Červnový spánek bez idejí

6. 6. 2012 / Marek Řezanka

čas čtení 7 minut

Úterý 5. června se neslo v duchu kauzy obviněného (a médii již odsouzeného) poslance D. Ratha. Vždyť je přece vše tak jasné -- hejtman Rath přijal úplatek, samozřejmě v rukavičkách, které pak někde chytře ukryl. Na bankovkách (nevíme, zda se jednalo o české peníze či eura a zda šlo o Destinové, Masaryky či Palacké, jenom, že penízky to byly žluťoučké) se údajně otisky prstů žádné nenašly. Odposlechy byly zveřejněny ještě před zahájením soudu, ale tentokrát se jaksi nehodilo, aby byly slyšet. Však Rathobijná veřejnost bažící po krvi některého z korupčníků a vyhladovělá v tomto ohledu až běda se spokojí i s kostmi -- a že jsou to kosti pěkně ohlodané.

Kdo sledoval kauzu Rath v médiích od začátku, má před sebou celkem ucelený obraz. Vidí doktora, jak se směje po fantomasku nad bednou dukátů, které pak vymění za "sedm českých na stole" a s koltem proklatě nízko se vypraví do ulic, kde již čeká inspektor Juve. Neohrožený novinář Fandor je potom připraven udělat vše pro to, aby spravedlnosti bylo učiněno za dost.

Plátno s výjevem "Rathovy Lipany", jež by musel uznale ocenit i L. Marold, je ale pestřejší. V rohu pod podlahou Rathova domu se vykopává jedna truhla s pokladem za druhou -- a že se o Rathův dům nejedná, je úplně jedno. Média stejně slyší cinkot bankovek, šustění zlaťáků při přepočítávání bez použití prstů a na Ratha pohlížejí jako na předem odsouzeného. Navíc mají dvě další zaručeně spolehlivé novinky: Rathův úplatek měl jít na financování ČSSD a hlavně -- nijak se ve sněmovně nehájil, tak je zřejmé, že je vinen -- musí být. Média přitom nejsou ochotna a schopna brát v úvahu, že sněmovna není soudem, že zde nebylo povoleno vystupovat jeho právníkům a že obhajovat se D. Rath bude jinde.

Ve své řeči ve sněmovně doktor Rath prohlásil, že úplatek nevzal a je ochoten to před soudem dokázat. Upozornil, že spis proti němu je fragmentární, že je účelový a že se v něm údajně často píše o penězích na financování ČSSD. To ale neznamená, že by řekl, že peníze, které měl přijmout jako úplatek, přijal, aby je použil na financování voleb či jinak jimi sociální demokracii obšťastnil. Jenom konstatoval, co viděl a stranu varoval, že zatímco se od něho až chirurgicky odřezává, může mít -- samozřejmě v ten správný předvolební čas -- sama velký problém, kdy jí nezbude, než odříznout samu sebe.

Presumpce viny v politice je pěkná věc. Jsi vysoce postaveným politikem? Jsi podezřelým z něčeho nezákonného či něčeho v rozporu "s dobrými mravy"? Pak rezignuj na své funkce a odstup.

V České republice to má jedinou chybu. Na svých židlích setrvávají téměř všichni podezřelí z rozsáhlých korupčních jednání, Vondrou počínaje a Kalouskem konče. S velkou pompou se do politiky vrací nepravomocně odsouzený Bárta, který dodnes netuší, čím měl vlastně korumpovat a který se neopomene hrdě nadmout, že rybu typu D. Ratha bylo možné ulovit díky Věcem veřejným a R. Johnovi a jejich úsilí o zavedení čistoty na politické scéně.

. Není nad to, když se k nějakému tématu vyjádří odborník. Jako například k otázkám rozpočtu chemik, k dopravě bývalý šéf bezpečnostní agentury, k zakázkám pro resort obrany geograf či jeden novinář k životnímu prostředí a druhý k resortu vnitra.

