Melánie má konflikt s matkou, blonďák chce jinou barvu vlasů a ananas vyzval k závodu zajíce, aneb Standardizované testy čtení s porozuměním v praxi

11. 5. 2012 / Jana Bradley

Před týdnem jsem napsala článek o mých zkušenostech s tzv. každodenní matematikou, kontroverzní koncepcí výuky matematiky v USA -- a nyní se podělím o osobní zkušenosti a postřehy k tématu výuky čtení, resp. ke standardizovanému testování úrovně čtení žáků.

Je nepochybné, že schopnost číst s porozuměním je pro vzdělávání klíčová, protože schopnost rozumět textům a efektivně je analyzovat je předpokladem ke studiu, tedy k nabývání vědomostí. Proto je úroveň čtení předmětem testování žáků a pravidelně se zjišťuje prostřednictvím státních testů (ať už maturitních, nebo plošných, srovnávacích). Protože čtenářská gramotnost se každý rok plošně testuje a školy jsou hodnoceny podle výsledků žáků v testech, školy věnují spoustu vzdělávacího času právě nácviku čtení a výuce rozborů textů -- často, bohužel, na úkor učení vědomostí.

Opět nastal čas plošného testování amerických žáků základních škol, z čehož vyplývá, že čas ve škole strávený, děti tráví převážně nácvikem testových dovedností a dopilováváním testových strategií.

Rodiče dětem platí testovou přípravu

Přestože hlavním účelem testů má být srovnávání škol a zkoumání, zda se dětem dostává patřičného vzdělání na státních školách, rodiče často mají pocit, že dětem se ve škole nedostává dostatečné testové přípravy a děti přihlašují na placené testové doučování. A je pravda, že děti, které projdou intenzivní přípravou, skórují v testech lépe než děti, které spoléhají jen na testovou přípravu ve škole. Připadá mi málo logické, že rodiče jsou ochotni zaplatit někomu, kdo dítě naučí testové strategie, aby bylo dítě lépe připraveno k testu a zlepšilo skóre státní škole. Čím víc dětí absolvuje placenou testovou přípravu v soukromých doučovacích centrech, tím lepší výsledky škola má, přestože výsledky dětí ve srovnávacím testu pak asi nesouvisejí se vzděláním, které se jím dostává ve škole, ale spíše s finančními možnostmi rodičů (zaplacení odborného doučování, respektive testové přípravy).

Nácvik dovedností čtení a analýz emocí

Nácvik jednotlivých testových dovedností je zajímavá pedagogická oblast. Něco, čemu jsme se na pedagogické škole nikdy neučili. Pro moji učitelskou profesi potřebuji úplně jiné dovednosti než učit děti faktickým vědomostem. Učím analýzy z kontextu vytržených textů, hledání základní myšlenky, čtení mezi řádky, vytváření závěrů, identifikace úsudků (inferencí) a předpovídání pokračování článků, případně psychologickou analýzu emocí hlavních hrdinů prezentovaných v textech.

Protože pracuji v centru testové přípravy a učím děti všech věkových kategorií nácvik čtení, mám mnoho zajímavých postřehů. Většina dětí, kterým rodiče zaplatí lekce výuky čtení s porozuměním, nečte knížky. V úvodním pohovoru často děti indikují, že čtení je nebaví, že je ztrátou času, že neznají žádné poutavé knihy. Nejsem schopna posoudit, zda je to novodobý trend, nechci srovnávat mé zkušenosti s čtením v dětství (povinná či doporučená literatura, čítanky ve školách), nevím, zda dnešní děti skutečně čtou méně a zda jsou čtenářsky méně gramotné.

Je možné, že děti, které nečtou knížky nebo čtou málo, často nemají natrénovanou přirozenou schopnost porozumění textu. Programová výuka literatury prostřednictvím čítanek s ukázkami literárních děl ve školách v USA neexistuje a děti, které nerady čtou, se musejí naučit čtení s porozuměním prostřednictvím drilu izolovaných čtenářských dovedností (např. identifikace základní myšlenky, srovnávání podobností a kontrastů, rozdíl mezi fakty a názory, vytváření dedukcí, předpovídání pravděpodobného pokračování textu a v neposlední řadě pochopení emocí hlavních hrdinů textů).

