George Monbiot: Je nutno zavést zákon o přístupu k informacím i pro soukromé firmy

9. 5. 2012

Moderní vlády lze považovat za nástroj pro šíření korporátní moci. Od osmdesátých let je v Americe, v Británii a v celé řadě dalších zemí prvotním cílem vlád poskytovat svým sponzorům ze soukromého sektoru stále větší přístup k veřejným penězům a veřejnému životu.

Vlády to dělají několikerými způsoby: privatizací a outsourcováním veřejných služeb, tím, že jmenují ředitele soukromých korporací do veřejných politických výborů, a tím, že přepisují zákony a předpisy tak, aby to dávalo obrovské výhody big byznysu. V Británii rozšířil Zákon o zdravotnictví a o sociální péči korporátní sféru způsobem, který by byl ještě před pěti lety nepředstavitelný.

Čím víc roste moc soukromých firem, tím menší mají ty firmy povinnosti. Vlády opakovaně deregulují zákony a tak osvobozují velký byznys od povinností starat se o občany i o tuto planetu. Zatímco jsou občané obětí stále větších kontrol - stát rozšiřuje dohled nad občanem a omezuje jeho práva na protest a shromažďování - podniky jsou stále svobodnější.

Sama idea korporace je možná jen proto, že jsme zamlžili rozdíl mezi tím, co je veřejné a co je soukromé. Podniky mají dnes jen omezené povinnosti. To přenáší rizika na občany a osvobozuje firmy od nákladů a dluhů, které vznikají, když firma způsobí katastrofu. Záchranné balíčky pro banky jsou extremní formou tohoto osvobozování podniků: Bankéři jsou ponecháni, aby si v klidu počítali své peníze, zatímco všichni ostatní platí za jejich chyby.

Žádám proto o uvedení do praxe onoho tradičního konceptu konzervativců - žádná práva bez odpovědnosti. Pokud máte nyní prospěch z toho, že se nemusíte za své chyby nikomu zodpovídat, veřejnost by měla mít právo veřejně zkoumat váš podnik.

Firmy už mají určité povinnosti v oblasti transparentnosti. Musejí vydávat výroční finanční zprávy. Ale z nich se toho moc nedovíme. Ve výroční zprávě firmy Ruperta Murdocha News International nejsou žádné informace o podvádění a protizákonné činnosti jejích zaměstnanců, o níž se dovídáme z Levesonova vyšetřování, přestože jsou tyto informace v naléhavém veřejném zájmu.

Privatizace a outsourcování znamená, že soukromé podniky by měly být věcí všech občanů. Soukromé firmy nám nyní poskytují služby, které nemůžeme odmítnout, jenže na rozdíl od státních institucí, které nahradily, pro ně neplatí zákon o přístupu k informacím. Důsledky toho mohou být katastrofální pro státní rozpočet. Firmy si tajně uzavírají pozoruhodné dohody na úkor daňových poplatníků, žáků, studentů a pacientů. Minulý týden jsme se například dověděli, že firma Circle Healthcare bude mít právo odčerpávat miliony liber z veřejné nemocnice Hinchinbrook, která má vážné finanční potíže. Klíčové informace o té dohodě nejsou k dispozici, protože jsou prý "soukromě podnikatelské".

Zákon o svobodě informací má klauzuli, která umožňuje, aby byla jeho platnost rozšířena i na soukromé podniky. Kupodivu to vláda neučinila. Veřejný úřad je definován podle zákona jako každá instituce, která poskytuje služby veřejnosti. To ale dělají i soukromé podniky. Proč by neměly být povinovány dodržovat i ony Zákon o svobodě informací?

Skotská vláda už Zákon o svobodě informací téměř na soukromé firmy rozšířla. Avšak loni tento návrh zrušila, protože prý soukromým firmám se nelíbil. (No, to je překvapení!) Naproti tomu v Jihoafrické republice má občan právo přístupu k záznamům soukromých firem. Africký národní kongres si dobře uvědomuje, že hrozbou demokracii není pouze nekontrolovaný stát.

Svoboda informací není nikdy absolutní a ani by neměla být. Firmy by si měly uchovat právo tak, jak je tomu v Jihoafrické republice, utajovat materiál, který má skutečně důvěrnou komerční hodnotu. Nesmí ale být jim dovoleno, aby utajovaly informace, které je mohou veřejně ztrapnit. Rozhodnout o tom, kde je hranice, musí komisař pro informace.

Firma, která ví, že ji svět sleduje, se bude chovat daleko slušněji než firma, která jedná vskrytu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4026

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2012