Rozhovor Britských listů 689. Jak dopadnou americké prezidentské volby?

4. 10. 2024

Bohumil Kartous: Blíží se další prezidentské volby ve Spojených státech a tentokrát to je zřejmě napjatější než kdykoliv dříve s ohledem na to, že současný prezident Joe Biden odešel z předvolebního klání s ohledem na svůj věk a na to, že zjevně není již schopen konkurovat v prezidentském soupeření s Donaldem Trumpem. Zároveň Donald Trump je zjevná hrozba, které se nebojí jenom určitá část Američanů, ale také zbytek světa, protože bývalý americký prezident, který nikdy nepřipustil, že lhal o výsledku voleb v roce 2020, o kterých on a jeho příznivci tvrdili, že byli zfalšované, že mu bylo ukradené jeho vítězství, což následně vedlo. 6. 1. 2021 k útoku jeho příznivců na Kapitol a ke smrti několika lidí, tak se vážně může stát znovu prezidentem, což by pravděpodobně znamenalo obrovskou míru nepředvídatelnosti a nejistoty nejenom v USA, ale v celém světě. S Kryštofem Kozákem, amerikanistou, odborníkem na americkou politiku americké reálie se budeme bavit o tom, jak vidí současnou kampaň a jak vidí a vnímá to, co mohou americké volby prezidentské volby přinést. Dobrý den?

Kryštof Kozák: Dobrý den.

Bohumil Kartous: Zeptám se na váš pocit z toho, když vnímáte, jak probíhá americká kampaň, jak z řekněme jedno z největších témat posledních týdnů bylo to, jestli Haiťané ve Springfieldu jedí psi nebo nejedí psi. A když se podíváte na to, jakým způsobem se odehrává ten předvolební boj, co vnímáte? Je tam nějaký posun z hlediska amerických voleb, kultury americké politiky, jejího nastavení toho, jakým způsobem ta kampaň se vede?

Kryštof Kozák: Tak já si myslím, že vidíme v prvé řadě takovou mediální show a myslím si, že je trochu nebezpečné, že na racionální argumenty a racionální diskuzi dochází jenom velmi málo. Trochu jsme to viděli. Teď byla viceprezidentská debata mezi J.D. Vancem a Timem Walsem, to znamená, že existují reálné problémy, například nedostupnost bydlení, například zvyšující se ceny základních potravin, nedostupnost zdravotní péče, velké problémy na amerických školách nejenom se střelbou, ale i s tím co a jak se tam lidé lidé učí.

To znamená, že reálných problémů té americké společnosti je celá řada a bylo by pěkné, kdyby obě strany dokázaly o tom nějakým způsobem věcněji diskutovat, ale zejména ten střet Kamaly Harris a Donalda Trumpa se odehrává primárně v mediálním prostoru. Je velmi dobře a podrobně řízen týmy poradců, kteří mají velmi dobrá data, kteří si testují každou reklamu, každou větu, je předem otestována a viděli jsme, že Kamale Harris tento způsob vedení kampaně nějakým způsobem vyhovuje, protože ona je mladší než Donald Trump, ona se dokáže smát, TikTok je plný záběhů, že ona tančí s dětmi s dětmi v dešti a dokázala nějakým způsobem tu pozitivní energii převést do toho mediálního prostoru, ale Donald Trump se rozhodně nenechá nenechá zahanbit a jeho mediální mašinérie ta jede. Jede pořád dál a aktualita z dneška, když došlo na to, že haitští migranti údajně pojídají domácí mazlíčky, tak to se ukázalo, že je to úplný nesmysl, ale vedlo to k tomu, že v to Springfieldu v Ohiu, což je taková americká Ostrava, odkud uteklo spousta lidí, protože tam přestala být práce, že ti Haiťané tam přišli a mají legální status. No nejsou to ilegální migranti. No a Donald Trump, aby ještě tomu pomohl, on rád přilévá ten olej do ohně, tak řekl, že aha, ti Haiťané tam jsou legálně, tak až já se stanu prezidentem, tak zruším jejich legální status, abychom je mohli deportovat stejně jako reálně vyhrožuje, že chce deportovat v podstatě až 12 milionů ilegálních imigrantů. Pozor, ale spousta z nich má děti, kteří jsou americkýmo občany. To znamená, že.

Bohumil Kartous: Narodili se na americké půdě.

Kryštof Kozák: Protože se narodili na americké půdě, takže kromě toho, že by to byla ekonomická katastrofa, demografická katastrofa, tak z humanitárních důvodů, respektive by tam docházelo k nějakému šílenému rozbíjení rodin a podobně. Ale Donald Trump si za tím svým plánem stojí. Bohužel v podstatě polovině americké společnosti tento jeho styl, a to jeho ostré vystupování, tak je hodnoceno jako pozitivně, protože on je ten silný muž, který tam ty problémy dokáže vyřešit.