Ve výuce přípravy k testům mě opakovaně překvapuje důraz na nácvik analýzy citů a emocí postav uvedených v textech. V USA se obecně ve školách dbá na citovou výchovu, děti jsou učeny vyjadřovat své city, popisovat své emoce, učí se být empatické i tolerantní a rozvoj sebevědomí a sebeúcty je součástí vzdělávacího procesu. Možná to trochu souvisí s tím, že USA jsou zemí politicky, genderově, rasově, nábožensky i emocionálně korektní a tolerantní a kladou důraz na to, aby děti byly vzdělávány v pozitivní atmosféře, ve které nikdo není diskriminován a žádné city nejsou zraněny, prostě v ideálním prostředí, kde neexistuje šikana ani drsná slova a kde každý konflikt se se učí vyřešit prostřednictvím pečlivého rozboru citů a motivů účastníků konfliktu.

Texty v testech jsou vždy korektní na všech úrovních, nejsou zaplněny informacemi a fakty, nevyžadují širší znalosti tématu, často jsou to jen obyčejné příběhy ze života a pokud je žák umí pochopit, pokud se dokáže ztotožnit s hrdiny textů, pokud má solidní základy z psychologické terminologie, má šanci uspět.

1. Příběh první -- Melánie má konflikt

Text cvičného testu pro žáky 3. třídy popisuje příběh holčičky Melánie, která nemá ráda školní pěvecký sbor, přímo ho nesnáší. Neumí dobře zpívat a zpěv ji nebaví, nerada zpívá před ostatními. Raději by hrála fotbal, který hraje tak dobře, že by určitě byla nejlepší. Zatímco Melánie ve svém pokoji sní o fotbalu a nechce se jí jít na zkoušku pěveckého sboru, maminka na ni volá, že je čas jet, aby na zkoušku nepřijela pozdě. Melánie vzdychá, nechce se jí, ale ví, že maminka v dětství zpívala a nikdy Melánii nedovolí, aby se zpěvem ve sboru skončila.

Otázka k textu: V tomto odstavci vznikl konflikt. Který detail NESTUPŇUJE konflikt?

  • a. Melánie nesnáší sbor
  • b. Melánii nejde zpívání před ostatními dětmi
  • c. Melánie musí jít na zkoušku pěveckého sboru
  • d. Maminka Melánie chce, aby Melánie zůstala členkou sboru

Další otázka k textu patří mezi mé oblíbené druhy otázek. Jde o otázku zkoumající predikci, tedy vytvoření odhadu pokračování textu.

CO SI MYSLÍŠ, ŽE BUDE NÁSLEDOVAT?

  • A. Melánie se rozpláče a řekne mamince, že chce se sborem skončit.
  • B. Melánie spolkne slzy a řekne si, že to ještě zkusí.
  • C. Maminka začne na Melánii křičet za to, že nechce zpívat.
  • D. Melánie na cestě do sboru vyskočí z auta a uteče domů.

Otázky typu CO SI MYSLÍŠ, nebo JAKÝ JE TVŮJ NÁZOR, které prezentují omezenou nabídku tří až čtyř odpovědí, přičemž jen jedna je správná, jsou z mého úhlu pohledu zavádějící. Studentům často vysvětluji, ať se nenechají napálit, že nikdo nechce slyšet, co si skutečně myslí nebo jaký mají názor, jak otázka indikuje, ale že se musí naučit odpovědět standardizovaně, tedy tak, jak to chce autor textu. Vlastní názor může být nesprávný a tedy penalizovaný. U emocionálních otázek autor textu samozřejmě vyžaduje odpověď, která konflikt či prezentovanou situaci vyřeší ideálně a bezbolestně, jinými slovy, jen happy end se cení bodovým ziskem v testu.

Příběh druhý -- Barvené vlasy a fotbalový zápas

V prezentovaném článku jsou dva chlapci, jeden má černé vlasy, druhý je blonďák. Blonďák celý život nesnáší své blonďaté vlasy. S kamarádem se rozhodnou nabarvit si vlasy. Po půlhodině působení barvy však se zděšením zjistí, že zatímco černovlasý kluk má stále stejnou barvu vlasů a barva vůbec nechytla, blonďák se proměnil v kluka s červenými vlasy a je z toho nešťastný. Kamarád mu řekne, ať si z toho nic nedělá, že zítra hrají fotbalový zápas a protože hrají za červený tým, jeho červené vlasy budou indikovat jeho fotbalové nadšení a přináležitost k týmu.

Otázka k textu zní: JAK BUDE ASI POKRAČOVAT PŘÍBĚH.

Nabídka odpovědí:
  • A. Chlapec se nechá ostříhat dohola.
  • B. Chlapec si zabalí vlasy do ručníku, aby nebyla červená barva vlasů vidět.
  • C. Chlapec bude křičet.
  • D.Chlapec si bude představovat, že celý fotbalový tým si obarví vlasy na červeno.

