Proč je korespondenční volba pro populistické strany tak důležitá
1. 2. 2024 / Jiří Hlavenka
čas čtení
7 minut
Naopak - a teď chvilka počítání. Odhaduje se, že v zahraničí déledoběji pobývá (žije) 250 000 - 500 000 lidí s českým občanstvím. Rozptyl odhadů je nepříjemně velký, ale to je realita - naštěstí už stát nesleduje, kdo z občanů ČR se kde nachází. (Některé ze zdrojů dat: WorldBank ve svých průzkumech uvádí 370 000 osob, jedná se ale o rok 2011, počty se průběžně zvyšují. Krajanské spolky pak uvádějí, že od roku 1989 odešlo do zahraničí čtvrt miliónu lidí, vrátila se čtvrtina. MPSV registruje 110 000 lidí, kteří v zahraničí pracují, ale je to na základě jejich dobrovolné registrace. A konečně, v posledních prezidentských volbách volilo ze zahraničí 23 000 osob, přičemž statistici uvádějí, že z našich lidí v zahraničí volí asi 3 % - to by ovšem odpovídalo číslu přes 600 000 osob.)
K počtu dlouhodobě pobývajících je ale ještě nutné přičíst osoby pobývající krátkodobě - za turistikou, kulturou, za byznysem. Bez dalších výpočtů (na žádost doložím) jde průměrně o 100 000 osob v daném časovém snímku, byť ta křivka hodně roste v době letních prázdnin (dovolené) či zimních lyžařských zájezdů, mezi tím pak klesá. Celkový počet pak může být mezi 350 000 - 600 000 osob. A to už jsou opravdu velká čísla.
Co to bude znamenat u voleb, když pro všechny české občany v ČR bude možnost velmi jednoduše volit zasláním korespondenčního lístku? (Ono to zase tak jednoduché nebude, ale pořád se to dá udělat od stolu, nikam necestovat). Z celkového počtu můžeme odečíst mladé lidi, kteří dosud nemají volební právo, ale těch moc nebude - střelme to na 10 % z celkového počtu, a aplikujme volební účast, která v minulých volbách byla 65%. Stále držíme zmíněný rozptyl a docházíme tedy k počtu 204 000 - 351 000 odevzdaných hlasů.
Jak mohou volby v zahraničí dopadnout? Docela dobré vodítko nám dávají poslední prezidentské volby, kde se nakonec proti sobě postavili docela zřetelně kandidáti obou “táborů”, bloku demokratických stran versus kandidáta, za kterým se spíše seřadili voliči stran populistických a komerčních. Výsledek byl brutální: 95% pro Petra Pavla a (necelých) 5% pro Andreje Babiše. Tento poměr hovoří za vše.
Obrázek začne být jasnější, pokud provedeme přepočet na mandáty. V posledních parlamentních volbách bylo na zisk jednoho poslaneckého křesla potřeba (zprůměrováno) 26 875 hlasů. Pokud by masivně volilo zahraničí, tento počet se o cca 4 % - 7 % (dle rozptylu) zvýší, protože voličů bude víc, křesel ve Sněmovně stejně. Nicméně, blížíme se v počtech k závěru: znamená to 6 až 10 poslanců, kteří (pokud bychom brali dělení z prezidentských voleb) připadnou NAVÍC demokratickým stranám oproti konkurenci. (Jsou to samozřejmě všechno hypotézy - klidně aplikujme jiné a počítejme, nebráním se jiným interpretacím. K úplně zásadním rozdílům ale asi nedojdeme).
Víme, že dlouhodobě jsou rozdíly mezi koalicí a opozicí v parlamentu malé, česká společnost je rozdělená půl na půl a rozhodují i malé jazýčky na váze. V obou posledních volbách byly poměry koalice vs opozice 108 vs 92 mandátů, nejdřív (2017) ve prospěch Babiše, posléze (2021) ve prospěch demokratického bloku. Opticky to vypadá na “pohodový” rozdíl, ale udělejme tam posun těch 6-10 mandátů a najednou to vypadá dramaticky jinak. Dost pravděpodobně by populistický blok nezvítězil ani jednou.
Výsledek příštích voleb je daleko víc ve hvězdách, než se nyní zdá. Ač současné preference vypadají pro demokratický blok hrozně, do voleb je daleko, vláda si “vyžrala” nejhorší dobu za posledních dvacet let a interpretace průzkumů říkají, že spíš nemalá část voličů demokratických stran je spíš v režimu “dávám si pauzu”, nikoli k příklonu k Babišovi. (Ten spíš požírá voliče malých populisticko-komerčních stran, které zůstaly před branou parlamentu a jejich voliči nechtějí, aby jejich hlas zase propadl). Každopádně situace, že půjde nakonec opravdu o každý jeden mandát, je reálná a pravděpodobná.
Boj Babiše a Okamury o zablokování korespondenční volby tak nemá žádný věcný argument (ostatně ANO kdysi korespondenční volbu doporučovalo… ale to mělo ještě jiné voliče). Jediný argument je mocenský: korespondenční volba pro ně může být hranice mezi vítězstvím a prohrou, mezi vládnutím a sezením v opozici.
A dost možná je to pro dnešní populisty otázka bytí a nebytí. Další pokus tyto strany dostanou v roce 2029. Babiš překročí v den těchto voleb věk 75 let - čeští voliči úplně nemilují lidi tohoto věku ve funkci předsedy vlády, tam očekávají určitou akčnost a výkonnost, a Babišovi (podobně jako třeba Trumpovi) navíc hrozí, že ho dlouze se vlekoucí soudy nakonec doběhnou. A konečně, po ekonomických trablech z let 2020 - 2023 by se měla ekonomika zas přepnout do režimu slušného výkonu, u nás doprovázenému setrvalému růstu reálných mezd a tedy obvyklé vyšší spokojenosti voličů s vládou (oprávněnému či nikoli, to vlastně není důležité). Myslím si tedy, že nestane-li se Babiš premiérem po příštích volbách, nestane se jím už nikdy. A docela věřím, že protestní voliče pomalu začne nudit i jejich Okamura.
Poznámky na okraj:
1) Největším otazníkem je skutečný počet dospělých osob s českým občanstvím žijících v zahraničí. Odhadovaná hranice 500 000 se zdá být nepravděpodobná, a i 250 000 působí jako vysoké číslo. Toto je hlavní faktor nejistoty, ale nic s tím nenadělám - skutečně nikdo nezná přesné číslo.
2) Snad pro určité porovnání jsou zde počty občané dané země žijících déledoběji v zahraničí:
- Rakousko: 587 620 (tam to mají spočítané na kus.
- Holandsko: 1.2 miliónu (populace je zhruba dvojnásobná jako u nás, takže opět by to odpovídalo cca 600 000 osobám).
- Slovensko: 250 000 - 300 000 (opět odpovídá cca 600 000 pro nás, nicméně slovenská diaspora bude procentuálně asi vyšší, už kvůli relokaci do ČR).
3374
Diskuse