Bohumil Kartous: To je zajímavé. Se prostě ukazuje, že ani ta dlouhodobá zkušenost s člověkem, jako je Donald Trump, to je usvědčený lhář, který se sám zdiskreditoval, ať už v průběhu jeho prezidentství nebo v těch čtyřech letech, které následovaly potom, že to nedokáže zapůsobit na určitou vrstvu racionality, kterou snad každá lidská bytost má. Ale je to prostě realita. Je to tak, že ten člověk zjevně reprezentuje jakousi náladu a jakýsi symbol v té americké společnosti, byť to tedy nedává zásadně moc smysl, jelikož jde o relativně neúspěšného podnikatele, který si tu svoji značku a ten svůj ten svůj brand vybudoval na předstírání, úspěchu a něčeho, co co zjevně nesouvisí úplně s pravdou. Ale. Kamila Harris zjevně jakýmsi způsobem oživila demokratické naděje na to, že demokrati mohou zůstat u moci minimálně na té prezidentské úrovni. Vy jste sám poukazoval na to, že oproti Joe Bidenovi je rozhodující zejména její věk a zjevně i schopnost pracovat v tom multimediálním světě s určitými vzkazy, které vysílá velmi přesně určitým částem americké společnosti, ať jsou to ženy, nebo jsou to mladší voliči, voliči určitě se ve větších městech a podobně.

Nicméně důležité je bavit se o tom, jakým způsobem se americké volby rozhodují. Americké volby se nerozhodují, a to byste mohl ujasnit, nějakým celonárodním hlasováním, ale tím, že nejprve jsou tedy vybíráni takzvaní volitelé a ti volitelé následně dávají svůj hlas budoucímu prezidentovi nebo prezidentce a důležité je si uvědomit, že se rozhoduje zejména jenom v těch několika málo, zhruba osmi, to můžete upřesnit takzvaných swing states, to znamená nerozhodnutých státech, ve kterých historicky v posledních desetiletích není jasné, jestli vyhraji demokrati nebo republikáni.

Kryštof Kozák: Ano, to je v podstatě klíčový bod té americké prezidentské volby a vzniká to tím, že Spojené státy jsou federativní uspořádání a aby se nějakým způsobem zachovala identita politická jednotlivých států, tak drtivá většina z nich to má udělané tak, že stačí vyhrát 51% v Kalifornii, získat jako většinu, potom získáte veškeré hlasy za Kalifornii. A to funguje i v dalších státech a byl to problém i pro Hillary Clinton a bude to zřejmě problém i Kamaly Harris. Ona dokáže nadchnout spoustu lidí v Kalifornii a na to, odkud ona pochází, v Kalifornii, vyhraje třeba v poměru 70 ku 30 kvůli tomu, kdybych to přehnal. Ale je to úplně k ničemu, respektive každý hlas nad těch 51% v Kalifornii je zbytečný. Ona už celou Kalifornii má, a proto se v Kalifornii, v New Yorku, tam se v podstatě žádná kampaň nevede, protože podle těch podrobných průzkumů je jasné, že Kalifornie bude demokratická. Alabama bude bude republikánská..

No a proto tedy vidíme a je to krásně vidět v tom, když se podíváme, kde jsou nebo kam jezdí ti prezidentští kandidáti, tak se reálně rozhoduje v těch státech, kde ta podpora podle průzkumu je kolem 50 na 50. Tam můžete nejvíc získat, protože vám stačí se přehoupnout na 51 procent a najednou získáte hlasy za celou Pennsylvánii, což je poměrně velký a důležitý stát, takže nejvyhrocenější bude situace v Pennsylvánii, v kterém dokázal Donald Trump vyhrát. Velmi těsně tam porazil hHillary Clintonovou a velmi mu to pomohlo jeho vítězství, tedy v tom součtu. Joe Biden dokázal velmi velmi těsně tu Pennsylvánii obrátit a o pár tisíc hlasů získal Pennsylvánii, , a to bylo důležitým klíčem v tom celkovém součtu vítězství. No a teď je Pennsylvánie vyrovnána podle různých těch průzkumů je to 50 na 50 procent. A Kamila Harris má trochu problémy, protože ona přece jenom je z Kalifornie. Má to migrantské rodinné pozadí a to, že je oblíbená u mládeže kalifornské, newyorské tak to v Pennsylvánii, kde se třeba hodně hodně frakuje, je tam ta těžba zemního plynu a tak podobně tak najednou v Pennsylvánii to nepůsobí zdaleka tak V Pennsylvánii. Bojuje se v Michiganu, bojuje se ve Wisconsinu. Bojuje se v severní Karolíně, ale teď se ukázalo, že to je velmi vyrovnané i v Coloradu a v Nevadě a Georgii, takže to jsou státy, o kterých uslyšíme a ve všech těch ostatních ta kampaň probíhá v podstatě jjen tak pro forma. Protože ten výsledek je předem jasný.