Další otázka k textu: CO BY SE STALO, KDYBY SI CHLAPEC NABARVIL VLASY ČERNOU BARVOU MÍSTO BARVY ČERVENÉ?
  • A. Nikdy by se nepodíval do zrcadla.

  • B. Černá barva vlasů by se mu líbila více než jeho blond vlasy.
  • C. Fotbalový tým by si oblékl černé dresy a vyhrál by zápas.
  • D. Změnila by se také barva vlasů jeho kamaráda.

Otevřená otázka vyžadující psanou odpověď: CO SI MYSLÍŠ, ŽE UDĚLAJÍ OSTATNÍ FOTBALOVÍ HRÁČI, AŽ UVIDÍ ZÁŘIVĚ ČERVENÉ VLASY SPOLUHRÁČE? (klíč ke správným odpovědím nabízí dvě správné varianty, a. Budou se mu smát, b. Řeknou, že chtějí také červené vlasy).

Čtenářská gramotnost je posuzována na základě chápání citů postav v testech

Protože testovou přípravu učím a často mám pocit, že musím děti učit potlačit kreativitu a kritické myšlení a musím je naučit vcítit se do myšlení autora testu a pomocí klíčových slov najít odpověď na otázku, mám tendence testové texty možná až příliš kriticky hodnotit. Uniká mi jejich účel, připadají mi často absurdní, podivné až nesmyslné, a nerozumím vzdělávacímu systému, který posuzuje čtenářskou gramotnost populace na základě toho, zda děti správně zanalyzují Melánii, kterou nebaví zpěv nebo depresi nešťastného blonďáka ze špatné volby barvy vlasů.

Své kritické pedagogické postřehy k testům přisuzuji mé kulturní odlišnosti, ale zdá se, že nejen já (cizinec s odlišnými názory a zkušenostmi se vzděláním) si všímám absurdity testových textů. Před pár týdny začlo plošné testování žáků státních škol a média (včetně New York Times) si povšimla bizarních textů a testových otázek, které se v letošních testech objevily a které šokovaly laickou i odbornou veřejnost. Zvláště zábavný (médii propíraný) je testový text pro osmáky, text o ananasu, který vyzval k závodu zajíce. Nic proti surrealismu. Pobavily mě volby testových odpovědí. Na otázku, proč zvířata na závěr snědla ananas, jsou v nabídce tradiční volby (A. byla otrávená, B.byla pobavená, C. měla hlad, D. protože chtěla). Učitelé, odborníci, žáci i rodiče byli konsternováni a nevěřili, co se v plošných testech zkoumá a zpochybnili úroveň jejich autorů, kteří za vymýšlení standardizovaných testů kasírují nemalé peníze.

Další otázka k textu o zajíci a ananasu se dotazuje, který z v článku prezentovaných živočichů byl nejmoudřejší a v nabídce odpovědí je mimo jiné i sova, přestože ta se v textu vůbec nevyskytuje.

Přiznám se, že v amerických standardizovaných testech bych nejspíš sama selhala, protože ač mám základní znalosti z historie, fyziky, literatury, chemie a mluvím několika jazyky, nezažila jsem emocionální výchovu, neorientuju v psychologické terminologii a jsem málo gramotná v oblasti analýzy citů lidí, zvířat nebo ovoce. Chybí mi psychologické základy k pochopení, která součást konfliktu Melánie s matkou je konflikt nestupňující, nerozumím blonďákovi, jenž si obarví vlasy na červeno -- a ananas, ač patří k mému oblíbenému ovoci, neumím dát do kontextu se zajícem. Znamená to, že nemám schopnost čtení s porozuměním?

Testové texty, které v otázkách zkoumají žákovo pochopení pocitů v textu prezentovaných, zdá se, odrážejí trend emocionálního školství a s trochou nadsázky by se snad dalo říci, že výrobci testů se rozhodli posuzovat čtenářskou gramotnost žáků na základě dětských schopností psychoanalýzy a empatie.

Často mě napadá, že kdybych měla odpovídat na otázky v testech čtení s porozuměním, volila bych záměrně nejspíš ty nejabsurdnější odpovědi. V textu o ananasu a zajíci bych jako nejmoudřejšícho živočicha zvolila právě sovu, která se v textu vůbec nevyskytovala, protože byla natolik moudrá, že se odmítla stát součástí tak bizarního textu.

0
Vytisknout
7209

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2012