V. Bárta je pak dozajista tím pravým specialistou na korupci v řadách politiků. "...Přitom vzpomenou na staré dobré časy, kdy se mohlo konzumovat beze strachu. Vzpomenou na bývalého policejního prezidenta a hlásnou povinnost oznamovat korupční trestní oznámení jedné pozorné sojce.

Nenávistně přitom pohlédnou na zlého Johna a do řad VV, které tomu učinily přítrž a nyní to, co se stalo Rathovi, se může stát komukoliv z nich," uvedl Bárta. "Bohužel se zároveň tímto směrem zasmějí, neboť prvním nepravomocným odsouzeným za korupci jsem já. Odsouzený za to, že bezúročné půjčky z mých řádně zdaněných peněz údajně ovlivnily poslance, aby si nezvedli své poslanecké náhrady!"

Zapomenuta jsou jeho slova, že bude-li odsouzen, odejde z politiky. Nic není tak horké, jak se to uvaří. Soud se zkrátka zmýlil. Jak by mohlo být korumpováním, že si někoho zavážete něčím nestandardním? To by řady politiků rázem prořídly a řady kriminálníků zhoustly. Je lepší zůstat u představy, že černou ovcí v jinak bělostném stádu je doktor Rath.

Co však již s presumpcí viny v politice nesouvisí, je, jak se jednotliví politici staví k obvinění svého kolegy v době, kdy ještě neproběhl řádný soud. Dokud za korupci odsouzen nebyl, neměli by se o něm jako o korupčníkovi vyjadřovat. Jen tak mezi řečí -- v době, kdy kauza Rath hýbe médii, vysvětlil Roman Janoušek na policii, že ženu zkrátka neviděl, proto ji nesrazil schválně a proto ani nemůže být viněn z neposkytnutí pomoci, protože nevěděl, že je potřeba někomu pomáhat. A že nic z toho neviděl proto, že byl pod vlivem omamných a psychotropních látek?

Možná -- ale zde policie hrubě selhala, když ho dechovým zkouškám nepodrobila. A tady nešlo o rozhodnutí nějakých řadových policistů -- v Rathově terminologii čudlů. Jde o přístup policie jako celku, kde ryba zavání od hlavy.

Je tedy Rath větším zločincem než Janoušek? Pro někoho jistě. Pro mnohé je hlavně zločincem dříve, než zazněl ortel soudu. Pro málokoho je však bohužel ještě stále nevinným, protože neodsouzeným.

Každopádně spekulace ohledně role ministra Kubiceho v kauze D. Ratha jsou na místě. Kauza Rath odvedla pozornost od kauzy Janoušek a pan Janoušek má vazby na rodinné příslušníky pana Kubiceho. Že by možný střet zájmů?

Špatnou zprávou by bylo, kdyby veřejnosti bylo již všechno jedno. Kdyby občané upadli do apatie, kdy je vůbec nezajímá, co přijal nebo nepřijal pan Rath, kdy se nejsou schopni děsit okolnostmi nestandardního postupu policie v případu R. Janouška (zatímco jinde se bude po jeho vzoru, totiž, že přejetého neviděl, hájit obžalovaný zloděj, který v kradeném voze přejel jeho majitele), kdy jim jsou šumafuk vyhozené miliardy v kauzách Opencard, ProMoPro či IZIP a kdy jim absolutně nedochází, jak škodlivá je politika věčně spícího knížete, který je přesvědčen, že v době hluboké krize Evropské unie pomůže to, co stojí za její kritickou situací (tedy masivní sociální škrty a pauperizace středních vrstev). Je čas se z letargie probrat, jakkoli to může být těžké. Spící ministr zahraničí a současně prezidentský kandidát je jistě na pováženou, spící občané by však znamenali tragédii. Nezbývá než doufat, že si to uvědomí ještě včas.

0
Vytisknout
10626

Diskuse

Obsah vydání | 8. 6. 2012