Anketa Romano hangos:

Co pro vás znamená festival Khamoro?

11. 5. 2012 / Pavel Pečínka

Jarmila Hannah Čermáková
Básnířka, publicistka, Praha.
Khamoru fandím už léta. Vždy vyzdvihuji všudypřítomnou, spontánní, přející a léčivou radost. Ze života, z hudby, z pohybu. Nakažlivé veselí přechází i do ulic na náhodné diváky, na turisty z celého světa i na zasvěcenější. Vysoce proto hodnotím nejen jednotlivá vystoupení, ale především defilé účinkujících v ulicích Prahy. Tato událost získává Romům z celého světa přízeň světa přihlížejícího doslova bleskem. Zajisté zásluhou talentovaných dětských umělců a díky kráse mládí. V neposlední řadě dík třeba strhujícímu rytmu flamenka, jež náhle vybuchne pod patami španělských Romů, kteří pro tanec v ulicích používají speciální dřevěné desky. Nebo snad díky rumunským žesťům, ruským harmonikám, maďarským houslím? A jak netleskat Romům z našich vlastních regionů? V průvodu od Můstku na Staroměstské náměstí nepotkáte -- Bohu díky! -- jedinou zachmuřenou, nepřátelskou tvář. Proto se i letos nejvíce těším na defilé Khamora pod romskou vlajkou Jana Ráce a na společné štěstí všech ras, národností a generací.

Tereza Cajthamlová
Studentka Fakulty sociálních studií MU, dobrovolnice v brněnském občanském sdružení IQ Roma servis, externí redaktorka MF Dnes.
Mezinárodní romský festival Khamoro vnímám jako jednu z nejvýznamnějších tuzemských kulturních událostí. Je to svátek krásné hudby, tance a kultury, která je bohužel pořád trochu opomíjená. Hodně mých známých má k Romům schizofrenní vztah. Bez přemýšlení papouškují polopravdy nebo úplné lži, které se nejrůznější šiřitelé nenávisti snaží nesmyslně připsat jediné národnostní menšině. Romskou kulturu a především hudbu však mají rádi. A tak to asi s námi Čechy bylo vždycky. U tklivých tónů housliček si rádi poplakáme hlavně sami nad sebou, čardáš nám do bledých lící vžene trochu života, ale jakmile jde do tuhého, k Romům se stavíme zády. Snad to letošní festival Khamoro, kde kromě koncertů čekají návštěvníky i vernisáže, workshopy a divadelní představení, pomůže napravit.

Lucie Sharrii Oračková
Studentka, Brno.
Co se týče Khamora, jsem vždy šíleně šťastná, že se tam s divadlem vydáme. Co je pravda, zatím u mě vedli Mahala Rai Banda. A letos se těším na Mec Yek z Belgie.

Klára Samková
Právnička, publicistka, Praha.
Mám ráda muziku a tu romskou taky... V hlavě mi utkvěla za ta léta řada vystoupení, ale povětšinou ne ve formě jmen, ale ve formě nápěvů, vzpomínky na emoce, které jsem při tom či onom vystoupení prožívala. Předpokládám, že i letos zůstane v mojí mysli pár jisker z ohně, který vzplane na jevištích, a já se budu moci s nimi těšit ve chvílích ticha, kdy na ně budu moci vzpomínat. Možná řeknete, že jsem kulturní barbar, ale na jménech mi nezáleží. Khamoro však pro mne má ještě další "přidanou hodnotu". Je to místo setkávání. Setkávání s přáteli, se kterými nemám celý rok možnost se vidět. Vím, že takto to vnímají i ostatní. těší se nejen na muziku, ale i na sebe navzájem. Vždyť těch míst, kde se mohou Romové setkávat, je tak málo! Letošní Khamoro bylo v krutém ohrožení, zdálo se, že nebude. Jsem přesvědčena, že tím pravým důvodem, proč nemělo být, byl právě záměr, aby se lidé nepotkali...

Vychází v Romano hangos 5/2012 ZDE

0
Vytisknout
2969

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2012