češi. Namísto toho se prý mají z krize "proinvestovat" prostřednictvím velkých dopravních, vodních a energetických staveb, o jejichž skutečné ekonomické potřebnosti či odvrácených stránkách se předem zakazuje diskutovat, protože např. ekology je přece třeba "vypálit, počůrat a posolit".

Německý historik Karl August Wittfogel vydal již v roce 1957 studii Orientální despotismus, v níž popsal sociální uspořádání, ve kterém je nesvéprávné obyvatelstvo ovládáno a kontrolováno prostřednictvím státního monopolu na velké veřejné stavby. Pravděpodobně právě z Wittfogela později Herbert Marcuse odvodil svou tezi, že každá technologie má v sobě předem obsažen sociální projekt, tzn. dopředu rozhoduje o podobě společnosti, která ji přijímá.

Podle Wittfogela jsou "hydraulické civilizace" nerozlučně spojené s orientálním despotismem a naopak neslučitelné se západní tradicí osobní nezávislosti a individuálních svobod. Kromě starověkých společností sem spadala i nověji imperiální Čína a v době Wittfogelově komunistický SSSR.

Už se dnes v českém veřejném prostoru téměř vůbec nehovoří o tom, s jakou průmyslovou a rozvojovou strategií pracovali logicky naši předchůdci v zemi s nedostatkem surovin a kvalifikovanou pracovní silou. Nejde už o co největší stupeň zhodnocení dovážených surovin, o míru přidané hodnoty, o špičkové finální producenty využívající nejnovějších vědeckých objevů. Namísto toho se hovoří o zcela primitivní výstavbě českého Bělomorkanalu za asistence "ministerstva veřejných prací" a o "protestantské etice", která má odůvodnit další stagnaci nebo dokonce pokles příjmů domácností, pro které hydraulické impérium do budoucna neotvírá vůbec žádnou perspektivu.

0
Vytisknout
3551

Diskuse

Obsah vydání | 22. 5. 2013