Bohumil Kartous: Dotkněme se taky toho, o co jde z hlediska reprezentace. Oba dva ti kandidáti představují určité jiné kulturní módy. Jde o střet pohledů na to, jakým způsobem se svět má odehrávat, jak se odehrává, už jste mluvil o tom, že Donald Trump velmi dlouhodobě, respektive jeho kampaň dlouhodobě útočí na nelegální migraci. Slibují americkým voličům, že vřeší problém s nelegální migrací velmi tvrdým způsobem. To to znamená deportacemi, zbavováním lidí jejich Legálního statusu lidí, kteří mají právo na na na pobyt ve Spojených státech. Co dál byste ještě zdůraznil v tom střetu mezi pohledem lidí, kteří vytvářejí to, čemu říkáme Donald Trump, a lidí, kteří vytvářejí to, čemu říkáme Kamala Harris?

Kryštof Kozák: No to já bych určitě zmínil obrovský rozdíl v jejich environmentální politice. Protože plán Donalda Trumpa na to, jak snížit ceny potravin, snížit ceny výrobků a služeb je velmi jednoduchý, říká se tomu Drill, baby, drill a je to masivní i federální podpora těžby ropy, zemního plynu a frakování i na federálních územních a tak podobně, a. Kamala Harris u Joe Bidena přijali v podstatě kompromisní, ale důležitou legislativu, která vychází z toho, že klimatické změny jsou reálný problém a že americká ekonomika se musí nějakým způsobem dlouhodobě transformovat energeticky. Je to bolestivý proces, stojí to spoustu investic. Nicméně administrativa Joea Bidena udělala v tomto směru.poměrně důležité kroky a Kamala Harris v tom hodlá pokračovat.

Kdežto Donald Trump by to všechno zrušil. On je schopen znova vystoupit z pařížské klimatické dohody a tak podobně. A ta fosilní lobby je u republikánů velmi silná. Zajímavé ale je, že když se podíváme na to, která témata jsou pro Američany jasně prioritní a důležitá, tak v této otázce environmentální opravdu mezi těmi politickými tábory je propastný rozdíl, ale tahle ta otázka Američany nějakým způsobem příliš netrápí, respektive v seznamu těch priorit, když se zeptáte lidí, tak bohužel tyto otázky nejsou ty rozhodující. A co je rozhodující? Kromě míry inflace, stavu ekonomiky tak a to je pro Kamalu Harris v podstatě dobrá zpráva, tak je to otázka ženských práv. Otázka přístupu k potratům.

A to je třeba věc, kterou spoustu žen, ale i spoustu mužů, tam dokáže nějakým způsobem rozčílit, zvednout z gauče, protože. I když republikáni se snaží to nějakým způsobem zmiňovat, oni, mohou za to, že to právo ženy na potrat ztratilo tu ústavní ochranu v řadě republikánských států na jihu. V Alabamě, v Texasu byly přijaty velmi drakonické proti protipotratové zákony, které reálně znamenají potratovou turistiku stran států. Znamenají to, že spousta - je to velká země a už tam existuje spousta případů, kdy došlo k závažnému ohrožení života těch žen jenom proto, že byly přijaty tyto protipotratové zákony.

Takže to je věc, která spoustu lidí nějakým způsobem rozčiluje víc než klimatická změna. Jsou to obě důležité věci, ale je zajímavé, že Kamala Harris si dává velký pozor, aby nemohla být označena za nějakou ekoteroristku, případně za příliš levicovou marxistku, protože v té vyhrocené fázi kampaně loví spíš u těch nerozhodnutých voličů, spíš u těch středovějších voličů. A ta kampaň podle toho vypadá.

Bohumil Kartous: Je pravda, že v minulosti se Kamila Harris vyjadřovala dost jednoznačně, co se týká třeba těžby fosilních zdrojů, pak mírně ustoupila, aby to nevypadalo tak, že chce třeba fracking nějak zásadně omezit ve Spojených státech, protože jí by to mohlo uškodit. Nicméně vy jste narazil na něco, co reprezentuje problémy, které se přelévají přes hranici Spojených států, to znamená klimatická změna, že Spojené státy patří k největším ovlivňovatelům klimatu vzhledem k síle jejich průmyslu a síly jako jejich ekonomiky a pak věc, která se týká vnitřního kulturního boje, to je ten boj o práva na určitou svébytnost, kdybych to měl zobecnit, co se týká právě potratové politiky, různé v jednotlivých státech.

