Úspory, které nejdou prokázat

10. 5. 2012 / Jiří Baťa

Docházka nezaměstnaných -- DONEZ, záležitost, která je více než problematická. Především jde o opatření, které, jak říká sám ombudsman, nemá oporu v zákoně. Nebyl by to pan ministr Drábek, aby k tomu nenašel adekvátní kontra odpověď, tedy, že "V zákoně je jednoznačně napsáno, že nezaměstnaný musí plnit svoji součinnost vůči úřadu práce nebo veřejného kontaktního místa," oponuje. Vedle toho připomíná, že takto není kontrolován každý nezaměstnaný, ale jen ten, který splňuje určitá kritéria, která z něj dělají potenciální "černou duši". To je výklad podle pana ministra, ovšem lze předpokládat, že ombudsman, dříve než se k DONEZ vyjádřil, jistě si řádně zákon prověřil. Ono nejde jen o to, jak zmiňuje pan ministr, že nezaměstnaný musí plnit svoji součinnost vůči úřadu práce nebo veřejného kontaktního místa, ale jde také o dodržování listiny práv a svobod občana. To má zřejmě pan ombudsman na mysli.

Dovolím si uvést několik problematických poznatků, které s "povinností" DONEZ, tedy nezaměstnaného vůči ÚP nebo VKM na poště souvisí. Tak především, docházkou na takové místo není apriory vyloučeno, že "nezaměstnaný" nevykonává jinou práci tzv. na černo. V mnohém totiž záleží i na pochopení zaměstnavatele, zda umožní u něho zaměstnanému člověku navštívit kontaktní místo či ÚP, nebo ne. Pokud mu to umožní, protože se to vyplatí jemu i zaměstnanci, opatření pana ministra se mine účinkem.

Má sice evidovanou docházku v rámci povinnosti nezaměstnaného, ale stejně pracuje na černo! Pokud by pan ministr nevěděl proč, rád mu to vysvětlím. Kdyby totiž respektoval jeho (ministrovo) příkré nařízení, nejspíše by už dávno chcípnul hlady.

Člověk, který dělá nějakou (zaplať pánbůh za ni) práci na černo, má alespoň na to, aby přežil, případně zaplatil nezbytné (nájem, služby, stravu apod.), protože pan ministr sice umí vydávat příkazy a nařízení, ale už neumí vnímat, zda takový nezaměstnaný má z čeho žít, když nemá příjem, notabene ani příspěvek v nezaměstnanosti. Co jej ale zajímá velice, zda na těchto ubožácích ušetřil!

Další negativní poznatek spočívá stejně jako v předchozím případě v povinnosti hlásit se v rámci DONEZ. Nezaměstnaný, který nemá příjem, je ale povinen se hlásit na kontaktním místě nebo ÚP, se musí na toto místo dostavit na vlastní náklady. U spádových obcí to mohou být i desítky kilometrů, které musí absolvovat vlakem, autobusem, v lepším případě (má-li ještě na to) autem, v každém případě jej to však stojí nemalý peníz.

Aby bylo jasno, dvakrát do týdne, osmkrát do měsíce. Jistá mladá (svobodná) žena, která je bez práce, má doma pětileté dítě a má-li se dostavit podle nařízení pana ministra na kontaktní místo, musí jej vzít sebou. Jedna cesta autobusem tam i zpět ji stojí 56 korun, tj. cca 450 korun měsíčně.

Ptá se pan ministr, kde na to má mladá paní vzít peníze? Neptá, ale jeho příkaz musí plnit i když nemá žádný příjem (je podporována rodiči). A to ji ještě pan ministr Drábek řadí mezi tzv. potenciální "černé duše".

Nejen ona, ale i všichni takto potenciálně podezřelí by měli pana ministra interpelovat, aby nejen zdůvodnil své rozhodování o tom, kdo je kdo, ale aby se za takové škatulkování a dělení lidí do kategorií veřejně omluvil. Protože tento atak na nezaměstnaného člověka je porušováním Listiny základních práv a svobod občanů.

Pan ministr Drábek se rád chlubí, kolik že již ušetřil či nakolik je jeho rozhodnutí (jedině) správné, že je to dobře nastavené a že to přinese nemalé úspory. Podle jeho vyjádření "prý" už na základě realizovaného DONEZ ušetřil státu 140 milionů korun! Problém je, že to nemůže ani dokázat, ani prokázat a o takové úspoře se dá s úspěchem pochybovat tím více, že to jsou prý čisté úspory, oproštěné od nákladů, vložených do zprostředkování na Czech POINTech.

Jenže kdo by panu ministrovi (z politiků) nevěřil, že ano.

Údaj 47 tisíc nezaměstnaných (z půl milionu!!!), kteří prošli sítem kontrol DONEZ, zdaleka nevypovídá o kvalitě a efektivitě tohoto opatření.

Podle slov ministra Drábka, bylo z tohoto počtu "vyřazeno" na 4 tisíce uchazečů o práci. Netvrdím, že mohli být v rámci správního řízení opodstatněně vyloučeni (důvod se vždy najde), nicméně není známo, z jakých konkrétních důvodů či příčin k vyřazení došlo.

Mám poznatky, že mnozí lidé sami rezignovali na DRDONEZ (jak jej přejmenovali), protože je to prý k ničemu.

Práci i tak nesehnali, jen je to stojí peníze a čas a mají-li prý možnost dělat na černo, rádi si přivydělají, resp. vydělají a zaplatí zákonné dávky ze svého. A mají klid! O tom však již pan ministr neinformuje, to by se nehodilo do pozitiv hodnocení jeho snažení.

Konec konců, nemusí to být jen těžko prokazatelné úspory pana ministra Drábka, těžko prokazatelné je totiž veškeré snažení vlády, která svými reformami, opatřeními, škrty, omezováním výdajů či naopak zvyšováním příjmu do státního rozpočtu stav ekonomiky zatím nijak pozitivně neovlivnila.

Proč? Protože jak Topolánkova vláda, tak i vláda Nečasova nás několik let tlačí ke zdi, ždímá z nás peníze ze všeho, kde je to možné a výsledek?

Státní dluh roste každou vteřinou, udržení schodku státního rozpočtu jde na vrub strádání občanů s vyhlídkou černější než noc, protože vláda na nás občanech chce v příštích dvou letech ušetřit dalších minimálně 130 miliard korun!

To všechno v situaci, kdy je stále nezaměstnanost na hranici 9% práce schopného obyvatelstva, resp. 500 tisíc lidí v reálných číslech.

Jak tedy chtějí pánové Drábek, Heger, Kalousek, Nečas zvedat efektivitu a konsolidovat nevýkonnou ekonomiku s takovým potenciálem, je opravdu záhada. Zvýšení sazeb DPH jen sníží koupěschopnost obyvatelstva, což zcela jistě neprospěje žádoucímu růstu efektivity a k snížení HDP na 2,9%

Je ovšem otázka, jestli k tomu úsilí vlády a politiků opravdu vůbec směřuje, protože výsledný efekt jejich "snažení" je zatím víc než mizerný. Tedy především pro občany, páni a dámy politici se zatím nemohou stěžovat. To je však ten nejhorší ukazatel či výsledek, jaký nám mohou politici předložit! To je také důvod, proč občané žádají odstoupení vlády!

0
Vytisknout
6985

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2012