Držme se toho, co je důležité pro i pro okolní svět. Možná vládne taková představa, taková trošku naivní, vnímám to i ve svých kruzích, že - Ano jistě, většina podporuje Kamalu Harris, protože připadá mnohem racionálnější z mnoha důvodů lepší volba. A na druhou stranu je to tak, že když Kamala Harris zvítězí v listopadových prezidentských volbách, tak svět se najednou stane z ničeho nic lepším místem? Nebo?

Kryštof Kozák: Určitě se to je lepším místem z hlediska toho, že tam nebude Donald Trump, ale to, že ze spousty důvodu, které tady zazněly, můžeme Donalda kritizovat, jeho autoritářské tendence tam jsou, jsou zjevné, on si představuje, že když je zvolen, tak má tu legitimitu být určitým neoimperátorem a zákony a ústava jsou jenom takové vedlejší drobnosti, které ho zdržují v uplatňování jeho skvělého programu. Takže ano, kKamala Harris je lepší než Donald Trump, ale je to trochu jako s Barackem Obamou. Ona stejně jako Barack Obama dokázala dobře mluvit. Mají nějakou vizi budoucnosti Ameriky, která je inkluzivnější, která není tak zahořklá.

To je v podstatě dobře, respektive Američani byli opravdu znechucení z politiky, když to hrozilo, že bude souboj Biden - Trump znova, spousta lidí se přestalo o tu politiku zajímat, sledovat. Najednou Kamala Harris zase přináší nějakou pozitivní energii a to jako není nic moc, to není nic špatného, ale byla by iluze si myslet, že to nějakým způsobem vyřeší ty dlouhodobé problémy americké společnosti i americké zahraniční politiky. A Kamila Harris je trochu vstřícnější vůči Palestincům než Joe Biden, ale opravdu jenom o trochu. Joe Biden má dlouhodobý osobní vztah k Izraeli za celou jeho politickou kariéru to znamená, že u něj to není tak překvapivé. Kamala Harris bude trochu víc mluvit o těch civilních obětech, ale v podstatě je součástí stejného týmu, takže tam se nedá očekávat nějaká výrazná změna. Například to, že by Američané přestali dodávat Izraeli a zbraně, si myslím, že ani za Kamaly Harris rozhodně k tomu nedojde. No a ohledně války na Ukrajině má nějaký realistický plán, jak to ukončit? V podstatě nemá. To znamená, že myslet si, že se ty problémy vyřeší, nevyřeší.

A ještě bych řekl z tohohle hlediska důležitou věc. Americká společnost je velmi nerovná a funguje v podstatě pyramidálně ekonomicky, a když sociální nerovnosti ještě dramaticky vyšší, než jak jsme zvyklí v České republice, která je také nerovná.

No a v těch nerovných společnostech bohužel spousta lidí zůstane frustrována, protože se nedostanou nahoru na ten pomyslný vrchol a spousta amerických mladých mužů sní o tom, že budou tím novým Elonem Muskem nebo Markem Zuckerbergem. Ta ideologie je taková, že každý může se dostat na ten vrchol.

Reálně víme, že je to iluze. A spousta, těch lidí to nedokáže jenom proto, že ten systém funguje jako obrácený trychtýř. Těch důvodů je celá řada, ale v téhleté velmi nerovné společnosti, kde spousta lidí jsou tlačeni k tomu, aby uspěli a dostali se na ten pomyslný vrchol a nedaří se jim to, tak nějakým způsobem, ta frustrace řady jí je je reálné a myslím si, že tohleto je trochu věc, která vysvětluje podporu Donalda Trumpa.

Bohumil Kartous: Pane Kozáku, děkuju, já bych se rád s vámi ještě vrátil. Jednou, možná i vícekrát nějak k tomuto tématu. Ještě než volby proběhnou a samozřejmě pak to zhodnotíme to, jak dopadly. Přejme nám i Američanům, aby řekněme zvítězila ta rozumnější část amerických voličů, kteří nechtějí, aby svět vstoupil do obrovské nejistoty s člověkem, u nějž skutečně není možné předvídat jednoduše, co udělá druhý den ráno, i když den předtím tvrdil něco jiného. Ještě jedou děkuju, děkuju divákům Britských listů, omlouvám se za tuhle čistě jednostrannou vsuvku, ale myslím si, že v tomhle okamžiku je to zcela na místě. Jak jsem říkal, k volbám se ještě s panem Kozákem a možná ještě s někým jiným vrátíme, takže hezké dny a těšíme se někdy příště u rozhovoru na toto téma nebo témata jiná. Děkuju.

Kryštof Kozák: Díky moc za pozvání.